Je to zase velmi citově silný příběh, Míšo. Ano, některé vazby matka - dítě přetrvávají po mnoho let v podobě, kdy syn, dcera byli opravdu dětmi. Matka má, byť v dobré vůli, neustále potřebu mluvit do života a hlavně do partnerských vztahů. Někdy se člověk od matky nedokáže zcela odpoutat vůbec, a když ta pak zemře, je mu třeba 50 i víc a najednou nemá nic, ani ji, ani svůj osobní život. Je to docela smutné.

Když jsem před lety vyjela poprvé na západ, byla jsem ohromena spoustou květin v každé vesničce i hodně vysoko v horách. Tak se mi kdysi líbila naše nádraží. Malá i velká byla samá květina. Výpravčí se snažili, aby to jejich bylo co nejhezčí. Dnes smutno pohledět, jak se z kdysi milých malých nádraží stávají ruiny.

Určitě se příjdu podívat a už teď držím palce všem učinkujícím, zvláště Daně a Zuzce. *****

Super Hani, to je ono.Mám krční páteř taky v čudu a šum svistu , jak tomu říkám, mne taky všude doprovází.Přece se nezblázníme....

No , jen aby to platilo i v Liberci.To bychom mohli jet nalehko.

Patřím také k těm venkovanům, pro něž má Praha kouzlo vskutku neopakovatelné. Mohu tam jet třeba po sté a vždy objevím něco pěkného, nového, zajímavého, včetně lidí.

Je to smutné zjištění a incident v Olomouci ho ještě podtrhuje.

Urbanová je fakt dobrá...

Vando, to se Ti povedlo, nádherná heboučká kuřátka, jarní kvítí. Čiší z toho skutečné jaro. I ten článek je něžně psaný. Díky, paráda.

Já vím, že míváš často obrázky z vlastní zahrady a vždy jsou hezké. Kdo má rád zahradu a s láskou o ni pečuje, umí ji asi zároveň i přiblížit na fotkách a ve vyprávění druhým. A "normální" jaro asi nikdy není obyčejné. Vždy má v sobě krásu. :-)

Lákavých nabídek je všude spousta, ale já budu bloumat vyprahlými ulicemi sem a zase tam. Nuda, co? Ale ne, tak zlé to nebude. Dobrou kávičku nebo vínečko bílé si vždy ráda dám v půvabných zákoutích Prahy. A s kým? To si, prosím, nechám jen pro sebe. Věřte nebo ne - i to má něco do sebe. Hlavně se nelitovat, proč nejsem třeba u moře. Keep smiling! :-)))

Vando, hezké přiblížení. To musela být nádhera. Krásné, povedené reportážní fotky.

Taky si nostalgicky vzpomínám když nám maminka koupila na nádraží housku se salámem.Dodnes cítím tu chuť.Doma jsme salámy nejedli,byl to pro mě vždycky svátek.

Jsem rozhodně pro zákaz chovu těchto zvířat. Viděla jsem chovné klece, je to děs.

M á m r á d a jeho písničky i jeho pořady, které měl s Karlem Šípem. Jeho účast v programu zaručuje dobrou náladu.

Myslím, že u jeho kritiků to byly takové "kyselé hrozny". Jeho hudba to vypovídá sama.

Nádherný výlet a kouzelné fotky.Miniatury jsou krásné i u Mariánských lázní -,,Park Boheminium". A další-miniatury na zámku ,,Berchtold".

Právě tohle jsou okamžiky, kdy mi vadí, že už nežiju v Praze. Leccos internet nemůže nahradit.

Další zajímavý příběh, Míšo. Je to věčné dilema vztahů mužů a žen. Díky.

Každý, kdo něco takového prožil sám nebo u svých nejbližších či přátel, ví, co to znamená. Mojí mamince tehdy před lety neřekli diagnózu, pouze nám, ale ona to stejně pochopila a vyslovila. Myslím, že je dobře vědět pravdu, ale zároveň s ní mít i naději a také víru v samouzdravovací schopnosti.