To je úžasné, jsem nadšený !!! A to všechno vzniklo díky nevěrné manželce ...

Já taky , ale neumím to tak krásně vyjádřit.

Mám pocit, že duše nestárne.

Tento příspěvek přišel jako na zavolanou. S manželem jsme nudisté (ostatně v HK je nejedna nudistická pláž u písníků ), ale nuda pláže v naší oblíbené destinaci Chorvatsko pomalu a jistě zanikají. Z posledních let máme zkušenosti, že řada z nich se stala plážemi textilními. Asi by to stálo za to, zkusit jinou destinaci.

Velmi dobrý článek. V koncentračním táboře jsem pravda nebyla, ani jsem neutrpěla vážný úraz, přesto své těžké dětství, období dospívání, mládí jsem dlouho brala, jako velkou křivdu. Dnes už ne a čím jsem starší, tím víc si uvědomuji, jaká to byla velká škola pro můj další život. Dnes není nic, na co bych si mohla stěžovat, nebo co by mne mohlo, jak se říká, rozhodit. Nic není pro mě důležitější, než můj životní postoj k sobě samé.

Hanko, tys mě vyděsila. Když si vzpomenu, že za čas máme cestovat až do Plzně, tak to vidím v černých barvách. Z těch našich končin se cestuje vždy na mrtvici, natož pak až na druhý konec republiky, při těch službách ... Ale jinak jsi nám to popsala skvěle.

Tvůj článek včetně Tvého postoje se mi moc líbí. Myslím, že u nás jsme hodně ovlivněni tím, že s tetováním přicházela řada lidí z kriminálu. Bralo se to jako zavrženíhodné. Záleží na tom, jestli pro jedince je to jen módní hit, nebo s tím spojuje nějaký hlubší podtext.

Je vidět, že sice nebylo ideální počasí na fotografování, ale Ty si umíš vybrat i tak. Líbí se mi i to vykračující příbuzenstvo (?).

Krásné jaro, krásná báseň.

Dneska se na tuto práci chystám.Díky za připomenutí starého i za informace nové

Zlatá slova.... Zrovna včera jsem uklízel část sklepa. Kde se to tam vzalo ? Jen od podzimu... prkýnka, desky, laťky, trubky... párkrát jsem se proběhl s plnejma rukama ke kontejneru a je to !

Dá to přemáhání mlčet, když vidím, že se do pračky dávají tepláčky od písku, ručníky a spodní prádlo bez ohledu na barvu a materiál. Ale zatím se mi to daří :-)

Zatím se mi podařilo rozluštit jen oba cíle Vašich cest, a to jen díky tomu, že v prvním případě je to přece jen blízko města, kde jsem jako dítě bydlela (a navíc jsem tam narozená!), a v druhém případě tímto směrem jezdím v létě na chalupu.

I když bych se do pánské jízdy asi nehodila, výlet tohoto typu by se mi moc líbil. Jsem přece jen trochu poznamenaná dlouholetou prací ve vojenském archivu. Bunkry nebo vojenská muzea či např. tankové dny mě zajímají. Králíky jsou pro mě ale bohužel špatně dosažitelné. Tak skončím jen někde ve vojenském muzeu v Lešanech.

Článek se mi moc líbí, měl bych sto chutí tuto klasickou hospůdku navštívit.

Stát se to mně, tak bych si vůbec nebyl jistý, jestli jsem peněženku nenechal doma anebo ji neztratil někde jinde. Možná bych ji pak našel doma v ledničce. (Smajlík)

Tam jsem ještě nebyla,ale našla

Milá a půvabná básnička.

Vámi uvedenou část těla mi žádná tříska neporušila, specializuji se však na třísky pod nehty. A to si v dospělosti dávám pozor. Je možné, že na mě z neznámých důvodů číhají. Obvykle na ně narazím v místech, kde bych je nečekala.

Také už se ráda posadím, když mě někdo pustí, ale zatím jsem schopná i postát. Článek se mi líbí. Ten první odstavec bych mohla napsat i já, byla jsem na tom podobně.