Kdyby mi to zdraví dovolilo, hned bych se rozjel za tím mamutem !!! Krásná pozvánka, děkuji Michaele jménem všech kluků.

Zajímalo by mne proč ten název Čapí hnízdo. Že by bylo na jídelníčku také "čapí stehýnko"? :-)

Uf, Lubomíre, nechci ideálního muže. Byl by tak předvídatelný, že by s ním byla nuda. A taky by mohl vyžadovat ideální ženu - a to já rozhodně nejsem.

Naprosto souhlasím a děkuji Vám za tento článek.

Dám k tomuto jeden příklad za všechny. Když bratr se čtyřmi tituly, ve svých třiatřiceti lety byl "odejit" z vlasti, namířil si cestu na vlastní pěst, bez jakýchkoliv "zadních koleček" do USA. Tam začínal jako obyčejný kopáč a příležitostný pracovník džobservisu. Byl poslán do rodiny podnikatele, aby posekal zahradu. Pan podnikatel měl 5 dětí ve věku 5 -17 let. Když se ho bratr, po zkušenostech z domova, zeptal, proč zahradu neposekají děti, tak dostal, s výrazem pohrdání, odpověď: "Moje děti to nemají zapotřebí." Ne vše je třeba dávat za vinu politikům. Nikdy jsem nesouhlasila s heslem, že máme politiky, jaké si zasloužíme, ale v tomto smyslu ano. Kam se podělo okřídlené, "Rodina je základ státu."?

Z té básně je cítit opravdu velká láska. To chce potlesk!!!

No, znala jsem to a z toho jsem usoudila, že většina té skříně mi je k ničemu, když stejně nemám co na sebe. Tak jsem to vylučovací metodou vytřídila a odnesla do charitativního kontejneru.

To je neuvěřitelné čeho je autor svědkem. Začínám se domnívat, že je katalyzátorem všech neštěstí na Žižkově. Možná by bylo dobré opouštět byt pouze v noci a za úplňku. Nicméně fotografie potvrzují autorovo sdělení. Věřím, že se dočkám článku bez katastrof. Něco o kytičkách, zvířátkách, pečení bábovek (to už tu bylo), ale předem tuším, že vše nedopadne dobře.

Kdysi..., jsem jednou řídil Trabant, v dešti. Zážitek na celý život :-)

My grilujeme zcela ojediněle, a to během léta na chalupě. A toho škodlivého masa je minimálně. Mám ráda i grilované papriky.

Pro většinu z nás byla za minulého režimu Jugoslávie (hlavně dnešní Chorvatsko) vysněnou a nedostižnou dovolenou. Jeden lékař mi v hovoru řekl, ať si nechám Jugoslávii až na konec, protože se mi pak už nikde nebude tak líbit. Oni mě tam ale stejně nepustili. A popravdě musím říct, že jsem tam nebyla dodnes.

I když podobnou situaci nezažívám, pobavila jsem se. V životě jsem znala jen skutečně málo mužů, které nezajímal fotbal ani hokej. Jinak tím všichni žijí.

Ty mi, Dano, svými články vždy připomeneš název, který mi utkvěl v hlavě při zájmu o byliny někdy před 20 lety. Vybavila jsem si teď lnice květel, ale to je možná něco jiného. A vím, že z ní opravdu prodávali mast.

Verše plné barevných a šťavnatých představ, že to vnímám krásně i já zde ve městě, kde znám ovoce jen z trhu. Díky.

Zase článek o tom,jak jsou na tom ovdovělí špatně - proč tedy,pokud ještě žili oba,nemysleli na zadní kolečka?Co mají říkat ti,kteří jsou už léta sami s jedním důchodem bez vdovského přilepšení.

Potlesk ! Dobré téma, stručně a srozumitelně zpracované. Moc se mi to líbí, i s tím rizikem, že na konci je výzva k revizi vlastního postoje.... No co už, ....kdo je bez vady ? :-)

Mám připomínku v angličtině fronta je se řekne queue. Front=čelo. Nikdy jsem si na lešti nevšimla, že by v oznámeních byla chyba. Doporučila bych i číslice vypsat slovně v AJ. Jsem angličtinářka, která i žila 1 rok v Londýně.

Přirovnání k přírodnímu úkazu mě dost oslovilo, díky.

Krásný příběh. Je dobře, že to skončilo tak dobře. Připomnělo mi to, když jsme si kdysi vzali štěňátko u tety v Černošcích a asi za dva týdny jsme se šli koupat k Berounce. Tam se nám štěně ztratilo, ale na volání jménem a nabídku jídla se vynořilo z rákosí a přiběhlo.

Jestlipak ty majitele zajímá, jestli se to jejich miláčkům líbí? Nejspíš ne. Je to šílenost. A paní Šlechtová – škoda slov.