Moc málo indicií.

Vidím, že Máťa od výletu na Trosky pěkně povyrostl. A "jeho" vyprávění se mi líbí, jako už tenkrát, když líčil výlet.

Díky naší nevšímavosti jsme v Alpách přehlédly upozornění na uzavřený průsmyk pro padající laviny. Trestem za naši nepozornost byla 100 km zajížďka. Věrko, hlavně že se vám nic nestalo.

Chlapi můžou plakat pokud se jedná o vážnou situaci na druhé straně podle mě ufňukaného chapa,který brečí nad každou bolístkou, nikdo obdivovat nebude.

Nejlepší fotky jsou jak říkám "co život přináší" často později hodnocené jako neopakovatelné kouzlo, nádherné. I lidé s postižením mají svůj svět, možná trochu odlišnější od nás na který zaměří oko fotoaparátu a my tak máme možnost z části proniknout do jejich vidění. Je to i pro nás zdravé poučné.

Já si také myslím že to jsou k o t l e t y. Ale recept vypadá lákavě.

Kaštany jsou krásné na povrchu i uvnitř. Takové malé zázraky přírody. Jeden od Zuzky mi pomohl, když mi na bowlingu narazila koule do malíčku. Otok začal mizet. Krásné fotky.

Nu což, jsou různá životní období, takže občas to může postihnout každého. Také jsem to zažila. Na váze se to neprojevilo, ale kdoví, jaké jiné škody to v těle napáchalo.

Za tak vzdálenou exotikou se sice nechystám, ale s chutí jsem si početla, jak to tam chodí. :-)

Myslím, že je nejdůležitější, aby člověk zvíře respektoval jako živého tvora a neubližoval mu. A jestli ho doma chová nebo ne, to často záleží na podmínkách a možnostech a není to důkazem, že má či nemá zvířata rád. Zvířatům je samozřejmě asi nejlépe v přirozeném prostředí, avšak když už se lidskou zásluhou ocitnou v nouzi, pak je jistě lepší jim i "nouzově" pomoci (viz byt, útulek nebo Zoo), než je nechat živořit či zajít. A je dobře, že to tolik lidí dokáže.

Pudíci se mi moc nelíbí, ale tahle dáma je rozhodně zajímavá a pěkná.

Moc hezká výstava. A fotky jsou i přes sklo zajímavé. Mám pocit, že v některých modelech by to slušelo i současným ženám. Byla to prostě elegance sama.

Moc se mi to líbí. Někdy by i dospělí potřebovali takovou poučnou pohádku, aby "procitli".

Prohlídky interiérů mne nelákají ale park je velmi zajímavý a působivý. Musím se obdivovat architektům, tvůrcům anglických parků. Při projektování krajinných partií už věděli, že se finální podoby parku nedočkají, protože většina plánovaných stromů dosáhne své mohutnosti až za desítky i stovky let.

To vypadá lépe pro mě. Zapíšu si to do diáře.

Ano, Kalábrie. To je naše nejoblíbenější místo. Teploučko, jak moře tak ovzduší.

Ano, mně Ála také nabídla loni na jaře výlet na Říp. Ne nadarmo nese přezdívku Podřipská. :-D Je rozená přírodní i památková průvodkyně. Zásluhu na našem výletě měl i Zbyněk, který nás kousek "popovezl". Eli a Alčo, mám radost, že vám to všechno pěkně klaplo.

Tak to je výkon. Přeju ať vám to stále běhá :-)

Poznala. Hurá. Pomohl mi německý název.

Když se řekne petrklíč, vzpomínka mě nese do dětství. Jakmile na naší zahradě tato jarní rostlinka vykoukla ze země s téměř nerozvitými poupaty, utrhla jsem jí a nesla kytkalku své mámě. Ráda jsem si přečetla zajímavosti o jeho zdravotních účincích. Dano, díky!