To je velmi prospěšný článek, jistě někoho povzbudí a pustí se třeba právě do studia cizího jazyka aby si více užil cestování do ciziny. Já bych se zase rád naučil počítačovou grafiku, jenže zatím marně sháním nějaký kurz, nebo osobu v Českých Budějovicích, kam bych mohl snadno dojíždět a peněz bych nelitoval. On-line vyučování bych asi nezvládl, potřeboval bych to vždy na PC ukázat.

Moc hezké čtení,taky mám pár zážitků tohohle typu.Moje mladší dítě mělo utkvělou myšlenku, a to pokud budu já zadaná, nebudu se pak příliš věnovat jemu.

Pořád velký sympaťák ♥!

Problém je v tom, že andropauzu zná a uznává cca 10% lékařů. Většinou Vám napíšou, že jste labilní jedinec a pošlou Vás k psychologovi. Jsme opět trapně za EVROPOU.

Hradec miluji. Města jsou dnes rozkvetlá , ne šeříky, ale magnoliemi a sakurami, tulipány. Je to krása...

Znám od dětství jen podle jména, o užití čtu až nyní.

Projít se po Ústí s Tebou se mi moc libilo. Díky za krásné fotečky.

Oldo, úžasná, moudrá.

Ruční práce jsou zase v kurzu,...... A mladší generace se k nim vrací.

Pobavila jsem se. Pitná rumová kúra nemá chybu.

Obraz místního chatu Politika :-)

Podobné výstavy, pokud jsou spojeny i s přímými ukázkami lidové tvorby, se mi moc líbí! A jsem ráda, že zdaleka nejsem sama.

Vypadá báječně.Dobrou chuť!

Zuzano, jedním slovem krása.......ikdyž malounko smutná.

Velmi zajímavé. Ano koření je i léčivé. Vůní hřebíčku mám ráda. A často ho doma v kuchyni používáme a nejen o vánocích .

I přes nepřízeň počasí, dýchá z toho pohoda :-) ….pěkné.

Moc hezké fotky, jaro je stejně nejkrásnější roční období. Jaro se fotí moc dobře!

Upřednostňuji kvalitu vybraného oblečení a musím přiznat, že lněné kousky jsou velmi příjemné na nošení, ale náročné na údržbu. Ten pomačkaný efekt mi vždy kazil náladu, stejně jako ošacení z hedvábí.

Opět jedna z -amerických- zlodějen co se okopírovala pro nás.

Ráda jsem si připomněla Tvou fotku v kroji, kterou jsem už někde viděla. Myslím, Hani, že peníze dostávali koledníci už dávno. Vzpomínám, že moje sestra - učitelka - mi kdysi říkala, jak se jedna její kolegyně ve sborovně chlubila, co všechno "vykoledoval" pražský synek. Děti obcházely sídlištní byty a všude zvonily. Obyvatelé, protože neměli žádné kraslice nebo málo, to řešili penězi.