Bohužel to tak nevidím. V tom akváriu musí být šílená nuda. Neplakal bych, ale přímo brečel jak želva.

Užil jsem si ty dva roky skautingu po osmašedesátém. Když v sedmdesátém Junáka zase zakázali, snažili se nás ve škole obelhat, že je to jen formální přejmenování na Pionýr a jinak to bude stejné. Na první schůzce po "přejmenování" se ukázalo, že místo zálesáka Akély, je vedoucím oddílu učitelka ruštiny a budeme soutěžit ve vědomostech o Sovětském Svazu. Přestal jsem tam chodit. Otravovali mne ve škole, otravovali mi rodiče, otravovali mne nejvíc, když jsem se hlásil na střední školu. Hyeny komunistické !

Tolik básní o vínu tak proč ne o pivu. Hezké!!!

Pamatuji se na někdejší televizní inscenaci Jiřího Hubače Dlouhý podzimní den (ze 70. let) s Ladislavem Peškem v hlavní roli. Příběh muže, který je ze dne na den důchodcem, sám doma, protože manželka ještě pracuje. Bez aktivit, bez koníčků, nepotřebný, dlouhé hodiny sám doma. Po čase se pro něj stane vysvobozením, když mu přijde z bývalé práce nabídka jít tam na brigádu. Když jsem to tehdy viděla, připadalo mi hrůzné jen na samotný důchod pomyslet. Dnes je doba jiná, jsem sice důchodkyně, ale pracuji, a i kdybych nepracovala, činností zde v Praze bych si našla spoustu.

Vyprávění příběhu se mi líbí, jen mi vrtá hlavou (archivní nemoc z povolání), proč nebyl Johann odsunut. Nebo byl stále v zajateckém táboře, nejspíš americkém, a na práci pouze "zapůjčen"?

Než báseň vyšla, už se to předjaří zase schovalo. Ale je to poetická výzva a příroda ji určitě uslyší! :-D Díky.

Jinými slovy řečeno právníka sebou vždy když vycházíte z domu a někdy ani to nemusí stačit.

Marcelo, moc povedené. A protože mě nic nenapadá, připojuji vám k tématu aspoň dva citáty: „Je hodně slov, která se jinak vyslovují, jinak píší a jinak myslí.“ N. N. „Moc slov nespočívá v tom, že je jich moc.“ Václav Dušek :-)

Já se zasmála, protože to sedí. Alespoň z mého ženského pohledu. Nicméně nepochybuji, že to mají o něco těžší, pokud celý život spoléhali jen na ženu. I mezi muži je však dost samostatných a schopných postarat se o sebe.

Poradna by měla poradit srozumitelně a tzv. polopatě. Nesrozumitelné citace zákona si přečtu v něm. Tak teď babo raď.

Prekony? Tak to taky čtu prvně. Před chvílí to byla konvenience. První džíny mi maminka přivezla z dovolené v nějaké kapitalistické cizině. Jak už jsem zde někde napsala, později mi na nich vyžehlila puky. Plísňáky jsem doma nevyráběla – myslím, že jsem k nim měla stejný vztah jako k dnešním džínám s roztřepanými dírami.

Danuš článek se mi moc líbí. I já vzpomínám na jiné zimy u nás v Jeseníkách. Užívali jsme si lyžování, sáňkování, koulování,... po celou zimu. Dnes se za sněhem musí do vyšších hor. Jsem ráda, že jsem tvé vnuky v Tatrách zažila a viděla, jak se ze sněhu radují.

Děkuji redakci za Tipovačku a blahopřeji výhercům „Olympijské Raškovky“!

Už v roce 1992 kdy jsem poprvé navštívila USA mně překvapilo, že většina hospodyněk si kupuje polotovary či přímo hotová jídla. U kamarádky, která žila již ve Státech 20 let to byl běžný zvyk a pamatuji jak říkala, že do pár let to bude i u nás. A měla pravdu. Proto konvenience vítám a plně jich využívám.Myslím, že dnes i u nás je to běžná součást našeho jídelníčku. A hlavně usnadňuje život.

Hezký den, mě se šedý zákal objevil v 56, znám i další, kteří byli na operaci před 60.A generace mých rodičů většinou toto měla až kolem 70let.

Myslím , že bych svůj život neměnila, kdybych vyhrála .Peníze bych rozdělila mezi děti, vnuky a pomohla tam, kde by bylo potřeba. Vzhledem k tomu , že nesázím ,tak není o čem hovořit.

Moc hezké i dojemné, díky...

Moc hezké. Text i fotky.

Všechny Vaše jídla vypadají skvěle. Načančat jídlo patří ke správne gastronomii.

Milounky clanek a pravdivy, take nemuzu koupit kachnu a jist ji tri dny nebo se pojistit navstevou, delat pulku se nevyplati, spotreba elektriny je stejna jak kdyz bych pekla celou. Driv se varilo a peklo ve velkych nadobach a ted cim mensi tim lip, stejne neodhadnu a zustane i na druhy den.