Letohrádek Kinských mám spojen především s jednou módní přehlídkou i60. která se tam před několika lety konala (móda z různých období novodobé historie). Vím, že už tehdy tam byla národopisná výstava a muzeum projevovalo zájem o další dochované oděvy. Díky za pěknou procházku!

Informace v tomto článku se mi líbí a souhlasím s tím, že muži mají kamarádství vesměs nekomplikované a upřímné, což se v případě žen velmi často říct nedá. To už platí i u školních dětí.

Je vidět, že jste všestranný (i když v názorech pevný :-D). Díky.

Julie váš článek pro mě vyšel v pravou chvilku. Venku sluníčko asi zapomnělo vstávat, a u vašich fotek se krásně vzpomíná a sní. Takže i když jsme se s přítelem domlouvali, že Francii už asi ne. Já teď tvrdím, ale jo, ještě jednou.

Pokud má žena svoje pěkné a kvalitní šedivé vlasy, tak nebarvit. Pokud barvit, tak pravidelně a pečlivě, aby nebyly vidět odrosty. Viditelné, zejména šedivé odrosty pod barvenými vlasy vypadají strašně v každém věku, žena pak působí zanedbaně.

Zajímavé povídání. Je škoda, že si nedokážou v klidu popovídat a říci si o co šlo. Většinou to bývá nedorozumění a člověk si přestane nosit nějaké ublížení v duši a užírat se tím.

Zajímavé jsou také možnosti slovesa jít s předložkami. Třeba přijít, přejít (ona tě přejde chuť!) , předejít, pojít (pošel nám křeček), popojít (sluníčko, popojdi maličko), dojít, zajít a nejvíc se mi líbí rádoby přechodník "zajda" (zajít si na pivo se zajdou).

Bez alkoholu se cítím dobře, se sklenkou kvalitního vína ještě lépe...a když je dobrá společnost :-)...doporučení mám od kardiologa :-)

Moc hezké. Příroda se už brzy probouzí.

Tuto otázku si nikdy nekladu. Nemám ráda extravaganci, celý život se oblékám sportovně – elegantně. V růžové bych si připadala jak lízátko, maskáče jsem neměla nikdy, obrázky minimálně a jen decentní, v tričku bez rukávů vypadám jak pradlena; v bílé se necítím dobře, pruhy nemusím. Vesty a šály nosím ráda.

Zuzko, nádhera. Díky za krásný začátek dne. :-)

Co se důchodů týče, je naše zákonodárství velmi "pružné" - tedy hlavně v tom smyslu, jak vyměřit co nejnižší důchod. 1) Do odpracované (resp. náhradní) doby se nezapočítává doba studia po 24. roce věku. Takže i když jsem studoval nejkratší možnou dobu, nikdy jsem neopakoval ani nepřerušil a po ukončení studia okamžitě nastoupil do práce, stejně mi kvůli tomu několik dnů chybělo, abych měl ještě jeden odpracovaný rok. 2) Ačkoliv mám doloženo, že jsem pracoval 13 let v 1. důchodové kategorii (v dolech), důchod mi byl vyměřen jako kdybych celý život seděl v kanceláři. V přechodném opatření, podle kterého by se mi důchod měl vypočítávat výhodněji, se totiž jaksi "opomnělo" na valorizaci důchodů. A třetí perlička: požádal jsem tři různé právníky, aby mi pomohli s výpočtem důchodu. Za zcela stejných výchozích podmínek došli ke třem různým číslům!

Biatlon byl mým oblíbeným sportem už od mládí. A to je už dost dávno. (Pocházím z biatlonového kraje). Nyní, když se stal téměř národním sportem a získal hodně příznivců bych mu přála, aby mu zůstali věrni i při drobných neúspěších. Obzvlášť, když je plný sympaťáků jako je Ondra Moravec.

Ludmilo, tak to smekám, v sandálech a v takovém krásném věku, to jste byli oba opravdu pašáci. Hlavně že jste bránu viděla, nějaký zaseknutý výtah nemohl na Vašem dobrém pocitu z hezkého týdenního pobytu, nic změnit.

Prima. Těším se. Čtvrteční MFD si kupuji pravidelně. :-)

Když jsem na nadpis nejdřív jen mrkla jedním okem, četla jsem „poutníci“. Jaké překvapení pak na mě čekalo, když jsem článek otevřela. / Lichotky a galantní chování považuji u mužů za příjemné. Nic dalšího ale ne. Pánové, kteří se chovají tak, jak píšete, za to nemohou. Jsou prostě takoví. Ženy se jim líbí a i v pokročilejším věku mají potřebu jim dávat najevo, že jsou ještě „chlapi“. Někdy je to úsměvné, někdy nevkusné. Pana Weinlicha jsem nemusela, jeho životní styl je mi cizí. Když jsem se s ním náhodou setkala na jedné akci, byla jsem překvapena, že je mi sympatický.

Aničko, krásné toulání po Pustevnách. Fotky jsou úžasné, umíš se na přírodu krásně koukat a zachytit ji pro nás. Díky.

Náklady na bydlení považuji, zejména pro důchodce a mladé rodiny, za velký problém. Naštěstí se mě netýká. V rámci bytového družstva jsme dostali před lety možnost koupit si byt do osobního vlastnictví, a to za pouhé tři tisíce korun. (Možná jiní za víc, nevím, já mám byt malý.)

Jano, hezké povídání a ať už to v srpnu bude holka nebo kluk, hlavně přeju zdravíčko a lásku všech kolem.

Jsem babičkou, takovou jakou jsem. Moc si přeji abych i po létech byla v očích vnoučat takovou babičkou, jakou jsem jim dnes a neležela sama někde v LDNce osamělá a ve svém smutku hledící do stropu.