Jituš, je mi z Tvého vyprávění hodně smutno. Jak málo toho lidé o sobě navzájem vědí. Přeji Ti ale Tvou krásnou rodinu, která tak řečeno táhne za jeden provaz. Přeji Ti hodně síly a co nejvíc radosti.

Výborně, tetičko, uměla jste se vdát. Takového šikovného manžela a k tomu se smyslem pro humor - blahopřeji!

Musím se smát. Nikdy jsem si neměřila BMI, vždy jsem se snažila se svou váhou nějak vypořádat podle zdravotního stavu. Nepatřila jsem mezi hubené, spíše jsem byla oplácanější. Měla jsem 74kg a byla jsem spokojená. Po menopauze jsem přibrala 9kg. I když podle vašich tabulek jsem ještě mohla nějaké kilo připustit, tak i těch 9kg mně vadí. Když bych pominula postavu, tak to jsou zdravotní potíže. Projevily se veliké problémy kloubů. A pozorovala jsem to s každým kilem navíc. Takže můj názor je i přes váš článek a světový výzkum se budu snažit dostat váhu dolů. Nikoli různými dietami, protože na ty nevěřím, ale podle mého rozumu, abych se cítila zdravotně lépe.

Hezké fotky. Mám skoro tytéž. Byla jsem tam 27.12. dopoledne, bylo strašně narváno. Výstava je krásná, hezčí než loni. Končí již 2.1.

Paní Květo, hodně zdraví a spokojenosti.

Romane, jsi svéráz a takový zůstaneš. Díky.

Ty kočičky jsou senzační! :-)

Hezké, Fando. Úplně jsem tu atmosféru prožíval s Vámi. Já to štěstí neměl, dětství v Praze tak půvabné není a Vánoce u babičky byly zase v cizím prostředí.

Dovedu se do této situace vcítit a rád bych takové seniorce poradil. Jeden čas jsem při zaměstnání ve škole provozoval i realitní kancelář a, pokud jsem byl osloven, snažil se o co nejlepší řešení. Je to ovšem velmi individuální záležitost. Rád bych upozornil, že zde na hlavní stránce portálu i60 je v hlavičce i PORADNA, snad by nebylo od věci zkusit poradnu sociální, případně i právní.

O návštěvě zámku Hluboká s výpravou seniorů a o hře na klavír ses už, Hani, zmínila v článku o seniorech v jižních Čechách, ale to vůbec nevadí, protože velký zážitek to byl určitě pro všechny. Ty jsi velmi pracovitá a obětavá, a přitom tak skromná, že o Tobě člověk málem neví! Máš můj obdiv.

Já si zase pamatuji, jak vysokoškoláci museli nastupovat na umístěnky, např. Pražák do Aše, sice bylo levně, ale musela jsem dávat pozor, co říci ve škole, aby nebyl malér. I později v zaměstnání si nepouštět pusu na špacír. Pěkné zimní kozačky jsem v roce 1962 pořídila za 1000 Kč. Měla jsem i známé, kteří byli bez zaměstnání, ale to se veřejně nesmělo říkat, moje prateta měla v roce 1954 penzi 120 Kč, aby měla z čeho žít, tak prala prádlo lidem ve veřejné prádelně. Moje babička měla penzi trochu vyšší ale vždy celou zimu byla v Praze střídavě o svých dcer, aby ušetřila za živobytí, protože jídlo u nich dostala. Továrny vyráběly na plánovanou ztrátu, na Kubu se vyvážely sněžné pluhy atp. Nebylo to tak růžové, jak líčí ve vzpomínkách vaše babička.

Jste perfektní, kéž by takových seniorů bylo hodně, to by pak na nás ti mladí nehleděli s despektem.

Zuzko, to máš pravdu. Potkala jsem se již s několika cizinci, kteří měli naopak zájem vědět, jak se věci řeknou česky. A myslím, že by tím návštěvnost matičky Prahy nijak neutrpěla, kdyby byly nápisy v češtině. Ale to bychom taky mohly hovořit o suvenýrech, ty mnohdy taky nemají s Českem co společného. Na advent jsme byli v Budapešti a tady je vše v první řadě v maďarštině. Taky jsme si museli dohledat a domyslet a cizinců tu bylo hafo. Samozřejmě mluví anglicky, ale nikomu to nepodsouvají.

Na těch obrázcích jsou opravdu pěkné doplňky. Souhlasím, oživí, zaujmou.

Nerada vzpomínám, ale nezapomínám.

Mám ráda pohádky.

Blanko, to mi připomnělo tatínkovu příhodu. Měl povoleno nechávat stát autobus cvičné jízdy před domem a každé ráno vyjížděl v 6,30 hodin a cestou přibíral dospělé žáky, kteří se učili jezdit. Vstával pravidelně v 5 hodin a vžy se koukl z okna. jaké bylo překvapení, když tam autobus nestál. okamžitě volal policii a v 8 hodin už autobus našli. Nebyl ani nabouraný. Zato další den potkala tatínka sousedka a povídá: "vy jste mi dal pane Bělka, každé ráno vstávám podle nastartovaného autobusu a když jsem vyšla ven a zjistila, že je všude pusto a prázdno koukla jsem na hodinky a zjistila, že jsou teprve 4 ráno. Příště mi prosím dejte vědět, že budete odjíždět tak brzo." "to jsem nebyl já, to byli zloději." odpověděl tatínek. Takové vzpomínání je moc pěkné a hlavně, že se děti ještě dospaly.

Milující dědeček!!!!!!

S článkem nesouhlasím. Lidé nevyhnou jen proto, že mají rádi psy. Já mám fenku Meginku, kterou jsem si vzala z útulku rok poté, co jsem ztratila tragicky všechny z rodiny. Zrovna zítra s ní jdu na veterinu a mám obavy, aby nemusela na operaci... Ano, je to členka rodiny, stejně jako jí byla v minulosti i Baruška, kterou si vzala maminka v důchodu. S pejskem se toho prožijte mnoho s radostí, ale i s obavami, když mu něco je. Pes vás vždy přivítá s radostí, není náladový, jako mnozí lidé. Zároveň ale ji ponechávám její psí život tím, že děláme dlouhé procházky v přírodě a když jsem v práci, pomáhá mi sousedka Vlasta. Ona je už v důchodu a dělá ji přítomnost Meginky radost. V jediném máte pravdu, se psem se nemá jednat jako s člověkem, věšet na něj zbytečnosti, dávat mu botičky ap. Pes by měl vědět, že páníček je "vůdce smečky" a ponechat mu jeho psí instinkty. A že mladí si místo dětí pořizují psa? Je jiná doba, rodina se dnes běžně zakládá kolem 30let až. Lepší, než ve 20 s pozdějšími rozvody... Tam, kde je láska, přijde i dítě jistě. Jen je mi líto psů, kteří jsou zavřeni doma a neznají procházky v přírodě. A jsem zastáncem toho, aby si lidé brali psy z útulků a pomohli tak jim i sobě.

U všech svatých, co všechno se nedozvím. Děkuji !