Díky moc za pravdivý a optimistický článek...

Prima téma, prima fotky, prima holky :-) Moc se mi líbí jednička a dvanáctka ! Ale něco není až tak hippie...., pětka je spíš "pop art" ty crocsy to korunují, šestka je spíš romantické "modré období" a sedmička tak něco jako "neohippie".... :-)

Hračičko, klobouk dolů, najít související obrázky určitě byla práce a ode mne za tu dřinu dostaneš pět hvězd!

Aničko i v šedivci jsi měla krásnou procházku a umíš se koukat. Fotky super.

Milá Zuzko, opět jsi mi zpříjemnila ráno. Děkuji.

Jenže ne každý je psycholog aby volil "ta správná slova" takže si myslím že i ten upečený štrůdl může být projevem zájmu.

Není to bílý únor, ale to nic neubírá na kráse snímků. Mraky jsou zase jedinečné.

Co nejsrdečnější pozdravy panu srdečnému a autorce tohoto nádherného článku od také Borka ♥

Rozluštila. Podle Komenského.

Pěkná vycházka. U nás můžeme pozorovat skorce, kdykoliv jdeme kolem řeky. Je to úžasný potápěč.

U nás by se našla nejmíň dvě místa - v galerii a v městské knihovně. Zkusím se přeptat, jak jsou na tom s časovým harmonogramem.

Takže jsme se zase nic nedozvěděli jen tak dál.

Já jsem minule napsala, že další velikosti snad musí být už jen umělé, ale zřejmě ne. Pro zasmání to je dobré, i když ve skutečnosti muset nosit takovou zátěž je asi namáhavé. Jenže každému bylo po fyzické stránce něco dáno a zkrátka s tím žít musí. Nemyslím, že by se ty velkorozměrové ženy (až na výjimky) s tím nějak honosily.

To je pro mě až neskutečný, idylický vztah. Ale věřím, že někteří takový prožijí. Díky.

Nechápu proč se musí dělat modní přehlídka speciálně pro seniory podle mě by každá modní přehlídka měla obsahovat modely pro všechny věkové kategorie.

Článek mě oslovil. To je "moje kafe". Kavárny, restaurace i hospody jsou můj druhý domov. Trávím v nich s přáteli, známými nebo i sama dost času. Bez toho si ani život nedovedu představit. Ranní káva s tiskem v ruce, obklopena lidmi, kontakty. To vše mě nabíjí. Kdepak se zakuklit doma. Inda ze mne nikdy nebyla a nebude. Neštrikuji, neháčkuji. TV přes den nesleduji. Kdo by chtěl v dnešní době nosit nějaké domácky pletené svetry a fusekle? Dnes je Valentýna, a tak se opět těším na jedno milé setkání v kavárničce. A o tom to je...

Znala jsem prarodiče jen z maminčiny strany, tatínkovi rodiče zemřeli. Milovala jsem svého dědečka, ale měla jsem možnost žít s ním jen do svých 6 let. Psala jsem o něm zde také čánek Mé první setkání se smrtí. Je hezké, že si všechno pamatuješ a dovedeš to dobře i kriticky podat. Díky.

Čaj nemám ráda – když už, tak šípkový nebo nějaký ovocný. Jako malé mi chutnal černý s mlékem a cukrem. Čajová kultura se mi ale líbí.

Chudák sýček přišel ke spojování se smrtí zřejmě jako slepý k houslím. Asi byl moc zvědavý a zajímalo ho světlo v oknech. No a kde se dříve v noci svítilo? Třeba tam, kde byli nemocní nebo i umírající. Mám sovy ráda, i když jsem se s žádnou ve volné přírodě nesetkala. To, že se stal ptákem roku je tak trochu satisfakce za léta odsudků. Přeji mu, ať v naší přírodě zůstane a připlete se ti do cesty, Eleno, abys ho pro nás zvěčnila. :-)

Na jaro se těším a jako správný zahrádkář už teď přemýšlím, kde a co bude třeba udělat, zasít, zasadit. Jen do přehazování kompostu se mně ani manželovi nechce. A jak by ho bylo na jaře záhonech potřeba!