Drastická dieta je k ničemu. Člověka jen potrápí a výsledek je krátkodobý. Vždy jsem byla štíhlá (a vysoká). Několik let před odchodem do důchodu jsem začala přibírat – pod vlivem stresů v práci, s maminkou a užívaných léků. Po odchodu do důchodu jsem přestala jíst hormony, zklidnila se a postupně omezovala sladké. Zpočátku mi to vadilo, ale pak mě to začalo dokonce bavit. Po roce a něco ze mě zase byla štíhlá holka. Váhu si hlídám, občas si sladké dopřeju a pak to vykompenzuju odlehčovacím dnem. A chodím. Protože pro sport jsem se nenarodila.

Mirku, tomu říkám počtení a pokoukání takhle na ráno. A žádnej sníh. Víno, vítr, slunce, voda, tráva, no zkrátka senza vzhled na ten boží svět! Těším se na další várku z přehrabování.

No jo když lidé nevědí co chtějí tak je to těžké.

Ten muzikál znám. Byl zfilmován v r. 1964 a Julia Roberts získala Oscara za hlavní roli. Moc mě to tenkrát uchvátilo.

Děkujeme za velmi užitečné praktické informace.

Pravda. Ale nemusí to mít vždy základ ve starých pořádcích. V mnoha obchodech jsou lidé, kteří tu práci dělají neradi, nebaví je, neumí to, jen jinou práci nesehnali. Mají mizernou mzdu a provozovna je personálně poddimenzovaná, nestíhají. I v tom případě je výsledek tristní.

Číst při jídle jsem si zvykla v práci. Nesměli jsme číst noviny, smělo se to jenom při jídle, většinou při svačině. Teď to dělám jenom, když jsem sama doma,

Poslala jsem snímek , který jsem vyfotila z okna našeho obýváku telefonem. Vím ,že se nemohu porovnávat s fotkami z fotoaparátu skoro profesionálů. Ale musím se přiznat , že mě tak potěšil ten obraz zasněžené zahrádky , že jsem si řekla ,že třeba taky někoho potěší.

Záměrem nejspíš nebylo primárně nám tahat z kapsy peníze. To spíš jednotliví obchodníci si trochu přihřívají polívčičku... Celý ten předpis je nějaký... "vlk se nažral a tašky zůstaly celé". Viděl jsem někde plastové tašky ekologicky odbouratelné, prostě se relativně brzo rozpadají. Mohli povolit jen ty "ekologické" a ostatní zakázat.

Díky za tip, film už jsem si zaškrtla v programu.

Zuzko, krásný, i když trochu smutný, začátek týdne. Díky.

Se svými vráskami si starosti opravdu nedělám a odstranit bych si je nedala. Nikdy jsem nechodila na kosmetiku a drahé "omlazující" výrobky nepoužívám. Dvacet let jsem kouřila, ale zvýšenou tvorbu vrásek jsem nezaznamenala. Když se nad tím zamyslím, tak asi důvodem, proč ty vrásky nejsou tak vidět je ten přibývající tukový podkládek pod nimi :-))

Blanko, dojemné, pravdivé a ano to jsou projevy lásky.

Já vždy měla jednu zásadu. Když nechceš nejez, ale nenimrej se v jídle. A to praktikuji celý život. Když vím, že strávník není velký jedlík, dám mu na talíř menší porci s tím, že pokud bude chtít , může si přidat. Tak jsem to měla vždy i s alkoholem, nabídla jsem, ale nenutila jsem nikoho do pití. Teď, dokonce i zapomenu nabídnout :-(

Odstranit to nelze. Mám Windows 10, ale v každé verzi je to, co popisujete pro mě španělská vesnice. Ale jednou za čtvrtletí bych vás chtěla mít doma u počítače.

Vždy, když v televizi opakují My Fair Lady, tak se dívám. Je výborné, že je to vždy s titulky, takže si mimo úžasnou Audrey užiji i angličtinu. škoda, že jste nepřidali k článku několik fotek z jejích filmů.

Vaše osobitá básnička mi opravdu připomněla jednoho pražského malíře, který byl v 90. letech znám jako figurka na Karlově mostě. Takový jižanský typ, ne nijak starý. Zprvu byla jeho tvorba ještě ke koukání, zato pohled na něj dával tušit, že je přiopilý. To se stupňovalo, a v závěru, co jsem ho vídala, maloval jen samé čerty a asi byl pod vlivem nějakých běsů a hrozně opilý. Nevím, jestli ještě něco prodal. Pak odtamtud zmizel...

V souvislosti se článkem o vzpomínání musím konstatovat, že na minisukně vzpomínám velmi ráda.

Nikdo uceny z nebe nespadl, potkalo to kazdou z nas, ktera se postavila k plotne. Zustali jen vzpominky, kdysi k placi dnes pro zasmati.

OK. Horší je, když člověk chodí okolo za někým do Všeobecné fakultní nemocnice.