Nad'o,je to krása.

Snad se to konečně zlepší. Ano, někdy je to fakt těžké sehnat řemeslníky, kteří neudělají paskvil, ale kvalitní práci. Zažila jsem pracanta, který ucpal odpad zbytkem koudele a divil se, proč nám voda neodtéká.

Dobře, že to stále tak funguje, že se příroda probouzí, jako kdyby se také už těšila. Díky!

Podobně draze mě vyšly v dobách budování rozvinuté socialistické houby. Vyrazili jsme se třemi kolegy někam na plzeňsko a se někdo vloupal do auta. Mě stál košík asi 400,- Kčs, což tenkrát byla nezanedbatelná částka, kolegy ještě víc. U toho zlomyslného bramborového chlápka bych už nikdy nekoupila ani ředkvičku a o levných bramborách si necháme zdát :-))

Hodně dětí z hereckých rodin se stává herci již od útleho věku. Zaměstnání po celý život někdy.

S dětmi? Ty mají prázdniny snad dávno za sebou a vedou si svůj vlastní život.

Držím palce Helo, jsi nezmar. :-) :-)

Konečně jsem se dočkala. Věro, děkuji.

Danuško, Ty musíš bát opravdová milovnice kuchařek a tím pádem i dobrého jídla i pití. Obdivuji Tě za Tvoji práci, při výběru receptů. Některé by mi určitě chutnaly a ještě tak, aby mě na ně někdo pozval . Jednou jsem dělala kdoulovou marmeládu a nikdo to nejedl. Tak už jen klasiku, kterou umím.

Jitko Tvůj malý životopis jsem si se zájmem přečetla. Ano neměl to každý lehké, neměl upravenou cestičku. Byla jsem dcera drobného podnikatele, maminka Němka, babička Němka, byl jim zabaven baráček. Od soudružky učitelky ještě i na gymplu - oslovení - naše princezna a jinak se chovali soudruzi k dětem z dělnických rodin a jinak k těm, které patřily do těch nespolehlivých rodin. MNV k nám nastěhoval nájemníky a j. děsné věci. Nevzpomínám ráda na tu dobu, i mé dětství tím bylo poznamenáno. Spíš jen na to hezčí a jsem na sebe hrdá, že se ze mě nestala nikdy patolízalka a jsem, co jsem.

Zajímavý článek. Pravda je, že se rodina za posledních 50 či 60 let hodně změnila. Dnes se mi líbí, když si rodiče i přes náročné povolání najdou na své děti čas a hodně s nimi mluví. My jsme byly 3 dcery, můj otec nám dal vše co mohl, ale nepamatuji se, že by si s námi on nebo maminka povídali. Byla 60. léta min. století, hlavní starost byla uživit rodinu. O tom, že by si s dětmi měli rodiče více povídat kvůli vytvoření pěkných vztahů, tehdy nikdo nepřemýšlel. Moje vztahy k rodičům to naštěstí tolik nepoznamenalo.

Já jsem si říkala, kolik jsi asi nemá kilometrů? Devět!? To já bych se našlapala. Zámek máme v okolí jen jeden Jánský vrch v Javorníku, bylo tu více strážných hradu, ale ty už většinou zub času zdolal. Umíš své články napsat poutavé a čtivé. Díky za přiblížení, jdu na fotky. A ty budou určitě skvělé, to prostě vím!

Byl velkým vzorem pro Rudolfa Berana , ktetý se narodil na Strakonicku a měl smutný osud. Hospoda, kde byla založena agrární strana se jmenovala U Švehlů.

Dobrý nápad a držím palce a moc fandím autorům Semínkovny.

Švýcarskou kuchyni neznám, i když jsem tam byla před lety jednou na návštěvě. Podle toho, co čtu, vypadá lákavě.

Krásná procházka, krásné fotky, krásné zpracování, tak ať ti to šlape Do stovky!

Slovo samota mě děsí, nesnáším ho. Slýchávala jsem ho od své matky poměrně často, přestože jsem ji byla stále nablízku, dost mě vysilovalo organizovat ji volný čas jak si přála. Cítila jsem až citové vydírání. Vlastně jsem svůj život měla jako daný bokem. Není to dobře. Mám štěstí na skvělého životního partnera, jsme spolu 42let, to hovoří o mnohém. Vím, že být samota je nepříjemná, ale nechci v životě být na někom závislá, chci si užívat svobodu rozhodování ve využívání svého času, snažím se být co nejvíce soběstačná, radovat se z maličkostí a vlastně díky za každé dobré ráno.

Prima.

Nezávisle na sobě jsme s Marcelou vymyslely obě 2 stejná řešení. Mě osobně to bavilo. Ale naznačím jen to, že jsem vylévala a přelévala. :-D

Tak to by mě nenapadlo.