Ahoj s jakým boxem máte zkušenosti?Nevím jaký vybrat.

Hano, myslím, že se zbytečně podceňujete. Já jsem začala fotit až na íčku (kromě dřívějších fotek z dovolených aj.). Baví mě to, což je nejdůležitější. Naučila jsem se dívat na svět kolem sebe jinak. Profík nejsem a nemám ambice jím být. Vymýšlení názvů k fotkám je bezva zábava.

Já jsem si nikdy nemyslela, že bych měla vést výjimečný život. Chtěla jsem vést život spokojený. Zklidnění a vyrovnání se již dostavilo. Nikoli ve věku velmi vysokém. (Nic proti psychologům – trochu je znám, pracovala jsem i mezi nimi.)

Šikana v jakékoliv podobě je nepřijatelná a odsouzenihodná.Nikdy se nenechte šikanovat.

Řekněme si ale, že i v tomto případě je to obdobné jako jinde v práci. Ty modelky jsou žádané, protože už jsou známé, protože se znají s módními návrháři a celým tím businessem. Kdyby se někde objevila neznámá padesátka či ještě starší, že chce předvádět, nevím, jak by uspěla. Ale jinak, některé tyto dámy se mi dodnes celkem líbí. Snad nejraději jsem měla Pavlínu Pořízkovou, dítě z Moravy, kterému emigrovali rodiče a teprve po nějaké době se podařilo ji "vyreklamovat" za nimi do Švédska. Slyšela jsem ji nedávno někde mluvit, americký akcent minimální, zato spousta moravských výrazů. Ta žila normální život. Ale celkově mě modelky moc nezajímají.

Hezké vyprávění, tak, jak Vy to umíte. Za nás byly prskavky hodně oblíbené. Držely jsme je v rukou a čekaly, čí vydrží déle. Ale na stromku jsem jim příliš nedůvěřovala, měla jsem pocit, že by od nich mohlo něco vzplanout.

Nedávno jsem viděla v televizi pořad o Asii a speciálně o kaprech. Byl dost zajímavý.

Nemám ráda jakékoli plýtvání. Článek se mi zdá zajímavý.

Svatá pravda. A ty tři každodenní věci nejsou marné. Zkraje mi to možná bude připadat trochu vykonstruované, ale pak už přijdou na mysl samy. Díky. P. S. Akorát jsem se musela pousmát nad částí písňového textu "za množinou přání leží nový svět". Nepochybně vznikl v době výuky množin, což bylo dost děsné.

Knížky Josefa Lady a obrázky mám od dětství moc ráda. Jako malá holka jsem se dostala s maminkou k němu na návštěvu a pamatuji si ho jako laskavého starého pána. Také jsem několikrát navštívila jeho rodný domek v Hrusicích. Dobře, že ho připomínáte.

Opravdu krásný vánoční příběh. Plný rodičovské lásky a vaší pokory.

A já tak hledám slova, než vznikne báseň nová.........A tobě to jde samo. Díky Zuzko.

To je podobné těsto jako na úlky nebo ořechové hvězdičky. Takové ořechy by mi určitě chutnaly.

Kdepak jsou naši pisálkové?(nemyslím to špatně),nejspíš ještě na poslední chvíli běhají po obchodech a shání poslední balíčky pod stromeček a tady se naskytuje článek,který mluví za vás.Dvě věty a poví se v nich vše a pravdivěJá mám dva syny a každý rok jsem u jednoho a tzv.třetí rok jsem doma a vůbec neteskním,umím se zabavit a je mi fajn,protože pokud by tomu tak nebylo,tak jezdím každý rok k jedněm a druhý rok k druhým.Chci je nechat udělat si štědrý den pouze jako rodina,nó není to príma,Doporučuji všem.

Zajímavé. Těším se nato, co jsem si vybrala, např. pobyt na horách v létě, pak jsem ráda, když to nastane. Sem tam to nenastane. Takový je život. Nových roků už jsem zažila hodně, těším se na ohňostroje, které po půlnoci sleduji ze svého balkonu.

Slzy mi stoupily do očí ,při čtení Vašeho článku a sama vím ,jak je smutné prožívat vánoční svátky a nevzpomínat na věci minulé. Moc Vám přeji klidné a spokojené vánoční svátky a hlavně už jen samé hezké věci do budoucna.

No, to jsem ještě na svazích neviděla, ale na bruslení seniorů už ano. Divila jsem se, že je to neomezuje.Aspoň si prý dávají pozor.

Už jsme na to také přišli a využíváme.

Taky dáváme na dveře věnec, ale jen na velikonoce a vánoce. Na léto a podzim jsem líná, něco hledat. Dobrý nápad na focení. :-)

Sněhulák: Hele kam spěcháš? Santa: Ale zapomněl jsem napsat ,aby mi Ježíček přinesl dárky.....