Věřím tomu, že Němci jsou v tomhle daleko zdrženlivější. Díky za informaci!

Zuzko, krásný nápad. Počítám nerada. :-)

Velmi zajímavý článek. Jsem „sýrová“.

V mládí jsem se nevdala. Když jsme uvažovali o svatbě mnohem později s tehdejším přítelem, bylo mi už 37 let a peněz nezbývalo. Tak jsem počítala s civilním oblečením z toho, co jsem měla. Pak nás předběhl přítelův synovec a rodina udělala honosnou svatbu. Měla jsem pocit, že naši svatbu se dvěma svědky by nestrávili, tak jsme se zase nevzali a zvykli si tak. Pak zasáhla tragédie a skončila jsem sama. A od té doby už ke svatbě nedošlo. Kdybych i v tomto věku měla pocit, že si beru někoho milovaného jednou provždy, možná bych si tu svatbu užila. :-D Ale to jsou jen teoretické úvahy.

Vypadá to dobře.

Když jsem ještě reprezentovala Vojenský ústřední archiv a jednou ročně jezdila na výroční zasedání Mezinárodního archivního výboru, tak jeden rok bylo i v Kapském Městě. Ovšem tam mě nikdo neposlal, protože to bylo příliš velké vydání. Stolová hora, to musí být nádherný pohled. No nic, ráda jsem se podívala na fotografie, díky.

Hanko, hezky napsané. Pampelišky se mi líbí, a jako zahradnice, na ně pořád nadávám. Jsou rychlejší, než moje chuť k plení. Loni dcera udělala pampeliškový med a byl fakt moc dobrý. Z okna paneláku se kochám žlutými květy v krásně zelené trávě.

Tak a jsem za doporučenou hranicí, co s tím?

Jako pozvánka na letní slavnosti to je akorát včas. Třeba už se mi letos během pobytu v Týně podaří se tam poprvé v životě dostat.

Sice to nádraží už tu bylo... ale i na podruhé ho poznám :-)

Dnes ráno jsem se probudila a napadlo mne vyhledat významné dny a 22. duben mi nabídl Den Země. Přemýšlela jsem co mi oslava nejdůležitějšího dne existence lidstva nabídne. Vše, co mne napadlo bylo klišé a tak životadárný den oslavím spolu s autorkou článku a jejími snímky.

Líbííííí !

Nádherné !!! Děkuji za poučení i pokochání obrazem, líbí se mi moc i Vaše slovní obraty.

Taková krásně nedělní. Úplně ty zvony slyším ...

A když bylo před kostelem........, hádala se duše s tělem.....

Jestli má Alzheimer ke mně nakročeno tak už nic nezměním a bude mi úplně jedno proč přišel. Já si to totiž nebudu pamatovat.

Já podřipanka nemohu jinak než připomenout Jaroslava Seiferta a jeho báseň Hora Říp: Viděl jsem hory plné ledu, však zpívat o nich nedovedu. Jiskřily dálky nad hlavami jak bledě modré drahokamy. Jímala závrať při pohledu, zpívat však o nich nedovedu. Když ale vidím na obzoru uprostřed kraje nízkou horu, na nebi mráček běloskvoucí - přestane srdce chvíli tlouci. Oblaka letí v klasech zralých a koně dupou po maštalích. V panácích jsou už všude snopy a svatý Jiří zvedá kopí, aby je vrazil ve chřtán dračí, a motýl spěchá po bodláčí; a jako krůpěj na prstenu třpytí se drobná kvítka rmenu. Tu nemohu se vynadívat a všechno ve mně začne zpívat, zpívat i plakat. Maminko má, jak je to hezké u nás doma. / Před chvílí jsem se z oné magické hory už po x-té vrátila.

Po úrazu hlavy nemám čich, takže bych si liboval i v minulých stoletích bez hygieny, ovšem chybělo by mi, že neexistovalo počteníčko a navíc z domova. Vaše elektronická knížka se mi líbí - pod odkazem jsou i čtivé ukázky.

Já osobně nemám moc ráda zcivilizované lesy, jsem spíše samotář a tak mi dost vadí , když je v lese jako na jarmarku. Věřím , ale že někdo je rád akční a takové atrakce ocení. No každý jsme jiný a máme možnosti si ještě vybrat kam si jít odpočinout a nabrat sil.

Nepoznala jsem, nikdy jsem tam nebyla. Ale zvědavá jsem, tak jsem googlila. Je to město, které má ve znaku pokrývku hlavy.