Když je nedokážou vyhodit z baráku nebo z bytu , myslím si, že se tak chovají hlavně proto , že nechtějí na stará kolena zůstat úplně sami a bez pomoci . bojí se bezmoci a samoty .

Moc hezky napsané. A moc se mi líbí název.

Co neumím, neznám, nemám, to nepotřebuji. V životě jsem si vystačila s tím, co jsem se naučila a učila jsem se vždy jen to, co jsem pro svůj život potřebovala. A že "patříme v porovnání s ostatními evropskými státy dlouhodobě k nejhorším".? Čím to asi bude? Že by krátká paměť? Ve škole byl povinný pouze ruský jazyk a kdo ho dnes potřebuje k životu? Kdo se třebas soukromě učil německy, francouzky, španělsky......., byl podezřelý a co v rodině není, to tam "nenatlačíte" direktem. Přesto si dovolím pochlubit se cizím peřím, bratr v USA přednášel na univerzitě v Texasu a řadu let překládal odbornou literaturu do několika jazyků, no a syn má státnici z angličtiny a stále se učí, protože k profesnímu životu ji potřebuje.

Bezva, Honzo :-) dobře se to čte, čekám na pokračování :-)

Mišpuli znám, ale zatím jsem jí neochutnala. :-)

Aničko, to je moc zajímavý článek a fotky jsou moc krásné.

Elen, máš můj obdiv, nevím, jestli bych se ještě donutila k učení. Pražský výlet byl určitě míč pěkný. Fotky jsou jako vždy moc pěkné. :-)

Danuš, moc blahopřeji. Jsi dobrá! Výšky pro mne nejsou to pravé ořechové. :-)

Má oblíbená osobnost !

Helenko, držím palce, ať to vyjde, když už jste tak dlouho spolu.

díky za příspěvek, nádhera sama, jistě to byl krásný výlet...

Hezký a pravdivý článek. A to ještě netušíme, co dalšího nás s přibývajícím věkem čeká. Snad to ustojíme.

Ireno, dědečkovu vzpomínku jsem si ráda přečetla. Na 21. srpen 1969, tedy první výročí příchodu "spojeneckých" vojsk, mám také vzpomínku. Byly jsme se sestrou v Praze a s jedním známým chlapcem, Pražákem, jsme šli do centra. Dostali jsme se až k Jindřišské věži a on už nás dál nechtěl pustit, měl o nás strach. Demonstrující dav o kousek dál v Jindřišské kropila vodní děla a všude byl dým ze slzného plynu. Myslely jsme, že to zasáhli Rusové, o to horší byl však poznatek, že to jsou naši proti našim. To byl začátek konce.

V domečku kde bydlím společně se synem a jeho rodinou máme tři krby. Jeden je venkovní umístěný na terase v I.patře a ostatní máme každý ve svém bytě. S tímto krbem bez problému vytopím celý byt kdyby náhodou nešel plyn či elektrika. V zimě je moc příjemné se dívat do živého ohně. Už si to bez krbu neumím ani přestavit.

Moc hezký cestopis. A fotky taky. Už se těším na další díl.

Jako malá jsem je jedla. Rostly u nás v ulici.

Věrko,sepsala jsi toho hodně.Všechna spojení znám,ale nosit sovy do Atén čtu poprvé.Já znám : Dělá to jako králík(hup a je to :-) ).

S odoláváním propagandě to bude těžké...

Také preferuji menší prodejny s regionální produkcí v nabídce.

Teda jestli čekají řešení od státu to se načekají.