Půvabná historka.

Lidmilko, moc hezká básnička. Příjemně mi začala neděli. :-)

Obávám se, že článek neřeší deprese, které naskočí když se člověk dozví o nevyléčitelné nemoci a nejsou tudíž chvilkového charakteru, ale trvalé.

Jarmilko, už se těšíme. Procházka kolem rybníků bude určitě parádní. :-)

Teda Naďo, Ty jsi nejen fotoreportér, ale zdatný turista. Hezké fotky z míst mně trochu oznámých i neznámých. Super.

Krásné a mystické a pak zase civilní a kritické, moc se mi to líbí a děkuji.

Tak na ten film se úpřimně těším.

Zuzanko pro tvoje básně je jenom jedno slovo NÁDHERNÉ

Barvení vlasů kvalitními barvami u profesionální kadeřnice mým vlasům určitě neškodí. Doma jsem se do takového experimentu nikdy nepustila. Stačilo, že mi maminka zamlada doma několikrát udělala trvalou.

Tedy Alenko odvážná, zvídavá, Ty se fakt nezdáš a máš můj obdiv. Dobrodrůžo!

Lidičky zlatí, zkoušela jsem zde otevřít odkazy - a nejde to ani mně. Nevím proč. Ale na Matylě to jde, tak jestli vás článek zaujal - zkuste to tam .

Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, jak jsou i jeho smysly potřebné a jak se mnohdy rapidně zhoršují. Moje maminka měla jednou velkou rýmu a pak nám říkala, že jí vyšlo při smrkání něco, co považovala za nosní sliznici. Od té doby neměla čich. Napřed ani na vůně, ani na pachy, v praxi jsme jí třeba musely pomáhat, aby nepoužila vejce "pukavec". Něco málo se jí, než zemřela, trochu obnovilo, ale minimum. Shodou okolností se čich poškodil i mně. Těžko mi to někdo uvěří, ale po sezóně 2000 jsem byla v Tunisu (viz příspěvek Zachránil mě osel....) a tam byl v tom místě hrozný nepořádek a všude zápach. To se mi usadilo v nose a nemohla jsem se toho zbavit ani doma. Překrylo mi to všechny další vůně i pachy. Postupně to sice vymizelo, ale schopnost dobře cítit se nevrátila. Opravdové vůně cítím minimálně a z nejmenší vzdálenosti, zatímco pachy, např. ze zoologické zahrady, mám v nose ještě večer. No, ale mohla jsem dopadnout hůř. Je to opravdu zvláštní, Olda nebo Libor přišli o kvalitní čich po úraze, ale já? Když jsem na ORL tehdy říkala, že to mám od té dovolené a že tomu říkám "tuniský smrad" (černý humor), doktorka padala smíchy, ale nevěděla, jestli nepřeháním, a nic mi nedala.

Ano, Květo. Duše, na rozdíl od těla, nestárne.

Statusové symboly jsou staré jako lidstvo samo. V dřevních dobách si lidé porovnávali třeba koně nebo pazourky.Jak tomu cvhcete zabránit. Lidé se prostě navzájem porovnávají. Já pamatuji, že jsem jako děcko chtěla šedivé galošky s kožíškem. měl je každý, nebno huberťáček a tak bych mohla pokračovat. Jsme prostě takoví a jiní nebudeme.

Bezvadna rychlovka, u nas plati 3x a dost, pokracovani dalsi rok.

To je sice hezké, ale je to článek pro mladší ročníky. Rozvod v pokročilém věku už naše děti moc neohrožuje. Mají život vlastní. Oslovení se také změnilo a mnoho starších párů se oslovuje dědo, dokonce i dědku a také babko, bábo. Někdy je to myšleno mile, ale někdy i opravdu zle.

Vůně vody u splavu v Jaroměři, vůně kůže v obuvi, vůně vinných sklepů - to jsou vůně mého dětství. A vždy mi ho připomenou. Krásné téma.

Domácí péče je vždycky nejlepší - pokud nenatrefíte na "chytrého" pana doktora nedávno opustivšiho fakultu, který prostě ví nejlíp, že vy to nezvládnete. Pak drží vašeho blízkého v nemocnici tak dlouho, až je na převoz domů pozdě. Protože si sami musíte shánět veškeré informace, pomoc, domácí péči a podobně. Nikdo v nemocnici - až na vzácné výjimky - vám nepomůže a nikam vás nenavede. Vědí přece líp, že vy to nezvládnete. Jsem bývalá zdravotní sestra a v minulosti jsem se starala i pacienty ve finální fázi. Jsem jenom pouze "stará"!

Našel :-)

Je pravda, že Matějská je velmi nákladná záležitost. Ale co je snad ještě horší je hluk. Varianta tabletu a mobilu není až tak špatná.:-)