Blanko, připomněla jste mi letní dobrůtky. I já taková jídla vařím a chutnají i mému manželovi. Když na procházku tak do lesa, u vody se nesmažím, na slunce nesmím, přijedu k rybníku, odhodím župan, hupky do vody, hodinku si plavu, jen tak se cachtám, potom se osuším, do županu a domů. Tak to mám já.... díky za článek a tak i trochu za nápad, co bych mohla uvařit v těchto vedrech.

Ona už je v seniorském věku? A jinak, no prostě, její činnost ji zřejmě dobře živí.

Tak tohle zatím nemáme.

Ano, je to tak. I když jsou dnes rodiče mnohem víc vytížení, než jsme byli my, přece jen oni jsou ti, kteří mají povinnost se o své děti postarat. Prarodiče, pokud jsou už v důchodu (a to dnes nemusí být pravidlem), a jsou ochotni kdykoliv vnoučata pohlídat, jsou takovým bonusem.

Hani, zatím jsem si přečetla jen název a už jsem spokojená. Ráda si přečtu o všech námi oblíbených místech, která jste navštívili. ♥

Přemýšlení úplně nevymizelo alespoň já každé ráno poležím a cca hodinu rozjímám.V klidu si udělám plán pro den a vše se zvládá v pohodě.Ptal jsem se v Maroku jednoho berbera,zda by chtěl žít v Česku.Odpověděl,že nechtěl.Prý stále běháme!Co dodat?

Moc hezké vyprávění a skvělé fotky jako vždy.

Věro, umím mlčet i naslouchat.

Zuzko opět moc hezká básen. Co krásných veršů se dá napsat o lásce......

Moudré babky. Takovým držím pěsti.

Soutěž je to určitě zajímavá, ale abych si pro odpověď jela do Prahy? To je myšleno opravdu vážně? Nezlobte se, ale připadá mi to jako špatný vtip.

Došla mi slova :-) ...tak jen jedno NÁDHERA

Ano, přírodní toaletní voda s vůní sporýše, jakož i mýdla, prodávaná v prodejně s francouzskou přírodní kosmetikou, je úžasná. Jinak však rostlinu a její léčivé účinky neznám.

Honzo, díky, vypráví krásně; stejně jako ty.

Ivo, mám ráda prostřený stůl, ale i ráda mám třeba v přírodě posedět jen tak s buřtem a chlebem v ruce. Příbory jsem dostala ke svatbě, takže to bude taky za chvíli 50 let. Dodávám, květiny jsou kvalitní, sice umělé, protože čerstvé mi nedělají dobře. Mysím, že to není tak nejhorší. Děkuji ta komentář...

Soni, díky za článek a nádherné fotky

Ivanko, ale to není z této povídky patrno.

Pěkný článek. Kdysi v 80. letech jsem si bůhví proč (možná proto, že jsem věděla, že jednou budu stará :-)) koupila za pouhou dvacetikorunu knížku Stárnutí: osobnost a sexualita od Doc. PhDr. Iva Pondělníčka, CSc. Dnešní článek mi ji připomněl, a tak jsem po ní zapátrala a našla. A pořád je to velmi podnětné čtení se spoustou moudrosti předků, ale také zkušeností lékařů. Mimo jiné jsem se tam dověděla, proč jsme na tom tak dobře, jak jsme. A to jsme měli velké štěstí, protože stačilo málo a všechno by bylo jinak. Kapitola Sociální status a subjektivní pocit začíná tímto citátem: "Pro člověka, který ví, není žádným překvapením ani stáří samo o sobě, ani to, co může poskytnout. To, že člověk "ví" - to znamená, že si nezastírá, co je na jeho pokročilém věku bolestného či hrozného. V Athénách byl chrám, který byl zasvěcen stáří. Vodili tam děti." Albert Camus: Mýtus o Sisyfovi. V kapitole Pozměnit normy mládí je zase tento citát: "Jestliže mladí lidé milují častěji než padesátníci, není to proto, že by měli více sil, ale spíš proto, že nedovedou zadržet okamžiky štěstí ani je dlouho vychutnávat." Jean Dutourd: Hrůzy lásky

Do ZOO už roky nechodím. Dříve to bývalo často.

To je úžasné.