Neuvěřitelné. Vlastně všechno, život cestovatele, zájem mladého historika, ale i článek. Také jsem znala jednoho takového mladého návštěvníka vojenského archivu z Hlučína, který svému zájmu o službu Slezanů ve 2. světové válce podřídil vše. Stal se z něj velký odborník, který předčil znalostmi renomované historiky. Díky za článek.

Jednou za čas k Pinkasům zajdeme - i když "plzeňskou dvanáctku" nemusím. Článek jsem si ráda přečetla. Zase něco nového, coi jsem nevěděla. Díky!

Oldřichu se zájmem jsem si přečetla váš článek. Takovýto výklad dějin, myslím způsob výkladu, by musel zaujmout i žáky ZŠ. Dobře napsané s osobnim podtextem.

S potěšením jsem prohlížela fotografie a vzpomínala na časy kdy jsem hrad navštěvovala v dobách studia na střední škole. Snímky se povedly a jak je vidět všem bylo báječně.

Velmi pěkná a zajímavá zahrada. Děkuji za tip na výlet.

Díky za to, že lidé konečně přišli k poznání, že co bylo dříve normální je potřebné i v dnešní době - aby příroda mohla zase trochu žít...

S dcerami máme skvělý vztah,považuju za přirozené,že ke mě chodí kdykoliv jim vyjde čas,nezvoní a použijí klíč,je to přece pořád v jistém smyslu jejich domov.Ale neumím si představit,že bych chodila já k nim bez pozvání,nebo ohlášení a už vůbec ne,když nejsou doma.Naopak nechápu maminky,které nerespektují soukromí svých dospělých dětí.Existuje hranice mezi starostí a péčí a nezdvořilostí.

Čtu si tady nad miskou slaďounkých temně červených třešní a nemohu nereagovat. K obědu budou jahodové tunely. :-) Vegetariáni a vegani si nemusí lámat hlavu s bílkovinami živočišného původu pocházejícími z říše hmyzu a paradoxně většinou ani netušíme, že k sobě máme mnohem blíž, než si kdokoliv z nás dovede představit. Pocházíme totiž všichni, my i hmyz a jiná zvířena, ze stejného zdroje. Elenko, pěkně ses nad lidstvem zamyslela. My z konců světa jsme na tom ještě na chvíli o trochu líp, ale jak dlouho to vydrží, když "pokrok" jde kupředu mílovými skoky?

Mně se vybavil film Slavnosti sněženek a hádka, na jaký způsob podávat divočáka. Kuchařské recepty jsou to jak z Vysoké školy vaření. A tam já jsem nedošla, nemám v tomto směru ani maturitu. :-D Díky, Dano.

Krásné jako vždy.

Milá Hano, díky za krásnou charakteristiku atmosféry na vesnici. Coby Pražačku, která velkoměsto málokdy opustí, mne velmi potěšila.

Zuzko,jsem ráda za zprostředkování dojmů i fotek z přehlídky.Vidím pár nových tváří a to je dobře.Modelky,slušelo vám to!

Nestěžuji si, ale ještě není všem dnům konec.

Můžu to akorát porovnat se svými zkušenostmi se studiem němčiny. To bylo ale ještě v době existence NDR, na Západ jsem nesměla. Byla jsem němčinářka z jazykové školy. nejvíc mi pomohl půlroční pobyt na kurzu pro zahraniční učitele němčiny. Ačkoliv jsme byli celá česká a slovenská delegace, tak studijní skupiny byly sestaveny mezinárodně, abychom upustili od hovoru v mateřštině. Je ale fakt, že ta němčina přes veškeré zlepšení jako originál nezněla. A totéž můžu potvrdit i o našich bývalých západních letcích, žijících léta v cizině, s kterými jsem se několikrát setkala v 90. letech. I ti pánové po sedmdesátce stále měli v angličtině českou intonaci, zatímco jejich potomci už ne.

Na chalupě jsme měly u vrat višeň. Jednou přilétlo hejno špačků a zbyl po nich čistý strom. Ale nás to nijak nenaštvalo. Náš tamní soused měl každoročně třešeň obsypanou plody. Vždycky nám kýbl třešní donesl a byl rád, že je chceme. Už nežije a nikdo další nám už třešně nedal. Na trhu jsem viděla kilo za 199 Kč. Takže, dobrou chuť, napsala jste to hezky.

Proč se mám stydět za to, že jsem stará? Špagetová ramínka sice nenosím, ale chodím oblečená tak, aby mi nebylo zbytečně horko. Neměla by se spíše vést diskuze směrem, že budeme všichni staří (a bude nás ve společnosti časem čím dál tím větší procento) tak ať nás a naši povislou kůži ti mladí tolerují? Vždyť i zde bylo nedávno několik článků o módě s fotografiemi i velmi starých dam, které naprosto v klidu odhalovaly své krky, paže, vrásky. A byly v článku chváleny a dávány nám za příklad, jak se nebát módy.

Příběh se mi moc zamlouvá, oceňuji vyprávění pamětníka. Díky, Františku.

To tedy byl záběr! Tenhle kraj bohužel skoro neznám. Vždyť jsem byla jen jednou v Prachaticích a jednou ve Vimperku. V obci jsou prý dvě Lípy svobody - ze dvou významných let na osmičku.

My jsme s jedním známým hledali zkameněliny v okolí Jinců. Měla jsem to štěstí, že jsem našla kousek celkem velkého trilobita a jeden negativní otisk celý. Když jedeme na hrnčířské trhy do Berouna, tak tam ve dvoře u náměstí je navezená hromádka kamínků, jak štěrk, a tam si každý návštěvník může hledat. Stojí tam odborník na paleontologii a ten každému řekne, co našel, jestli je to alespoň trochu cenné, případně mu k tomu dá cedulku s informací o tom živočichovi.

Tak to já do té Indie snad ani nepojedu nemusela bych se vrátit živá.