Ano, pokud to fyzicky zvládáme, neměli bychom se ničemu bránit, tedy ani těm hudebním nástrojům. Na "sratá" kolena jsem se trochu naučila pár písniček na akordeon (zatím jen stupnice C Dur) a občas si u nás s kamarády (1x housle, 1x kytara) zahrajeme. Neuvěřitelná zábava!

Kouzelné! Škoda, že se "od nás" z Durrës nepořádaly fakultativní výlety na jih. Jenže ono je to příliš daleko, to by se v jednom dni nedalo stihnout.

Milá Bertice, z tvého příspěvku dýchá krásná pohoda. Básnička je moc hezká, fotky jakbysmet. Ve Vratislavicích jsem před mnoha lety prožila s kolegy z práce jeden noční mejdan. Tvůj kraj mám moc ráda. :-)

Nic pro mě. Hlídat si peníze mě krajně nebaví a banky mají všechno nastavené tak, aby jí vydělaly, takže jasně někdo musí prodělat. To je zákon zachování hmoty, a to jakékoliv. :-)

Znám ji jen z pohledu z okna. Jezdili jsme k tetě do Pardubic - Staré Hradiště, než se přestěhovala do Polabin. Tam z okna kuchyně byl na ni nádherný pohled. Děkuji za článek a fotky, vrátily se mi vzpomínky na tetu a její rodinu, bohužel, dnes už jsou všichni tam nahoře....

Hodně si při čtení vybavuji náš život na kolejích, zábavu, střídavé známosti (i když ty pro mě nebyly), návštěvy chlapců na dívčích pokojích, a to vše v toku událostí let 1968 - 69. Pak už to nebylo ono.

Finta Arthura Rubinsteina je bomba !

To je krása.

Zuzko, děkuju. Svými verši kráčíš i k mé duši. ♥

Odvaha :-)

Moji rodiče jezdili do Krkonoš od roku 1953 každý rok v létě i v zimě až do roku 1987 kdy tatínek umřel, maminka pak tam i smým synem jezdila ještě několik let, ale to už je v létě. Vždy odjížděla se slzami v očích a těšila se za rok na shledání s milovanými Krkonošemi. Úžasně jí hory nabíjely a nehledě k tomu, po dobu dovolené si užila i svých přátel, kteří tam bydleli.Ještě když jí bylo víc jak 80 jsme ji vzali na jednodenní výlet do Špindlu, celou cestu zpět ani nepromluvila, jen oči měla plné slz. Jakou sílu mnoha okamžiků měly vzpomínky na cesty do Špindlu za ta léta, to jsme si docela ani nedovedli představit...

Libuško. Tvé vyprávění se mi moc líbí, jsi dobrá pozorovatelka i reportérka. Jsem ale docela překvapena tím, jak vypadá krajina, suchá a kopcovitá. Ta mi tam připomíná už Středomoří. Inu, je to i jiné moře. My jsme vlastně byli na okraji velkoměsta. Tam jsem dojela za 40 lekků pravidelnou městskou dopravou. Město Durrës je živé, panuje tam dopravní i lidský ruch. A turistů je tam vidět minimálně.

Zase takový krásný výlet. A moc se mi líbí, jak to vždy umíš hezky přehledně zpracovat.

Inspirativní článek. Už dlouho jsem zelí nenakládala, dokonce jsem se zbavila i kameninového hrnce, do kterého se vešlo 30 kg zelí.

Věřím, že v dospělosti se dceři láska nevyhnula, i ta bláznivá.....

Teď už by to chtělo jenom zajet do Pelhřimova.

Nedá mi nepodělit se s vámi o tento skvělý vtip. 70.tiletá dcera navštíví v domově pro seniory svou 90.tiletou matku. D - Jak se máš mami? M - Skvěle, mám nového přítele. D - ty máš přítele? Kolik mu je? M - 27 let. D - 27?! to s ním máš i sex? M - mám i třikrát týdně. D - a víš, že v určitém věku je to smrtelné? M - no a co, tak si potom najdu nového. Humor je lék!!!!!

Děkuji Vám, že jste pana Karla Gotta přiblížil svým specifickým lidským stylem.

Moc se mne to nedotýká. Snadno takové chování rozpoznám a držím si od takových lidí odstup.

Moc povedený článek. Byl to prima výlet. Také jsem si zavzpomínala na své návštěvy Ondřejova, dala jsem si galerii fotek z výletu na svůj profil.