Zrovna včera ukazovali v Toulavé kameře, že na Bítově je největší výstava vycpaných psů na světě. Při pohledu na ně se mi neudělalo dobře.

Veselé říkanky navodí veselé ráno. Hned je lépe.

To mi skutečně nehrozí. Naopak mám dobrý pocit, když můžu něco vyhodit. Ve svých 24 letech jsem dostala byt po paní, u níž jsem byla přihlášena. Dáma, učitelka, jíž „Honza Masaryk říkal Rukulíbám, milostivá paní“. A v jejím bytě jsem našla nespočet prázdných papírových krabic.

S posledními statěmi článku naprosto souhlasím. Chybí jednolůžáky, to je asi největší problém. Jinak jsem spokojená s nabídkou cestovek. Mile mně překvapila cestovka Delfín 55+. Dobří delegáti, služby a pochopení pro seniory.

Panelák je sám o sobě velmi specifická sociální záležitost. Já to zažil s cikánskou rodinou - bylo jich v bytě 2+1 snad 12 a ten noční kravál jsme i přes zeď slyšeli velmi často. Navrhuji, aby si kuřáci hledali byty s balkony :-)

Haničko, moc Tě zdravím a přeji Ti, aby Tvé přání bylo brzy vyplněno a k tomu hodně víry a optimismu.

Moc krásné fotografie. A clánek rovněž. A přeji hodně zdravíčka.

Pro mě je hlavně důležité dozvědět se o účincích bylin, protože na ně dost dám. Ani ne tak na čaje, jako na tinktury - např. od pí. Podhorné z Naděje nebo Dr. Popova. Kdybych bydlela na venkově. sušila bych si bylinky vlastní. Díky!

Tak tento článek se mi také líbí. Navazuje na předchozí články, které nabádaly seniory k navázání nových partnerských vztahů, láska kvete v každém věku, apodl. Následoval článek o tom, jak je těžké soužití, když se dva starší lidé dají dohromady a každý má za sebou "svou" rodinu, a teď finance. Začínám si připomínat Saturnina, Zdeňka Jirotky, kde se píše o škodlivosti mordzakoru na citlivější ženská stvoření.

Milá Hano, moc hezký článek. Mám za sebou jen artroskopii kolena. Ale také vím, že před operací by se člověk nejradši zavřel doma, aby někde něco nechytl. Jenže musí absolvovat otravné kolečko doktorů. A má i jiné povinnosti a milá setkání. Radost z probuzení znám rovněž – narkózy se obávám. Přeji vám ještě hodně šťastných kilometrů nachozených na tomto světě.

Výborně. Ovšem Vy, Blanko, nepíšete tak, abyste musela mít hroší kůži.

Poznala,ale musím se přiznat že jsem dlouho hledala. A je to ostuda,co z něj dokázali současní majitelé vytvořit za ruinu.

Jsem ráda, že jsme s manželem jezdili na všechny dovolené spolu, bylo to moc krásné a teprve až člověk o partnera příjde, pochopí, jak bylo dobře, že si užíval jeho společnost. Teď mohu jezdit na dovolenou sama, ale nemám chuť. Vše , co je na dovolené krásné, bylo sdíleno společně. Teď už to není s kým sdílet.

Mám děti i vnoučata, ale rozhodně rodiče vnoučat nemohou vydávat tolik peněz, na cokoliv, co si dítě momentálně zamane. Co se týká trávení času, je to snad naprosto normální, že babička se zabývala něčím zcela jiným, než vnouče.

Čekala jsem něco jiného než je v článku. Docela blbá situace, jo kdyby se tak lidé v rozhodujících orgánech ocitli na místě pacientů, tak by pochopili. Krásná ilustrační fotka.

Moc hezká procházka. Hádanku jsem nezvládla. A to jsem původem agronom.

Řepík je pro mne zázračná bylinka. Často si z něho vařím čaj, když mi není dobře.

Toto všechno vím, ale každý den bojuji sama se sebou. Moje líné já cvičení odsunuje na později a přemlouvá to zodpovědné já, že se nic nestane, když si dneska nezacvičím. Tak jdu na to! A můj osobní poznatek - pomáhá mi, když můžu říct kamarádce, že jsem minulý týden cvičila každý druhý den. Sama sobě nelžu.

Zrovna se dívám na přenos na dvojce.

Odpad třídím dobrovolně, do obchodu bych chodila klidně i s vlastním rendlíkem, kdyby bylo kam. Ten název zní ale hrozně.