Děkuji za krásu. Škoda, že to mám tak daleko.

Soukromí pro každého člověka je velmi důležité a mělo by se s tímto problémem začít něco dělat. Nedovedu si představit , že bych sdílela místnost s cizím člověkem do konce svého života. Jsem ráda sama a užívám si klidu ve svém soukromí, když chci. V domově bych si připadala jako v nemocnici.Nikdy člověk neví co ho může potkat , ale moje přání je nikdy se do takového zařízení nedostat.

Mám také na Apríla výročí svatby, jen je, bohužel již dlouho namohu se zesnulou manželkou slavit. Přeji tedy aspoň Vám a Vašemu manželovi krásné vzpomínání u nebublinkového vína v Luhačovicích!

Krásná a hluboce působivá je knížka Pořád jsem to já. Autorka Lisa Genova vypravuje příběh vysokoškolské profesorky lingvistiky, jíž je diagnostikována Alzheimerova choroba v raném stadiu.

Nehledala bych tolik poetiky v základech stavební akustiky ... :-)))

Chlupaté ženské nohy mi dřív připadaly normální, dnes mi přijdou divné. Poprvé jsem použila pinzetu (ano, na celá lýtka), několikrát vosk, teď mi na těch pár vytrvalců stačí epilátor. Na podpaží zásadně krém, žádné holení. A když se povede řádně chlupatý mužský hrudník, např. Sean Connery, je to potěšení pro oko :-)

Limi, docela dlouho jsi se neozývala, Ale Tvoje dílka z poslední doby, to je jedna perla za druhou. A já doufám, že tento článek převezme Seznam, protože by si ho mělo přečíst co nejvíc lidí. Já mám kola taky dvě, ale nejezdím ani na jednom. Po tom, co mě svou návštěvou poctil GBS, jsem ztratila jistotu. A tak pro jistotu chodím pěšky. I když to déle trvá, zase toho kolem sebe vidím mnohem víc.

Co já tu vlastně dělám, když nejsem senior? Tak jen doufám, že sleva bude platit ještě v době, kdy se jím stanu.

Jednu dobu jsem také podlehla "kouzlu" různých bílých káv, ale nyní jedině černou kávu, jak říkal Oldřich Nový v Pytlákově schovance (on ovšem jako výraz smutku). :-D A bez cukru. A nijak často.

Sašo, moc pěkné povídání a nádherné fotky, věřím, že jsi si ten den náramně užila.

To je krásný koníček. Skoro bych řekl roztomilý...

Jako mladá jsem na kole taky jezdívala. Dokonce jsem dělala krasojízdu. Zdenko, hezká vzpomínka. :-)

Dobrý den, děkuji za opravdu smysluplný článek bez gramatických chyb (internet je děs pro češtinu!).Od 19 let jsem nějak pracovala i při VŠ. Rodina si vyžádala změnu profese , sice v oboru, na pedagogickou. Vyučovala jsem na všech typech škol, studovala 2.VŠ, organizovala zájezdy, koncerty, sama dlouho vystupovala, Vychovali jsme dva až přehnaně na vlastní rodiny fixované VŠ, jednoho úplně nevidomého v normálním prostředí (díky všem učitelům i jeho kamarádům), stěhovali jsme se, vylepšovali, vybudovali postupně 3 rekreačky (prodej-budování). 5 let jsem ještě přesluhovala. Když jsem se rozhodla skončit s prací, nastalo vakuum. Máme sice 5 vnuků, jedni bydlí v jiném místě a jsou vytíženi až až, druzí nás vlastně, díky vzorné péči rodičů a MŠ, potřebují tak 2x do týdne. Manžel je velmi zaměstnaný, povolání je jeho koníčkem, a i když se na sebe moc těšíme a máme spoustu zájmů, bylo mi najednou úplně jedno, vyjdu-li ven dnes nebo zítra, případně pozítří. Nákupy se vozí, internet má i klady nakupování úplně všeho. Začala jsem chátrat. Koncerty, divadla, kamarádky, to prostě je několikrát do měsíce, ale denní povinnosti prostě scházely. A tak jsem si navzdory vzdělání, věku a "zaslouženému odpočinku", který má asi takovou logiku jako mateřská "dovolená", našla úplně obyčejnou práci na pár odpoledních hodin jako informátorka a ostraha vedle bydliště a (nechci to zakřiknout!) najednou mě začalo bavit zase zařizování nové stavby, mám dost energie na rodinu, děti i různé aktivity. Zkrátka: Milí "spolutrpitelé", kteří si neužíváte zaslouženého odpočinku, zvažte, zda přece jenom nevyjít mezi lidi, nemuset se upravit, obléci a vůbec komunikovat! Podotýkám, že vůbec neodsuzuji ty, kteří se vyžívají v zahradničení, chovu čehokoliv, pěší turistice- tu zvládám také- a jiných aktivitách, ale nás, co prostě ještě chceme být trochu užiteční , je spousta.

Pěkné, pro mě pohádkové, čtení. Každá doba má své zvyklosti. Ty naše současné asi budoucí čtenáře nikterak nenadchnou. Letos by mnozí potřebovali cepy, aby se zbavili přemnožených krtků. :-)

Opravdu hezky napsáno. Měnit hodiny se mi také vůbec nezamlouvá. Snad to jednou skončí.

Roky ubihaji vsem stejne, jen nekterym je geneticky dano, ze jsou vzhledove i zdravotne mladsi.

Článek se mi moc líbí, díky. Taky bych byla jedna z těch, které děkovaly paní Kejřové, a nemusela bych být ani ničí choť. :-D

Myslím, že není nad zdravou stravu. Potravinové doplňky jsou už jen tzv. berlička. Navíc jsou většinou pěkně drahé. A článek jich uvádí spoustu.

Těším se. Fotografie zimy byly sice vesměs krásné, ale už to chtělo změnu! A gratuluji vítězům.

Petře, a až budete testovat tu svíčkovou (nápad Ivany níže), měli byste uvažovat o nezávislé porotě. Hlásím se za předsedkyni. Slibuji, že budu naprosto nezávislá a neúplatná - pokud mne budete zvát na každé testování :-)