Paní Marto, váš příspěvek mne velmi zaujal, při čtení jako bych se procházela s Vámi.. Fotky- bonbónek navrch, bych uvítala...

Evko, to bylo úžasné nasazení, máš můj obdiv! Přeji hodně zdraví k tvému konání ♥.

Děkujeme za inspiraci, v Římě jsme ještě nebyli. Už po pořadu v TV -Jak se fotí Řím jsme si do budoucna naplánovali navštívit tuto metropoli. Váš článek nás v tom ještě utvrdil. Hezky napsané, už se tam vidím, jak procházím starými uličkami.....

Jirko, moc poučné a pravdivé. Díky za připomenutí takové energie.

Eleno, jsi mistr nejen krásných fotek, ale i pera. Nádherné vyznání...../ Jedna hvězdička mi utekla, omluva/.

Tak to je exklusívní akce.

Pracovala jsem "hlavou", u počítače, autem jsem vlastnila a jezdila od 19. Nikdy mne hlava nebolela, migrénou netrpím a nikdy jsem netrpěla. Nikdy jsem nejedla žádné prášky kromě acylpirinu, když jsem párkrát v životě byla nachlazená. Ráno cvičit, na páteř jsou nejlepší cviky z jogy, studená sprcha, pohybovat se hodně venku, na vzduchu, nekouřit a nepít tvrdý alkohol, černou kávu, černý čaj. Co jsem poznala ženy s migrénou, byly to takové ty rozmazlenější hysterky.

Zuzčinu poezii miluji a obdivuji její nadání. A její skromnost. Lituji jen, že na recitál přijet nemohu. Bude to nezapomenutelný zážitek.

To bude určitě zajímavé.

Lidmilo, když tě vidím, vždy sršíš energii na dálku...Nejsi skoupá a rozdáváš ji...

Dobré téma, ale trochu se v něm ztrácím. Neochota sdělit stesky, vyhledat pomoc, nezatěžovat obtížemi – ano; ale proč by to měla být póza, snaha poutat pozornost? Pokud muž ženě o své nemoci neřekne, neznamená to přece, že ji snáší hůř – podle mne právě naopak. Pro ženu je však nejistota hrozná. Nezpochybňuji možnost, že muži snášejí nemoci hůř než ženy; konečně, např. každý máme jiný práh bolesti.

Jano, Vaše články čtu ráda a baví mě se vším všudy. K tomu magnetismu následující: Asi před 13 lety jsem byla na dovolené na tzv. Olympské riviéře a měli jsme fakultativní výlet na Olymp a průvodce nám sliboval ten zvláštní úkaz. Samozřejmě jsem se těšila, ovšem cestou jsme měli zastávku, myslím v té Leptokárii, šli jsme do nějaké soutěsky a také na trh, byly tam dlouhé ulice a desítky zaparkovaných autobusů. A já jsem se tam ztratila. Když už jsem usoudila, že mi ujeli, šla jsem na policejní stanici a informovala se, jak a čím se vrátit "domů". Pak jsem jela s přestupováním linkovými autobusy asi 60 km. A tím pádem jsem magnetickou záhadu neviděla. Ale lidé z výpravy ano. :-D

Paní Magdaleno, nemůžu říct, že bych Vám záviděla, naopak Vám to přeji, i když sama jsem v Thajsku ani v Japonsku nikdy nebyla a už nebudu. Japonsko mě lákalo v mládí díky ZOH v Sapporu, kdy se o něm i u nás alespoň malinko psalo. Koupila jsem si cestopisnou knihu nějaké naší manželské dvojice reportérů Sto pohledů na Japonsko a četla a četla. Byl to pro mě fascinující svět. Také si pamatuji, že někde říkali, že Japonci milují naši klasickou hudbu, např. Mou vlast, kterou tam hrála Česká filharmonie. Reportér zastavil v publiku mladou manželskou dvojici, budoucí maminka s viditelným bříškem říkala, že šla záměrně, aby i dosud nenarozené dítě mohlo vnímat tu nádhernou hudbu. Bylo to dojemné. Dnes je Japonsko určitě už do jisté míry jiné, ale i tak se budu těšit na Vaše další zpravodajství.

Paní Beato, moc hezký článek. Těším se na další na podobné téma.

To první a poslední vím hned, nad ostatním bych musela popřemýšlet, a to teď nemám čas. Ahoj!

Mám ho, vydržel ta sucha .Kozpila jsem ho kdysi dávno v Rakousku, neodolala jsem, tady jsem ho nikde neviděla...

Fandím lidem, kteří dokázali vybudovat firmu evropské či světové úrovně úplně od nuly. Po těch letech dříny přeji panu Jahodovi zasloužený aktivní důchod.

Zajímavý a dost poučný článek. Myslím že se najde dost těch, kteří ocení i nápovědu .

I můj manžel vytvořil rodokmen, dále jsme ho s arciděkanem Janem Uhlířem z chrámu sv. Barbory a dalšími prohloubili asi do 16 století. Čím víc lidí se o to zajímalo, tím to šlo rychleji a hlouběji. Dostalo nás to do zajímavých situací, které bohužel už nikdo nemůže zodpovědět. Škoda, koloběh života je nezastavitelný a nepředvídatelný. Závěr vašeho článku mě dojal. Děkuji za hezké čtení

Aleno, díky za tu krásu fotek i povídání.