Přítel mamánek a skorotchyně pečující nepřetržitě o svého 40- a víceletého Venounka. Naštěstí kdysi. Zdravím všechny prima tchyně. :-)

Viděla jsem teď nedávno nějaký dokument o Mostu, kde byly záběry ze starého města před zbouráním. Předtím jsem nikdy takové fotky a videa neviděla. Překvapilo mě, jak byl starý Most krásný. Nevěděla jsem to. Bohužel, byl.....

Opět výborný a pravdivý článek ! Nejvíc mne pobavilo, jak ve státech údajně někteří psychologové navrhují, aby se jako teenageři posuzovali lidé až do věku třiceti let ! Protože u spousty lidí by se to dalo posunout ještě dál... :-)) Dnes mě fascinuje, co mladých žije údajně jako "singles". To je nějaký novodobý fenomén či co. Na první pohled se zdá, jakoby se jim skutečně nechtělo dospět a převzít na svá bedra nějakou tu zodpovědnost,ale kdo ví, asi v tom bude ještě něco víc.

Paní Cajthamlová má pravdu...a to nejen vztahu k nějakému hubnutí, ale ve vztahu ke zdraví vůbec. Je pravda, že jsme úplně zahlceni samými "správnými a zaručenými", co bychom měli a neměli jíst....nedá se v tom už vůbec orientovat, člověk musí zapnout vlastní mozek a filtrovat - někdy lépe nesledovat a nečíst. Jsou sice potraviny, které mohou být sporné, ale asi stejně pořád a ve všem, nejen v jídle, platí - všeho s mírou. Je určitě vhodné eliminovat takové potraviny, které nám nesedí...opakovaně...a prostě se jim vyhnout. Dobré jsou odlehčovací dny...my doma je v podstatě držíme celý týden, jíme velmi málo a lehká jídla. O víkendu jíme jídla složitější...občas i trochu těžší, ale s mírou. A pokud už zažívání není už tak úplně v pořádku, musíme si dávat o to více pozor... a dokonce to dokáže udržet dobrou tělesnou váhu.

Sice jsem se při čtení bavila, ale v podobné situaci bych být rozhodně nechtěla, a to ani ve dvojici. Vzdáleně mi to připomíná (ale to nebylo přece jen tak dramatické), jak jsme kdysi jely se sestrou s Trabantem branný závod Svazarmu. Podle itineráře jsme někde zabloudily, jely polní a pak lesní úzkou kamenitou cestou, až se před námi objevila hromada štěrku a kamení. Stavěli tam novou silnici. Také jsme kus couvaly, nebylo kde se otočit.

Petici jsem podepsala nedávno. Žiji v Praze, ale i tak mi není lhostejný stav naší krajiny. Je škoda každého druhu který naší "zásluhou" pomalu a jistě mizí z naší země.

Paráda. A vůbec mi nevadí, že těch pár vět je opsaných. Děkuju za hezký článek.

To mě mrzí, to nevím jestli budu moci jít.

Krása. Zuzano Ty prostě UMÍŠ.

Informace a nabídky zajímavé, ale jsme se svým internetem natolik spokojeni, že nemáme důvod cokoliv měnit.

Podle mne je dobře si uvědomit, že toho, co opravdu potřebujeme, zase tolik není. Nemám problém si přepočítat, že 30g oplatka za 4,90 je drahá. Nehledě k tomu, že je to nekvalitní potravina. Ale reklama je nelítostná šelma!

Jsem v souladu s psychology z Bernu. Dopracovala jsem se k němu během života. Celé dětství mi rodiče sdělovali, jak jsem neschopná. Ve dvaceti jsem tedy neměla sebevědomí téměř žádné. Nijak ho neovlivnilo ani to, že jsem byla bez problémů přijata na VŠ. Sebevědomí člověka také nemusí nutně souviset s jeho znalostmi a schopnostmi; někdy může být vysoké sebevědomí nedostatkem sebereflexe.

Fajnové !

Jsem zvědavá na fotografie.Určitě jich bude víc než dost.

Je už to dost dávno asi 20 let jsem byla s rodinou na rekreaci v Kašperkách. Prochodili jsme okolí i na Kašperku jsme byli. Autem jsme procestovali i širší okolí, vykoupali se, byla to doslova snová dovolená. Děkuji za ukázku té krásy v zimním období.

Hodně lidí na myši šetří. Chyba! Kupte si pořádnou optickou myš. Čím větší, tím lepší.

Tolik smutku v jedné básni. Ale i tak se mi líbila. Smutek přeci taky patří k životu, ne?

Paráda jako vždy. Pranostiky mám ráda. Děkuju a těším se na další díly.

V tomto musí zasáhnout rodiče, především matka a vysvětlit, o co jde. Jinak to mají dnes mladí fakt blbý, za našich časů jsme si daleko více věřily,a taky jsme to tak nerozebíraly...asi bych mladá být nechtěla.

Moje matka měla bratra Tomáše. To jméno se mi líbilo. Když se mi narodil druhý syn, dala jsem mu jméno Tomáš. V tom roce se Tomášové takřka vyrojili a hodně jeho spolužáků a kamarádů se jmenuje Tomáš. Tomáš není české jméno. A také nejsou česká jména Anežka, Amálie, Vincent, Hynek a Matěj. Z mých spolužáků se jmenoval jen jeden Hynek. Ostatní jména se dávala snad v devatenáctém století. I když Matěj se začal dětem narozeným nějak v roce 1990 dávat. Ono těch ryze českých jmen je moc málo. Nejčastěji se užívala jména podle bible a pak jména přejaté z němčiny.