Velmi trefné.

No, to ano...láska, empatie, rodina, to jsou slova, která každý používá, ale mám takový dojem, že málokdo opravdu ví, co ta slova ve skutečnosti znamenají. Když pozoruji děti kolem sebe, i ty odrostlejší, mám obavy, že je bude zajímat asi něco úplně jiného. 90% z nich čučí do mobilu a nebo tabletu (i když jsou ve skupinkách), nekomunikují spolu, nebaví se, jen ťukají a čučí...napadá mne, jak to asi vypadá u nich doma, zda se s nimi rodiče vůbec baví, probírají s nimi běžné věci, jejich den, jejich potřeby, přání, sdílejí s nimi jejich radosti a strosti, vštěpují jim slušné chování, tak, jak by to mělo být... zda se s dětmi jejich rodiče mazlí, projevují si navzájem lásku, důvěru, city...připadá mi, že většina současných dětí není dostatečně citově vybavena, rodiče na ně nemají čas, vydělávají peníze, dělají kariéru, zahlcují děti elektronikou, místo pohádky před spaním jim pohádku pustí v TV a nebo tabletu, nemají čas...dítě něco špatného provede a rodiče za to dávají vinu škole, špatné společnosti. To se mi nelíbí, myslím, že výchova pochází především z rodiny, ta má nějvětší podíl na tom, co se z malého človíčka stane za člověka. Dítě kopíruje své rodiče, svoji rodinu, ať už chce, či ne, nasává okolí. Jak má být vybaveno pro život, pro svoji rodinu, když mu chybí základ? Žije podle reklamy, návodů na šťastný život, podle toho, co je in? Raději se rozvede, nechce nic řešit, nevyhovuje mu to? Pryč s tím, hledá něco lepšího...kde je zodpovědnost, ty tolik opěvované city, důvěra? Mezi lidmi dnes převládá stres, agresivita, sobeckost a hlavně nevychovanost (ve smyslu špatné chování). Uvedu příklad: ze schodů na smíchovském nádraží jde dolů proti mně mladý, vysportovaný frajer, cca 25 let, dojde těsně přede mne (já vpravo nahoru, držím se zábradlí, protože mne bolí koleno) a praví: " uhni, stará kr...o, nebo tě smetu...", nezmohla jsem se v tu chvíli na slovo. Smíchovské schody jsou začarované, stává se mi to tam často, projevují se tak i mladé holky, o ostatních příhodách z cest v MHD ani nemluvím. Vždy, když se mi něco takového stane, myslím na to, z jaké rodiny asi tihle "lidé" pocházejí...co je vede k tomu, že se tak hnusně chovají...

A já jen zírám. :-)

Omlouvám se, ale jsou tam 2 úplně stejné fotky od pí Rusové. Nikdy jsem o té paní neslyšela. Ona byla v soutěži?

Také mě napadlo, co by mohlo být pro ajznboňáka krásnější než ..., ale brr! Františku, moudřejší přece vždycky ustoupí. Chápu, že myšlenkám se člověk občas neubrání, proto asi říkáme, že nás napadají. A váš příběh je ze života a tam je možné cokoliv.

To mi připomnělo, že jsem někam schovala svíčky, které chci letos k jeho výrobě použít. Protože jsme od věnce také jednou málem vyhořeli, vyhýbám se hořlavým materiálům a svíčky dávám do skleněných svícínků.

Moc hezké, Dano. I ta fotka je kouzelná. Škoda, že nejsem houbařka.

Tedy Jarmilo, smekám, jakým způsobem ses vypořádala i s touto tématikou. O Světovém dni toalet jsem zatím neměla tušení.

Nedávno jsem zase jako vždycky při otírání potu z čela i odjinud prohlásila "jsem zpocená jako myš". A vůbec, proč se říká zpocený jako myš? Už to vím - myš se prý ve stresu, když si s ní např. hraje kočka, opravdu potí. A potí se i laboratorní myšky. Kdo máte kočku a myš, můžete prosím potvrdit? Já mám jen dvě myšky, ale ty k pokusu nepůjčím. Nepotí se, jsou to kamarádky. A Jinak je tu tedy další moudro/přísloví - hraje si s ním jako kočka s myší.

My, kteří víme, že smrtí nic nekončí, stárneme s rozkoší. Děláme jen to nejnutnější a jinak mnohé, co nás těší. Však hlavně nebereme se příliš vážně.

Snad to také vím, i když jsem tam nikdy nebyla.

Láska tančí po pokoji, ale duše budou po splynutí tančit po celém vesmírném roji. To má pro mě velkou hloubku. Díky.

Oldo, přečetla jsem jedním dechem / nebo S jedním? /... Tvé příspěvky mne vždy zaujmou a i pobaví.. K těm pozdravům - když dorazím k mladým, mezi dveřmi Zuzka / snacha/ zvolá : " Taky Tě ráda vidím".. je to už takový zvyk od doby, když jsem k nim vtrhla jako vichřice a už mezi dveřmi vypouštěla slova kritiky:))) Zuzka se usmála místo jakýchkoliv reakcí řekla tuto větu a já jsem se pořádně zastyděla. Od těch dob je to náš,sice neobvyklý, pozdrav.

Ano, starý Jeruzalém je nejkrásnější a nejtajuplnější město světa.Nedá se přesně popsat, prostoupí vás jeho Duch a když ho okouzleni budete opouštět, tak jenom s přáním vrátit se sem zpět. Připočtu li všechny ostatní krásy Izraele a vlídné obyvatele, je to pro turisty ráj.Přeji této zemi mír.

Dejte příště ke článku obrázek To prázdné místo vedle nadpisu nevypadá zrovna dobře.

Nápad vyvážený zlatem, fotografie luxusní, verše jako poklad. Jste paní Elen velmi bohatá žena.

Sledovala jsem to na čt24, do deště se mi nechtělo. Bylo to moc zajímavé a radostné.

Při troše fantazie vypadají ty přilby na přiložené fotografii opravdu zlatě. Oceňuji vaše vlastní snímky. Zvýšily věrohodnost. Zajímalo by mě, jaké národnosti je vaše úřednice. :-)

Blahopřeji vítězům. I mně se jejich fotografie líbí.

Tak to mi, myslím, nehrozí. Ale článek mě pobavil. Postižení jedinci si to možná užívají, ovšem jejich blízcí musí trpět.