Čekala jsem recept a není. :-(

Boty, boty, boty. Naprosto základní věc ve zralém věku. Tady musí ustoupit paráda z prvního místa a vytvořit kompromis s účelností. Najít po obchodech pohodlné boty na své nohy je často úkol nelehký a na dlouho. Obtížnější to mají ženy, často nechtějí slevit z estetického hlediska. Nechápu ten masochismus, se kterým se protrápí celými dny, v úzkých střevících. A stejně se mi víc líbí ženy v nějakém neformálním casual outfitu :-) Chodil jsem v několika párech Riekerů, pohodlné, lehké ale moc nevydržely. Před dvěma lety jsem si pořídil jeden pár kotníkových Martensek a nohy jak v pokojíčku. Jsou sice nákladnější ale zůstanu u nich, pořídím další. Zaujalo mne, když jsem si našel informace o Dr.Martensovi, který je vymyslel a začal vyrábět. Od jara do podzimu jsem se zkušenostmi dobral k chození v keckách na skate, mají vysokou, pružnou a pohodlnou podrážku a bývají i dost prostorné. Jsem spokojen i s jedním párem tradičních Prestižek, jsou v novějším designu ( Prestige Sport alias Moleda Sport ), pohodlné a drží už třetí rok. Osobně přikládám botám velkou důležitost ve svém životě, nohy už nic moc, zlobí mne kotníky i kolena ale s dobrýma botama se mi žije o dost líp.

I Vám přeji krásné vánoce a je moc hezké, že se Vám splnil sen.

Když jedno, tak jedno: pla-tit/pla-ca-tit!

Beru to od Vás jako nadsázku, nepochybuji, že zrovna Vy vánoce určitě vnímáte i jinak. :-)

Hezká báseň.

Nádhera. Slzím, a na Christmas mornings už moc nevidím.... .

Nebo spíš nedostatek síly na věčné sekýrování

Mé stárnutí hubnutí ještě neprovází. Váhu si udržuji vědomě. Za mlada jsem byla štíhlá bez vlastního přičinění, teď se musím trochu snažit. Nechuť k jídlu mohou také přechodně způsobovat stresy. Nebo ovšem také naopak – máme-li starosti a bolest na duši, potřebujeme se trochu hýčkat něčím dobrým.

To je všechno možný jen ne svíčková.

Sklo mě většinou fascinuje, jedno, zda staré nebo moderní. Díky.

Pohlednice Honzy Rašky se mi moc líbí. :-)

Milá Zuzko,Vaše poezie mi dělá vždy velikou RADOST.....z celého srdce děkuji, v úctě květa

Jitko, jen jsem si přečetla název článku, řekla jsem si, že bys to mohla být ty. Překrásné fotky, díky. (V minulých letech jsme tam několikrát byli, je to úžasné.)

Miluško, kdybys nenapověděla, čí je to rodiště, v životě bych to neuhodla. Ani nevím, že taková obec existuje. Tedy teď už ano.

Ano a přitom se jedná o prudký vývoj za posledních pár let. Co asi čeká další generace po našich vnoučatech? Nebo mohou snad nějak zasáhnout společensky vlivní sociologové?

Srdce, to umí s člověkem pěkně zacvičit, když se o ně nedbá.

S rozmyslem hoduji (rozuměj: stravuji se) celý rok. Nevím, proč zrovna Vánoce bych si měla zkazit tím, že se přecpu, bude mi těžko a pak se budu snažit shodit nabraná kila. Představa opulentní hostiny ve mně libé pocity nevyvolává.

Díky za hezký článeček i fotečky. Moc Vás zdravím a přeji hodně síly a zdraví...

Jiřího Žáčka uznávám a mám ho ráda, avšak k tomuto mottu mám námitku. To je individuální. Jedna a táž žena zůstane pro někoho nedostupná, i kdyby jí chtěl platit zlatem, zatímco druhý bude mít u ní vstup zdarma, takže žádné obecné zvyšování vstupného. :-D Tvůj článek mě pobavil, vážím si toho, že fandíš ženám (na pohled víc než mužům), ale jinak, co se týče toho věčného srovnávání, kdo je lepší, kdo je na tom lépe, to nechávám pouze v rovině Co se škádlívá, rádo se mívá. Jinak se svou ženskostí a jejími přednostmi před muži nebo naopak jejím společenským nedoceněním opravdu nezabývám. Jako humor to ale každopádně beru, díky.