Pekny clanek, motivacni.

To já tam nahoře navzdory vší pokoře proberu všechny svoje nedostatky a zas se brzy vrátím zpátky. Ale jinak bych ještě chtěla všechno co ty ... :-)

Nedá mi to nezareagovat na článek o seznámení ve starším věku. Jsem 70-ti letá vdova a před 18 měsíci jsem se setkala s bývalým spolužákem, který je rozvedený. Prožíváme spolu téměř všechen volný čas, protože přítel ještě v důchodu pracuje. Jezdíme na wellnes pobyty, v létě s vnoučaty k moři. Vřele doporučuji všem seniorům, kteří jsou sami, aby měli vedle sebe člověka, se kterým můžete u televize nadávat na politiku, sledovat co Vás baví a třeba hrát karty. Tohle vše už s dětmi nejde. Mají své rodiny a své názory, obyčejně odlišné od našich. Podzim života je veselejší, pokud máte vedle sebe přítele a kamaráda. Nebojte se to ještě zažít. Olga

Ráda jsem se podívala na výstavu, na kterou bych se sama určitě nedostala. Každý z těch klasických betlémů má něco do sebe. Mně by se líbilo číslo 4, 11, 14, 28, 46, 49, 50. Technické betlémy vnímám jako kuriozity. Tento příspěvek jsem našla u loňského článku Hanky Rypáčkové z 25. listopadu, kdy i ona navštívila výstavu betlémů ve Strakonicích: "Krásné! Doma jsme mívali papírový betlém. Teď používám malý závěsný z vizovického těsta a modrotisku. Včera mi kamarádka darovala také mini betlémek z vizovického těsta umístěný do lusku nějaké exotické rostliny a vložený do proutěného košíčku. Tak mě napadlo, co kdybychom nafotili svoje betlémy a udělali si jejich výstavku tady na íčku? Co fotoamatéři na to? :-)"

Vaše návštěva v redakci mě potěšila a setkání U prasátek se mi líbilo. Takže už jen dodám: Díky.

... je nad řekou. A je tam krásný sál předků.

Jo Ivanko. Kolikrát jsem si říkal, že by nebylo na škodu mít v životě za zády takového moudrého dědečka jako Miloš Kopecký ve filmu Já už budu hodný. dal by ti přes hubu v pravý čas.

Jak výstižné !

Pěkný článek. Jen je mi trochu líto, že jsem v době aktivního mateřství měla hlavu plnou "magického myšlení" a k duchovnějšímu chápání lidské existence jsem se dostala až později. Na druhou stranu už vím, že cokoliv uděláme, je v dané chvíli tím nejlepším, čeho jsme schopni. To ovšem neznamená, že bezchybným. Ale to by bylo na dlouhé sezení s psychoterapeutem. Narazit v dnešní době na dobrého psychoterapeuta je terno, proto přeji Noře Vláškové, ať se jí daří vyléčit co nejvíce lidských duší.

Patřím k těm, o kterých je tu řeč. Seznámili jsme se díky internetu, ale nebylo to na žádné seznamce, tam nebyly šance žádné. Pro své vrstevníky jsem byla beznadějně stará já, pro mě zase oni. Navíc měli tendenci k vysokým nárokům, ale sami se neskutečně idealizovali. A jednou jsem zabrousila na stránky, kam by žádná "slušná" žena nestrčila ani nos, ale mně se to vyplatilo. Můj současný partner se octl ve stejnou dobu na stejném místě, a přeskočila jiskra, přestože jsme se nikdy neviděli. V hordě nadržených "ženáčů" a podivných existencí, kteří hledali povyražení, byl jediný "slušný" a zřejmě podobně vyhodnotil mě. Spoustu času jsme jen chatovali, až jsme se rozhodli pro osobní setkání. Zřejmě jsme si padli i do oka, protože jsme spolu sedmý rok a je nám pořád stejně hezky. Několikrát jsem to vyjádřila svými básničkami. :-)

