Krásný článek. Děkuji za něj. Víc slov chvály ze sebe teď prostě nedostanu.

Pan Sitenský skvělý fotograf by měl radost. Nádherné mraky. Ráda se na ně dívám a ještě radši fotím.

Opět super článek a skvělé fotografie. Díky Věrko. **********************

Mám pocit, že tenhle článek vyvolá mezi čtenáři portálu hodně diskuzí. Pes je závazek na neskutečně dlouhou dobu. Ale je to zároveň parťák do pohody i nepohody. Kdyby to jen trochu šlo, měla bych pejska doma" natotata".

Ano. Taky jsem ho postrádám.

Kdysi jsem znala maséra, který doopravdy uměl pomoci. Pracoval v nemocnici a protože jeho plat byl trestuhodně nízký, nezbylo mu nic jiného než si přivydělat po večerech a o víkendech u známých. Byl to odborník. Od té doby jsem už nikoho takového nepoznala. Nikdy bych se nenechala "zničit" od nějakého šarlatána.

To mě potěšilo. Ani nemusím opustit byt a mám 5km v nohách.

Příště bych uvítal víc obrázků.

Super!!! Zase trošku herního adrenalinu a své první tipy tipy jsem již dala. Všem přeji správný odhad a trochu herního štěstí!

Dát sama sobě hvězdičky se mi už dlouho nepovedlo. To se tedy fakt povedlo.:-)

Asi jsem to také našla na jednom náměstí.

To je pro mne překrásná vzpomínka na babičku a dědečka před 55 lety, kteří vyráběli "křížaly" v troubě kuchyňského sporáku. Škoda, že je nenapadlo pozvat mladého prince Charlese...

Ano, děkuji za upozornění. Podobná situace se stala mým známým. Nebylo to jednoduché a vlastně dodnes ten problém není zcela vyřešen.

Moc zajímavé. Chystám se tam už léta, už bych to neměla odkládat.

Moc hezké, děkuji, že jste to napsal.

Ve stáří už to nedoženeme. Když mě v mládí neposlali na cvičení se skoliozou páteře, tak teď už ji nesrovnám. Začala jsem s tím po čtyřicítce, když jsem se to dozvěděla, že bych s tím měla cvičit, ale už bylo pozdě.

To jenom tvoje krásná slova duši mi hladí zas a znova.

Každý štěstí svého strůjcem.....

Pěkný článek, se vším souhlasím. Jen dodám, že se mi nelíbí, když se většinou píše "děda hlídá", "babička hlídá". Co je tu HLÍDÁ? Často, hlavně u trochu větších dětí, není podstatou to hlídání (aby neupadlo? neuteklo?), ale intenzivní výchova tím, že dítě vidí, co b. a d. dělají, jak mluví, co umějí. Když mí vnuci nadšeně vyprávějí, co se dělo, když byli u nás, tak jejich otec (můj syn) se mlčky usmívá, protože nás zná, a jejich matka chvílemi nevěřícně zírá a určitě se mockrát modlila, že to všichni přežili.

Zuzanko, je vidět, že máš vztah k mašinkám, ty fotky jsou parádní. Na Živitelku jezdí naši sousedi, pro nás je to moc daleko. Počkám si na Litoměřice, ty jsou blíž. Viděla jsem spot s prezidentem, seděl tam jak král, jen ta koruna mu chyběla a jakoby říkal, tak noste na stůl. Fakt ho nemusím. To jen tak na okraj. Živitelka je vždycky velká akce a je tam asi hodně lidí, viď. Ty fotky jsou moc pěkné. :-)