Můj starší syn má 39 a mladší 31. Všechny tyto otázky mi kladli. Vždy jsem jim normálně odpověděla. Vnuk má 10 a takové otázky také kladl. Je pokročilý, a tak se mne nedávno zeptal, jak se ty spermie od muže dostanou tam, kde se spojí s tím vajíčkem, aby vzniklo dítě. To potřebuje vědět, protože chce mít děti.

Ráda bych poznamenala k článku "Korfu: Oázy klidu střídají hlučné diskotéky", že fotografie je z jiného ostrova.

Zlaté jezero je i mým oblíbeným cílem, jen nesmí být kolem dokola neposečená tráva. To se pak probudí moje alergie v plné parádě, už jsem to zažila. Ale jinak je tam krásně a nejkrásněji ráno při východu slunka. To je tam takové posvátné ticho, jen labutě vznešeně kloužou po hladině. Jani, děkuji.

Hm, když se daří tak se daří. Já mám občas podobné zážitky. A říkám tomu DD (den debil).

Pro milovnice koček, jako jsem já, je tohle článek přímo střižený na míru. Kocouří senioři už tolik činností za den neprovádějí, ale i tak jsou společenští. Jen starší Míša odjakživa nesnáší fotografování, stejně jako jeho panička, má sestra. Díky, Věrko!!

Děkuji. Moc krásné a víc je snad už zbytečné psát. Pohoda k dnešnímu dopoledni. ********

David neví, co je deprese. „Nic není tak truchlivé, jako když se někomu tvrdí, že je smutný, ale že by měl být veselý.“ Hana Prošková

Kdyz jsme slavili 25 vyroci tak nase deti secetli, ze jsem 18 let zila jen s nimi, vlastne jsem byla vdana za samotu. Kdyz vecer deti usnuli prepadala mne tisen, bylo mi do place z te samoty, casem jsem si zvykla a pocitala kolik dnu nebo tydnu budu na vsechno sama, ale horsi a slozitejsi bylo naucit se znova zit jako rodina. Kdyz se na ta leta divam s dnesnim rozumem a 52 lety trvani manzelstvi tak bych nedbala byt obcas vecer sama, poslednich 25 let nevim co to obnasi, tahneme zivotem ve dvou.

Sláva vykřičníkům!

Tyhle portréty jsou totiž takové spontánní a pozitivní. Když už někdo fotil staré lidi, tak v tom byla většinou tíha stáří, smutek, osamělost. Moc se mi líbí, díky.

Název proskurník jsem v rámci léčivých bylin někde zachytila, ale účinek mi v paměti neutkvěl. Takže jsem se teď dozvěděla víc a děkuji.

Taky si myslím, že jsou ptáci vynalézaví a brzy si ujasní, z čeho jim hrozí nebezpečí a co je jen strašák. :-D Ty plašiče by mě zbláznily daleko víc než špačky.

Se zvířátky svých dětí jsem si tak užila, že po žádném vlastním netoužím. Už léta ale chodíme pečovat o kocoura přátel. Je to oboustranně přínosné. Oni si mohou v klidu užívat a my si to užíváme také, máme víc pohybu. :-)

Inspirace je, ale mně osobně se nejvíc líbí snímek 1+8. Při zhlédnutí snímků 6 jsem dumala nad tím" tvorem "vedle té dámy. Málem jsem z nich měla opar jak jsem se jich lekla. Ovšem na snímku 8 je klobouk hodný masopustu. Ale aspoň to je dáma. A ne jako to strašidlo na snímku 6. Té bych se fakt lekla.

Ano, je to někdy minimálně na hodně dlouhou pauzu. O aktualizace se dělíme s manželem. Zažili jsme to a už radši nikdy.

Nějak nechápu proč by měl muž posílat svoji fotku u jídla, pokud zároveň nenapíše, že hledá dobrou kuchařku. A vyfotit se u cizího auta? To by snad udělal jen puberťák anebo muž se smyslem pro humor, který by o sobě napsal, že je úspěšný zloděj aut. Co se týče dam, tak s autorkou plně souhlasím.

Moc krásné.........

Základem každé společnosti je rodina. Sama jsem byla aktivní a angažovaná babička, stihla jsem ale i dovolené jen s vnoučaty, vaření a různé volno časové aktivity s nimi i bez jejich rodičů. A že jich mám pět. Je mi trochu líto těch babiček, které vnuci nebaví, neví o co krásných chvil se připravují. A až budou tak staré, že už jejich práce nebude naplňovat, co jim zůstane? Vzpomínky na co ? Čas se nedá vrátit. A samota je zlá.

Moc pěkný příběh .

Líbí. Zatím mne napadlo: diblíci, přimísili, špinící.