40 tisíc za kolo,to bych musela začít krást

Eleno, probírám se svými zážitky roku, které jsem popisovala v tradiční soutěži. Ale žádná ˇSedesátka, žádné Krmení žiraf, Rok s i60 jsem už psala a nebudu opakovat ani Moje oblíbené místo. To už by asi nešlo. Mám to podobně jako Ty, samé střípky, žádná řacha. Včetně toho tlaku, jehož výši mi sestra odmítla vůbec prozradit. Asi aby to se mnou nešvihlo. Ale nebyla jsem na operačním sále, jen v naštvané plné čekárně. A je příjemné zjistit, že když si někdo uvědomí, že mu prostě něco nevyšlo podle jeho představ (vždyˇt všichni jsme jen lidi), dokáže nakonec udělat radost. A z takových třeba i maličkostí se skládá život. No Eleno, a co Miss +50? V novém roce prosím Tě nepadej, leda tak na kolena před nějakým tím hmyzáčkem nebo kvítkem!

Mladým možná připadá, že si starší generace mužů k ženám víc dovolovala. Naproti tomu ale, ten dnešní slovník, jakými výrazy se mladí, dokonce snad i zamilovaní, navzájem častují, to je tedy síla. A to je v pořádku?

Helčo, Helčo, takhle po ránu! Tak snad jen na ukázku: Rozmar - soumar, váha - válec, netopit - netopýr, neporadit - neporazí. nepostavit - nepostačí, ředitelka - ředitelný. Ostatní, co mě napadá, třeba nevysílali - nevysílají, jsou jen různé tvary od jednoho slovesa, tak to ne.

Je to tak hezké a výstižné, že mi to až vyrazilo dech. Mám podobné pocity, ale obdivuji toho, kdo je umí vyjádřit.

Každý další aktivní člen íčka je přínosem i pro ostatní, ať už aktivní či pasivní. Jako Rak vím přesně, o čem píšete, a přeji, ať se tu i nadále cítíte jako "ryba ve vodě".

V tomto případě jsem také konzervativní. Vánoce jsou jednou do roka, tak všechno jídlo, včetně cukroví, dělám podle tradičních a prověřených receptů, tzn. neošizené, hlavně z kvalitních surovin, přípravě věnuji hodně času, aby si každý opravdu pochutnal (teď se mi vybavil jeden úžasný film o vaření: "Julie a Julia"). Opravdu si nedovedu představit, jak by se tvářili členové mojí rodiny, kdyby jim na talíři o štědrém večeru přistál dušený kapr se zeleninou. Myslím, že rok je natolik dlouhý, abychom dietní variace mohli dostatečně uplatnit v ty ostatní, nesváteční dny, např. výbornou a zdravou kaší z ovesných vloček se skořicí. Pokud sváteční jídlo konzumujeme s rozumem a necpeme se jím od rána do večera, spojíme ho s přiměřeným pohybem, opravdu nic nezkazíme. Dietu bych dodržovala pouze v případě, že bych byla vážně nemocná a nesprávné stravování by mohlo ohrozit zdraví. A proto: vánoční pečivo peču z másla, kapra smažím a dávám okapat do ubrousku, do salátu sice nedávám majonézu, ale dělám si dressing z oleje, hořčice, soli, octa, cukru a čerstvě namletého pepře + hodně nadrobno nasekané zelené natě. Zeleninu do rybí polévky nejdříve orestuji na kousku másla, má pak jemnější chuť a je voňavější :-)....všichni se těší na tu večeři, všichni se dobře najedí, tím pádem i naladí... a o tom to je

Určitě je to výborný nápad. My jsme si zatím vybrali jinou CK, ale jednou třeba.

Bez jmelí by vánoce nebyly to pravé. Jsem zvyklá nechat jej buď ve váze nebo na zdi nechat až do dalších vánoc. U nás doma se tohle dělalo a ráda v téhle tradici pokračuju.Osobně mám táda jmelí zelené. A nedat ma hrob mých předků jmelí bych považovala za neúctu k nim. Už se těším až mi manžel koupí zase nové.

Je to dojemné a lidské, Eli, jen musím trochu víc přemýšlet, jak do toho. Domov pro seniory mám téměř za rohem.