Portál, na nějž je zde odkaz, jsem si našla. Přináší zajisté užitečné informace, ale na mě je příliš akční. Už ze samotného názvu projektu „Zdraví jako vášeň“ mi naskakuje kopřivka. A moc se mi nelíbí představa, že bych se měla tolik zabývat sama sebou.

Škoda, že nám pisatel tohoto až strašidelně ponurého příspěvku nesdělil jako pointu, pro kterou ze stran bije jeho srdce, že se odhodlal pro její volbu téměř nasadit život.

Moderní doba válcuje a převálcuje modlení, které nahrazuje meditování. A mobily???

Moc hezké, pro mě až dojemné. Líbí se mi téma i krásná čeština.

Zuzanko, to je krása. Je fakt, že jsem se nenaučila za skoro 40 let mluvit o mém manželovi jako o "můj starej". Bohužel mě fakt nic nenapadá, mám v hlavě zamlženo a to je teprve pondělí. Čeština je fakt bohatá.

Je pravda, že podzim vyvolává asi nejvíc vzpomínek na dětství, na mládí. Díky, nejvíc se mi líbí ten závěr.

Taky kupuji běžně velká balení mléka v akci, cukr a podobně. Nikdy nic nevyhodím,všechno spotřebuji. Jak psala Ivana, je jen nutné si vše rozvrhnout, jak z čeho vařit a hlídat expirační dobu. Ani na sýru XXL není přece nic špatného, když ho sníte včas. Naopak, při tomto způsobu hospodaření se dá hodně ušetřit. Pečivo a chleba do zásoby kupuji běžně, chleba rozkrájím na čtvrtky a ty si namrazím. Ne vsnici to skoro ani jinak nejde. Musí se jen opravdu kupovat takové jídlo, které se v domácnosti jí - salámy já moc nemusím, takže tady by mne žádná akce neoslovila. Za to nedávno v Kauflandu čokoláda 1 + 1 , věřte, že ta neměla šanci dožít se příštího týdne.

Tak takhle vypadá mladá stařenka... To mám co dohánět.

Důležité je ta "bezškrobová zelenina", ale také všechny výrobky z mouky - rohlíky, housky, chléb, nudle, knedlíky, moukou zahušťované omáčky, brambory a řada dalších, které jsou součástí českého jídelníčku.

Před více než 40 lety jsem byla na letním kurzu němčinářů v Rakovníku. Pořádali jsme mimo jiné i výlet na Svatou Horu. Bylo to už za normalizace, kdy třeba ředitel školy zakázal mé sestře hrát v kostele na varhany. A tady byla barokní nádhera a spousta návštěvníků včetně mnoha cizinců. Díky za zajímavý příspěvek, jinak Příbram neznám vůbec.

Krásné (takové srozumitelně a mile archaické). Současní mladí zamilovaní by to asi vyjádřili jinak (poněkud moderně a pro mě nemile, protože bych tomu nerozuměla).

Říkávala "teta" Marcela: Když ti dá žena celer k večeři, je to výzva! Když ti ho dá ráno, je to kritika. A když si o něj řekneš sám, je to sebekritika... chvíli dost dlouho mi trvalo než jsem zjistil oč tu běží.

Ten odkaz na labtest jsem nedávno někde četla a dala si ho do Oblíbených. Myslím ale, že je také důležité nebát se zeptat přímo lékaře. (Což není pokaždé můj případ.)

Helenko, docela fuška. Přispívám aspoň něčím: hejno – hej no (dvě zvolání), topivo – to pivo, venkov – ven kov (dát), zasklít – zas klít, zastavit – zas tavit.

Jupíí! Částečně poznala, částečně uhodla a ověřila - pomohla i nápověda a šla jsem najisto.

Hezké povídání o Gyoru. Já tam jezdím každoročně do termálních lázní. Jsou tam různé zážitkové bazény, v termálech se dá slušně najíst a já tam vydržím od rána do večera. Pak jedu na noc do Mederu (bývalé Čalovo). V Mederu jsou také termální lázně ale s Gyorem se to nedá srovnat. Doporučuji každému návštěvu tohoto krásného městečka na břehu řeky Ráby. V městě je i zachovalá gynagoga.

Tak tohle je naprosto skvělý čtení! Blahopřeju, jak jste mi připoutala oči ke svým slovům, opravdu krásné vyprávění. A úvod je jak šitý právě na dnešní ychravý mlhavý podzimní den. A já se od rána vyrovnávám se dvěma událostmi - mozková mrtvice v příbuzenstvu a pak smrt naší kamarádky, tak nespravedlivá, jak to jen Osud umí...

Tak jsem si Vás pane Miloši představila v tom pyžamu a bačkorách a moc jsem se nasmála. Jinak život na Žižkově je samé dobrodružství. To za mých časů studentských nebývalo.

Vejce rád i když jich moc nesním. Nechám stranou ty cholesterové legendy a připomenu jak to je a bude s cenou. Cena se jako u všeho bude odvíjet od poměru nabídky a poptávky. Bude-li tedy přibývat zdravých, volných chovů a ubývat intenzívních velkochovů, bude produkce nižší a náklady na jedno vejce vyšší. Cena se pomalu a plíživě vyšplhá někam k sedmi kačkám za kus. Když se k tomu přidá nějaká panická poptávka, může to být i víc. Mně se klecové a halové chovy taky nelíbí, slepice tam jsou jak v pekle. Ale já sním vajec tak málo, že je mi jedno kolik budou stát, v ročním rodinném rozpočtu je to skoro nic.

No, potěš pánbůh, a kdy, Červenko, spíš? Protože tohle snad ani jeden člověk stihnout nemůže. Nebo jsi na raketový pohon? Přiznám se bez mučení, že tohle bych nedala. Na to jsem tak trochu sobeček. Držím pěsti, ať ti ten elán vydrží ještě hodně dlouho. :-)