V botanické jsem byla na jaře kvůli motýlům. Samozřejmě svoje kouzlo má i na podzim. Dýně, dýně, dýně ... sochy jsou taky zajímavé.

Zajímavé téma, ale pro mě bez dalšího praktického využití. Zkouším najít něco slušivého na hlavu celý život a když už mám správný model na dosah, jediný pohled do zrcadla stačí. Dokonalosti v nošení klobouků dosáhla královna Alžběta a příslušnice britské královské rodiny. Dnes vím, že jakoukoliv část oblečení zhodnotí pouze osobnost nositelky. A v tom je celé kouzlo módy.

Krásné. Orchideje miluji. Díky.

To je zvláštní, něčím mi to připomíná vznešenou renesanční poezii. Ojediněle jsem znala i muže jinové, ale pravda, že ten jang převládá a je i ženami víc oceňován. Díky.

Zajímavý článek, hezké fotky, škoda, že jsou tolik nakřivo a uříznutá střecha u radnice a vrcholek věže u kostela.

Mám zkušenost z Londýna, kde jsem rok bydlela a bylo tam levnější platit hypotéku než nájem. Totéž platí v současnosti o Praze. Nájmy jsou příšerné, jsem ráda. že bydlím v vlastním bytě a nemusím žádat o příspěvek na bydlení. Mám kamarádku, také přes 70 jako já. Ta musí bydlet v činžovním domě, má menší byt 1+1 (já mám 3+1) a platí činži 2,5 x větší nežli já, je to více než její důchod a musí žádat o sociální příspěvek na bydlení.

Už se moc těším.

Je to smutné a pravdivé. Co se žen týče, opravdu to mají v tomto ohledu jednodušší. Na venkově bych jako homosexuál žít nechtěla, a to ani jako mladá.

Mám ráda jeho hlas.

Nejvíc se mi líbí ty labutě s mladými. Co vše je naházeno v rybníku, si dovedu představit. Loni v Albánii jsem měla možnost vidět na pláži po bouřce, co vše moře vyvrhlo ven.

Ani článek číst nebudu, jen chci napsat svou zkušenost s očkováním proti chřipce. Měla jsem v domě sousedku, starou paní okolo osmdesáti, jak ta umělá zpívat na celý dům, když umývala schody. Běhala do obchodu, byla plná života, její elán jsem ji i maličko záviděla. Jeden rok na podzim se nechala naočkovat proti chřipce. Dostala ji a takovou, že ztratila nejen chuť, čich, ale také ten svůj elán. I v létě chodila jako mátoha, už nezpívala, neměla sílu ani ty schody umýt. Přišel další podzim a doktor ji přesvědčil, neměla sílu vzdorovat, k novému očkování. Únava, zakalený zrak. V květnu to vzdala, neměla sílu bojovat. Byla tak nemocná, že jsme se s ní ani nemohli rozloučit. Proto nebudu číst a očkovat se nenechám.

Kdo umí, potěší.

Blízko bydlí moje sestra, byla jsem už v Draháni, v Zámkách a v Podhoří na konečné autobusu ze zoo, ale tuhle popsanou trasu neznám. Díky za informaci i pěkný článek.

Vidím, že vtipně zveršovat se dá vše. K tomu já narozdíl od Vás nadání nemám. :-D

Hezké, taky bych byla na takového tátu hrdá..

Velmi lákavé,škoda,že bydlím až na jižní Moravě.

Asi se někdo z redakce spletl,omyl.13.května do Poděbrad??To už bylo.Hezký zbytek dne.

Otevřená, hrdá a obdivuhodná dáma. Knihu Cesta mám a mám ji ráda. V častolovickém parku byly nádherné růže a zcela neobřadně parkem procházela i paní Diana. Děkuji za rozhovor.

Ochránce Olda odhání opilého obejdu opřeného o opadávající olši.

Krásné stroje ! Bezva článek i fotky.