Seriál poznám. Ale jde vlastně stojí ne. Na to bylo málo indicií. V seriálu je to Podolí.

Všude po Praze jsou programy vyvěšeny téměř na každém rohu. Je toho i plný internet a noviny. Jak jsem již psala u jinému obdobného článku, těším se na vojenskou přehlídku na Evropské a na další a další bohaté programy. Stačí jen číst.

Hezké.

No to je překvapení, jásám, nevěřím:))) Souhlasím s intrepretací, jak jinak. Moc se těším.

Krásné cestování.

Druhé jméno po své kmotřičce jsem dostala a vždy se mi líbilo. Škoda, že tehdy nebylo možné pořídit video z kostela, kde každý křest probíhal. Stejně jako já byla pokřtěna většina mých vrstevníků. Nikdy jsme se ale 2 jmény neoslovovali. Takže určité rozdíly tu oproti naší generaci jsou. Pokud snad někoho přece jen 2 jmény i oslovovali, pak to byla spíše výjimka. Bylo to dáno i dobou, kdy režim nebyl náboženství nakloněn.

Díky za velmi profesionálně zpracovanou informaci o obsáhlé historii broumovské klášterní zahrady. Trošku mi to připomnělo revitalizaci parku před budovou barokní Invalidovny (měli jsme tam vojenský archiv) v Karlíně, financovanou z velké části z Evropských fondů pro regionální rozvoj (údajně asi 32 mil. Kč). Za oběť jí padly nejen nevzhledné křoviny, ale i řada vzrostlých staletých stromů. Jejich kmeny před našima očima likvidovala drtička. Park značně prořídl, dostal podobu, kterou mi právě připomněla zdejší titulní fotografie. U pěšin byly vysazeny nové kaštany, avšak byly ihned napadeny klíněnkou a schly. Nějak jsme si zvykli a pak se odstěhovali. Dnes už situaci neznám.

Ráda jsem si zdařilou akci připomněla, děkuji!

Zuzko, připojuji svůj mail O. Neffovi z 22. 8. t. r.: Vážený pane doktore, ve vašem dnešním rozhovoru s paní Lekešovou mne zaujalo vaše sdělení, že neznáte nikoho, kdo by měl doma rozhlas po drátě. A pokud ano, musel za něj hodně zaplatit. Přestože mne nebudete znát i nadále, ráda bych vám oznámila, že my jsme ho doma měli. V srpnu 1968 mi bylo 14 let. A „dráťák“ jsem považovala za tu nejobyčejnější věc na světě, dokonce za něco podřadného. Samozřejmě nevím, jak jsme k němu přišli. Nikdo z rodiny ale nebyl politicky aktivní, ani jsme neměli významné známé. Jen otec pracoval v Technické ústředně spojů na Dimitrovově náměstí v Praze 7. Že by ho tam dostal jako naturálie? Rozhlas po drátě jsem měla až do konce. Vzpomínám si, že jsem obdržela informativní dopis s požadavkem vyslovení souhlasu s jeho zrušením. Na nějž jsem odpověděla, že nesouhlasím, ale uvědomuji si, že mi to není nic platné. / Ty naturálie, to je pravděpodobné! Věnujme dráťáku tichou vzpomínku. Hezky zdravím. Ondřej Neff

Hezké verše.

On: Já musím..., Ona: To vydržíš jsi přeci chlap.

Já si procvičování angličtiny zkouším když třeba jedu vlakem a překládám si co vidím. Jinak se snažím pokud mám čas chodit do kurzu anglické konverzace, který pořádá náš seniorský klub. Hodně se jazyk zapomíná když se s ní nemluví.

Hanku Křížkovou znám jen z různých rozhovorů, nejsem si jistá, jestli jsem ji někdy slyšela zpívat. Přesto jí přeji, ať ji humor neopouští a rozdává radost těm, kteří ji moc potřebují.

Aničko, moc na ten den s vámi vzpomínáme. Bylo to bezva, až na ten opar, ale s tím nic nenaděláme. Příhodu s kaštanem fakt nevymyslíš a už vůbec nenaplánuješ. Na to, kolik bylo hodin, jste v Litoměřicích stihli hodně. No a Štětí? To je zkrátka průmyslové město a co pamatuji, bylo plné zahraničních dělníků.

Naprosto souhlasím.

Díky Radku. To je moc zajímavé. Myslím, že bych si tam měla udělat výlet někdy na jaře nebo v létě.

Že bych vyrazila na ten Říp? Už jsem tam dlouho nebyla :) Jen co zjistím, kdy ten koncert bude.

Moc hezká, dojemná básnička.

Vypadá skvěle, ale inspirovat se nebudu

Rozdělení příbuzenstva, které se přeneslo i na nás se sestrou, je problém, o němž bych mohla hodně vyprávět, ale nebudu, je to příliš soukromé.