U čaje pro lepší zrak jsem nenapsala toto:1 lžička listu ořešáku. Omlouvám se za překlep.

Letos jsem měla možnost vidět ještě pár takových míst. A sice za městem Bechyně. Byl to moc hezký pohled. Ale je pravda že moc takových míst už není.

Když jsem byla mladší, šťastnější jsem nebyla.

Je to pěkná hrstka do mlýna. Ale zůstává mi záhadou, co je to "klasická strava". Já doma čtu klasickou literaturu, poslouchám klasickou hudbu.

Věrko, hopsa hejsa do Brandejsa. Určitě by to byl hezký výlet, mám dojem, že jsem přes Brandýs párkrát jela, ale od nás je to trochu z ruky. Moc pěkné fotky. :-)

Úžasné ! To musí být fantastická dovolená.

Ano. Bylo to zajímavé. Moje matka jezdila do NDR pro různé zboží co tu nebylo. Nejraději vozidla právě to koření a pak rýži ve varných sáčcích. A pak někdy v r. 1969 záclony. To byla šťastná jako blecha. Ale mně nejvíc chutnal ty bílé klobásy protože tady jsme je neznali.

Předevčírem, myslím, že to bylo předevčírem, jste psali o tom, jak senioři jsou nespavci - trpí nespavostí. Tak ať ten, kdo trpí v noci nespavostí, nespí přes den, a pak si nestěžuje.

Dano, to mi připomnělo generální inventuru ve Vojenském historickém archivu v letech 2013 - 14. Trvala rok a pak jsme se odstěhovali z Invalidovny na Ruzyň. To ale ještě byla zčásti fyzická záležitost. Já sama jsem přebalila německou dokumentaci asi v 2700 kartonech. Ale muselo se to udělat, aby materiál přišel do nového úložiště čistější. Tvoje revize asi musela být mnohem zábavnější. Archiv, ve kterém už nejsem, se také přece jen pohnul krůček kupředu. Díky!

O lopuchu jsem věděla jen to, že se s ním mají oplachovat vlasy. Díky za další informace.

To je sympatické. Kdysi jsem viděla pořad o české restauraci někde ve Vietnamu. Neprovozovali ji Češi, nýbrž Vietnamci, kteří tu byli kdysi v učení.

Díky moc za veselé verše a nádherné fotečky...

Článek považuji za velmi užitečný. Léky na odvodnění přispívají i ke snížení hmotnosti.

Dnes jsem na autobusové zastávce pozorovala skupinu zralých žen, zaručeně cvičenek. Bylo vidět, že sletem žijí a vedle toho si ještě užívají pobytu v Praze. To je dobře.

Prima. Všem dobré světlo.

Souhlas, len je pro osobnosti.

Věřím. Pro mně jako bývalou prodavačku je tohle příspěvek, který pohladí po duši. Škoda že těch krámků tolik mizí. Bylo to hezké a dá se říct že i domácí a pohodové.

Používám internet opravdu denně a když jsem byl půl roku v nemocnici, byl jsem bez něj nešťastný. Zvláště mi chyběl přerušený kontakt s tímto milým portálem i60. Bydlím na samotě a přitom jsem byl dříve člověk společenský. Často si říkám, jak asi dříve žili senioři v podobné situaci.

Oceňuji jemný humor autorky. Co se týče uplatňování práv dětí jsou velké rozdíly v rodinách, ale i v celých národech. A bylo tomu tak vždycky. V r.1968 jsem zažil hned u několika rodin v Anglii jak rodiče, podle mne, vůbec výchovu nezvládali. Děti řádily bez omezení a třeba i na návštěvě tomu jen přihlíželi, třeba když vytrhávaly kytky z květináčů. Bylo to v době, kdy u nás ještě byla normální i rákoska, nejen pohlavek.

Paráda, Hani, hned jsem si vybavila každoroční výstavu amatérských výtvarníků Prahy 8, kam dává své výtvory i moje sestra. Akorát , že tam nevybírají vítěze. A ta vaše výstava byla asi ještě mnohem různorodější. Vážím si všech, kteří jsou takto tvořiví a zruční. A je dobře, že to umí ocenit i vedení města. Díky za reportáž.