Děkuji redakci za Tipovačku a blahopřeji výhercům „Olympijské Raškovky“!

Už v roce 1992 kdy jsem poprvé navštívila USA mně překvapilo, že většina hospodyněk si kupuje polotovary či přímo hotová jídla. U kamarádky, která žila již ve Státech 20 let to byl běžný zvyk a pamatuji jak říkala, že do pár let to bude i u nás. A měla pravdu. Proto konvenience vítám a plně jich využívám.Myslím, že dnes i u nás je to běžná součást našeho jídelníčku. A hlavně usnadňuje život.

Hezký den, mě se šedý zákal objevil v 56, znám i další, kteří byli na operaci před 60.A generace mých rodičů většinou toto měla až kolem 70let.

Myslím , že bych svůj život neměnila, kdybych vyhrála .Peníze bych rozdělila mezi děti, vnuky a pomohla tam, kde by bylo potřeba. Vzhledem k tomu , že nesázím ,tak není o čem hovořit.

Moc hezké i dojemné, díky...

Moc hezké. Text i fotky.

Všechny Vaše jídla vypadají skvěle. Načančat jídlo patří ke správne gastronomii.

Milounky clanek a pravdivy, take nemuzu koupit kachnu a jist ji tri dny nebo se pojistit navstevou, delat pulku se nevyplati, spotreba elektriny je stejna jak kdyz bych pekla celou. Driv se varilo a peklo ve velkych nadobach a ted cim mensi tim lip, stejne neodhadnu a zustane i na druhy den.

Moc hezké. Máma nejsem.

Je úžasná. Máme radost a moc jí blahopřejeme. :-)

Ano máte naprostou pravdu. ŘÍZEK VŠUDE BRATRA MÁ. :-) :-) :-) A tu kuchařku od Anuše Kejřové jsem si koupila v antikvariátu. Je to celkem zajímavé a místy i zábavné čtení. Nejvíc jsem se pobavila nad fotografiemi. :-) A pak ty děkovné dopisy, to je síla. :-) .-)Asi to tak prostě dřív chodilo. Ale každá doba má svoje.

Pořád je nejpřirozenější "věcí" - jak vy píšete, že lidé stárnou. Už dítě, které se včera narodilo, je dnes o jeden den starší. Normální, myslící člověk, který byl dítětem, pak dospíval, pak se oženil, nebo žena se vdala, žil v manželství, měl děti, které vyrostly, dnes má vnoučata, která také rostou, a stárnou, ten prostě nemůže číst denně ty pitominy o tom, jak támhleta jakási paní, které je, např. 70, vypadá jako čtyřicítka. To je blbost. Vždycky bych chtěla tu "paní" vidět zblízka, proti sobě a když já budu mít dioptrické brýle. Ta pětapadestiletá Simona, pokud vůbec existuje, je, lidově řečeno, cvok. Před dvěma lety jsem byla s osmiletým vnukem u moře. Delegátka cestovní společnosti se mne zeptala, zda jsem jeho matka - bylo mi 65. Poděkovala jsem jí, že to mi tedy velmi zalichotila, ale řekla jsem jí, ať si vezme brýle a prohlédne si mne pořádně. Člověk musí být soudný, i když mu někdo, z nějakého důvodu, třeba krátkozrakosti, zalichotí.

Každý máme doma svůj koutek, kde trávíme čas.Chceme-li být spolu, nic nám nebrání vyjít s ulity a věnovat se něčemu ,co nás oba baví a potěší. Každý máme jiné koníčky a času je velmi málo všechno stihnout.Myslím , že se stále máme rádi a jeden druhému vycházíme vstříc.

Vidím, že se "Sedma" zalíbila. Uvidíme!

Danuš,diky za článeček.Cukrárnička je opravdu velice příjemná.Snad se tam pár spokojených lidí sejde.

Vzpomněla jsem si na jeden příběh zpívajícího právníka Ivo Jahelky. Ale toto je ještě lepší!

Růže a trny, nebe a země, pravda je všude. Díky!

Jako mladá jsem jiné barvy v podstatě nenosila. Pak mě to naštěstí přešlo. Teď zase nenosím vůbec černou a bílou. V černé si připadám stará a smutná, bílá je na mě moc „tvrdá“.

V tomto muzeu jsme byly před pár lety při jedné Noci muzeí. Byla to dobrá volba. Mám muzea tohoto typu ráda. Vzpomínám, že jsem se vyfotila u jednoho autobusu, který byl z roku, kdy jsem se narodila. Pěkně starý exponát!! :-D Díky za procházku.

Jednoznačně muži. Vím o čem mluvím. Mám totiž doma pana kuchaře. A prostředí jako je kuchyně patří mezi mužské domény. Ale zase ve studené kuchyni jsou někdy dobré i ženy. Ale já bych to nedělala ani náhodou. Je to šílená dřina a než se propracuje kuchař na vrchol je to dlouhá doba a málokdo to vydrží. Manžel to dělá jenom 50 let. Vyučil se u nejlepších kuchařů té doby a sjezdil s vařečkou hezký kus světa.