Zajímavý článek. Závěť už jsem napsala. Ale ne u advokáta. Protože nemám přímé dědice a se svou klaustrofobií bych nechtěla navěky skončit někde v piksle.

Kvalitní nábytek do zahrady je drahý, ale takový šikula je k nezaplacení. Ne každý to zvládne jako vy. Souhlasím s Ivanou.

Tolerance je takové ošemetné slovo. Toleruji ti, že jsi jiný než já. Proč? Skrývá se v tom myšlenka, že já jsem lepší. Ale budiž, nebudu slovíčkařit. Pojem je obecně akceptován a běžně užíván. Můj partner je o dost starší než já. Na rozdíl ode mne stále pracuje – učí na VŠ. Chodí ale o holi, zatímco já po operaci kolene se pohybuji svižně. Když spolu jdeme, své tempo mu samozřejmě přizpůsobím. Na elektrickém skútru si vyjede buď sám, nebo jdu s ním a jede pomaleji či na mě po pár metrech počká. Každý máme také svůj okruh zájmů. Když jsme spolu, vycházíme si vstříc. A myslí nám to oběma ještě dobře.

Je moc hezký, ale mé klaustrofobii by se v něm nelíbilo.

Jsem již 10 let OSVČ, řádně platím sociální i zdravotní pojištění. Ale ani ve snu mi nenapadlo v době nemoci jít tzv.marodit.

Obdivuhodný člověk, všechna čest.

I když byly spartakiády svým provedením ve finále pěkné, jejich dobrovolnost nebyla rozhodně absolutní. A to u všesokolských sletů rozhodně je.

Jen si vzpomínám, že bylinář ing. Janča doporučoval tinkturu z mochny na nejkomplikovanější průjmy. Tys mi to tu potvrdila. O ostatních účincích čtu poprvé, ale ráda, díky.

Po jedné špatné zkušenosti si zásadně auto nepoučím. Buď jezdím na poznávačky a nebo využívám hromadnou dopravu. Třeba v Izraeli funguje bez problémů. Jinak raději použiji taxi.

Žena a květina, věčné téma, přesto zpracované neotřele, překvapivě, s citem vlastním ženě s citlivou duší.

Hezké. Kulajdu podepisuji. Exotiku nemusím žádnou. Vzpomínám si, jak nám kdysi při studijních pobytech v NDR dávali mísy lososa. A já, aniž bych ho ochutnala, jsem se rozhodla, že ho nejím. Od té doby jsem změnila názor. A jak vidíte, svoji hloupost si pamatuji dodnes.

Ne, nepoznávám se. Jedny plavky, jedny šaty, tričko, legíny, ručník. Co mi schází, dokoupím na místě. A většinou mi nic neschází. Kufr do letadla přetížený nemám. Kdo by se s tím tahal.

Tento článek se mi líbí. Před časem tady někdo psal o "lásce v každém věku", a podobné bláboly. Toto je pravda. Toto já říkám svým dětem, že si ne berou jen tu jednu osobu, ale s ní celou její rodinu. A když jsou lidé starší, rozvedení nebo ovdovělí, každý má svou rodinu a bývá často problém, že každý partner upřednosňuje "ty své lidi". Žena, 74 roků, ovdovělá, začala žít se stejně starým ovdovělým mužem. Z počátku si to nemohla vynachválit, později už nebyla tak nadšená, po dvou letech brble na jeho děcka a vnoučata. Není to tak jednoduché.

No, hlavně, že již máme svetry a ponožky. A navíc kromě knoflíků i zipy, které nelze použít do pušek!

Vzpomínám jak jsem absolvoval to ponižující prohledávání na hranicích, jestli nevezu o deset východních marek víc... Ale dovezl jsem si Métský salám :-)

Zajímavý projekt , ale u nás nemyslitelný,neboť ,když poštovní doručovatelka musí nosit i některé letáky, tak sama potřebuje povzbudit , aby to vše zvládla. Je mi jich líto a proto vždy nabídnu , když je vedro něco k pití a pohovořím s nimi já a hned je to trochu povzbudí. Práce pošťačky v Čechách je špatně ohodnocena a zneužívána. Nikdo to dlouho nevydrží provozovat. Přála bych jim lepší vedení, které by si mělo vyzkoušet poštu roznášet a potom teprve hodnotit zda plat ,který bere ředitel pošty je zasloužený . Je to ostuda pošty,která své služby stále zdražuje a bere nehorázné honoráře.

Dovedu si představit, že to bylo milé představení, zvláště pro ty, kteří tam měli své děti a vnuky!!

Mraky jsou krásně fotogenické. A ta práce s tím! Máš můj obdiv.

Hezké. Některá slovenská slova se mi moc líbí, čučoriedky k nim patří. A např. takový cencúl´ je podle mě hezčí než rampouch.

Bezva. Potřeboval bych instruktorku, berete melouchy?