Je snadné myslet si cokoliv, dokud se člověk v takové situaci neocitne. Děti mám daleko a je mi dobře tam, kde jsem. Zatím. Bude-li nejhůř, máme tu dům s pečovatelskou službou i domov důchodců s celodenní péčí. Rozhodně nemám v úmyslu komplikovat život dcerám, které mají i beze mě starostí nad hlavu.

Z Tvých receptů bych se dost naučila. Jenže třeba zavařování, to pro mě vůbec není. Ale čtu si o tom všem ráda a líbí se mi i průvodní obrázky.

Pruhy a proužky se mi líbí, jsou veselé, mladistvé. Ze zdejších fotek bych nemohla č. 3 – kombinace pruhů na sáčku s potištěným tričkem je na mě moc.

To je stroj, který určitě potřebujeme na chalupu. Škoda, že tu nejsou ceny. Musíme do Mountfieldu holt zajet.

Díky paní Blanko, že jsem Vaše inspirace. Jenom se zeptám, kdo to potom sní a jestli to není škoda.

Maruško, to je nádherná reportáž. Když si přečtu "Junácký zákon" a "Slib junáka", které jsou na fotografiích krásně čitelné, vrací se mi myšlenka na to, co vlastně komunistům na skautingu vadilo. Škoda, nezažil jsem nic z toho a vím, jak by mě to bývalo k junákům táhlo. Tak snad bych se ještě mohl pokusit alespoň toho ježka osvobodit z klece.

Bude to určitě milé setkání. Škoda. Příští víkend je v Letňanech každoroční prodejní výstava pro děti, seniory a domácí zvířata a už mámv volné vstupenky. No, bude to 6 let, co jsem si při téhle příležitosti odnesla domů leták s pozvánkou na nějaký portál i60.

Půvabná historka.

Lidmilko, moc hezká básnička. Příjemně mi začala neděli. :-)

Obávám se, že článek neřeší deprese, které naskočí když se člověk dozví o nevyléčitelné nemoci a nejsou tudíž chvilkového charakteru, ale trvalé.

Jarmilko, už se těšíme. Procházka kolem rybníků bude určitě parádní. :-)

Teda Naďo, Ty jsi nejen fotoreportér, ale zdatný turista. Hezké fotky z míst mně trochu oznámých i neznámých. Super.

Krásné a mystické a pak zase civilní a kritické, moc se mi to líbí a děkuji.

Tak na ten film se úpřimně těším.

Zuzanko pro tvoje básně je jenom jedno slovo NÁDHERNÉ

Barvení vlasů kvalitními barvami u profesionální kadeřnice mým vlasům určitě neškodí. Doma jsem se do takového experimentu nikdy nepustila. Stačilo, že mi maminka zamlada doma několikrát udělala trvalou.

Tedy Alenko odvážná, zvídavá, Ty se fakt nezdáš a máš můj obdiv. Dobrodrůžo!

Lidičky zlatí, zkoušela jsem zde otevřít odkazy - a nejde to ani mně. Nevím proč. Ale na Matylě to jde, tak jestli vás článek zaujal - zkuste to tam .

Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, jak jsou i jeho smysly potřebné a jak se mnohdy rapidně zhoršují. Moje maminka měla jednou velkou rýmu a pak nám říkala, že jí vyšlo při smrkání něco, co považovala za nosní sliznici. Od té doby neměla čich. Napřed ani na vůně, ani na pachy, v praxi jsme jí třeba musely pomáhat, aby nepoužila vejce "pukavec". Něco málo se jí, než zemřela, trochu obnovilo, ale minimum. Shodou okolností se čich poškodil i mně. Těžko mi to někdo uvěří, ale po sezóně 2000 jsem byla v Tunisu (viz příspěvek Zachránil mě osel....) a tam byl v tom místě hrozný nepořádek a všude zápach. To se mi usadilo v nose a nemohla jsem se toho zbavit ani doma. Překrylo mi to všechny další vůně i pachy. Postupně to sice vymizelo, ale schopnost dobře cítit se nevrátila. Opravdové vůně cítím minimálně a z nejmenší vzdálenosti, zatímco pachy, např. ze zoologické zahrady, mám v nose ještě večer. No, ale mohla jsem dopadnout hůř. Je to opravdu zvláštní, Olda nebo Libor přišli o kvalitní čich po úraze, ale já? Když jsem na ORL tehdy říkala, že to mám od té dovolené a že tomu říkám "tuniský smrad" (černý humor), doktorka padala smíchy, ale nevěděla, jestli nepřeháním, a nic mi nedala.

Ano, Květo. Duše, na rozdíl od těla, nestárne.