Hezká básnička i fotka. Přeji vám hezký 1. máj.

Když přesvědčuji holky a dámy, aby fotily akty, tak jim říkám: "Je to jen pro Tebe a jednou to s hrdostí ukážeš vnučkám." I když na druhou stranu mám modelku, která akt poprvé fotila v 70 letech. Dáma prostě umí zestárnout.

U VoZP jsem už mnoho let, co jsem pracovala ve vojenském archivu. Ale nikdy jsem speciálních nabídek nevyužívala. To však neznamená, že se nestarám o své zdraví. Zkrátka to zrovna nebylo něco "mně na tělo". Ale co se týče třeba stomatologie nebo mammografu, jako zdejší pojištěnec jsem nikdy neměla problémy, právě někde i naopak. Vzpomínám si, že právě v 90. letech si třeba museli pacienti některých pojišťoven připlácet na léky i některé úkony, zatímco VoZP to měla zdarma. Nebo nás jako nové pacienty hned ochotně brali. Dnes nevím.

To je úžasné a krásná reportáž, děkuji. Škoda, že to mám tak daleko...

S tímhle budu mít problém vždy. Že tak mluví děti a mladí lidé, mě nepřekvapuje. Vadí mi ale přebírání anglicismů tam, kde má čeština svá zavedená pojmenování. Poněkud nesouhlasím s hodnocením „často výstižnější výraz“. A obávám se, i když mi to může být jedno, že oním úsporným vyjadřováním si mladí svoji mateřštinu ochuzují.

Už jsem se začal obávat, že dnes bude chybět nějaká hororová událost. Tak díky za toho sebevraha!

Hezký článeček. Naše metro je druhý nejhezčí krtek - hned po tom animovaném od Zdeňka Milera.

Moc hezký článek. Díky.

To mne těší. Od počátku mi z toho slova naskakovala kopřivka.

Pejskové jsou báječní, ale když to nejde, mít pejska doma, má na zdraví kladný vliv i kočička.

Až objevím nějakou hezkou přírodní, pořídíme si ji. Už dlouho po nějaké pátrám.

Můj styl to není. Takto se neustále zveřejňovat i za cenu peněz ne!

Dobrý den, chtěl bych se vás zeptat jestli byste mi neporadili ohledně revize. Budu si jí muset brzy objednat, ale nemám s tím skoro žádné zkušenosti. Přečetl jsem ještě tenhle článek a zajímá mě váš názor. Předem děkuji za případné info.

Je fakt, že nám v paměti zůstanou opravdu jen útržky zážitků a událostí. Ale Ty jsi je podala reportážně zajímavě. A oceňuji i práci s prameny. Díky.

Zaujala mne charakteristika zpracování tématu filmem uvedená v prvním odstavci a probudila ve mně zvědavost do které skupiny diváků patřím.

Pane Horenský, myslím, že po takovém textu by skočila nějaká punk-rocková kapela.

Omáčkám zahuštěným moukou jsem už dávno dala vale, ale koprovku s čerstvým koprem a domácím vejcem občas s chutí uvařím i sním. S vařením se to v poslední době opravdu přehání, ale faktem zůstává, že jídlo je nepominutelným zdrojem zdraví, ale i nemoci. Nepochybně má vliv i na naše vztahy. Na vašem článku jsem si "pochutnala". :-)

Rosákovi mi jsou sympatičtí. Jsem vyfocena v Mníšku u cedule Lážov Káji Maříka. (Můj oblíbenec z prázdnin v brdských lesích.)

Je zajímavá, poznala jsem ji osobně, protože k ní chodila moje o hodně starší švagrová.Chtěla jsem jít také, ale ona mi řekla, že to ještě vůbec nepotřebuji a teď´už to vlastně nepotřebuji také.

Romane, díky za hezkou reportáž. Byla jsem v Římě asi před 9 lety na prodlouženém víkendu. Neměli jsme ale štěstí na dobrou delegátku, o čemž svědčí třeba to, že s námi ani nemohla trefit do hotelu nebo do Vatikánu. Ale město a jeho památky byly krásné. Nakonec jsem chodila celý den sama. Autobusy Hop off, Hop on jsou teď už rozšířeny v mnoha městech, byly v Pafosu na Kypru a jsou i zde v Praze. To je dobře vymyšleno, že se při okružní jízdě může kdekoliv vystoupit a po tamní prohlídce zase nastoupit do některého dalšího autobusu. No, a písek ze Sahary jsem zažila taky, ale v Tunisu. Ani jsem nemusela na výlet do pouště. :-D Těším se na pokračování o Vatikánu.