Měl naplněný život. Já bych pro svou vášeň taky klidně položila život. Cunningan v jedné své knize napsal, že přeje jednomu zlému člověku dlouhý a nudný život. Dík Ivo za poutavý osud jednoho motorkáře.

Dost nechápu proč paní musela vyplatit dům když existovala závěť kde všechno předpokládám bylo ošetřeno. A paní Jana se chová hloupě taky by se jí mohlo stát, že pisatelka dům odkáže útulku pro psy a kočky. Já bych to udělala.

Bohužel to je jen pohádka. (:-))

Něžné, s krásnou vzpomínkou i pointou, děkuji, Jarko za takto mile zahájený den :-)

Elen, díky za hezké sdílení. I já kolem sebe vidím, že maminek bez mobilu a zvídavých dětí přibývá a to je dobře ♥

Zdeňku, děkuji za "pohádku" na dobrou noc a už teď se těším, jak to dopadne :-)) Předpokládám, že jako ve všech pohádkách ... A to je dobře :-))

Nic takového jsem nezažila. Fandím ti. Taková zkušenost člověka hodně poznamená, a ty nám to svěřuješ s nadhledem.

Marie, úplně s vámi souhlasím, i pro mě v seniorském věku nastalo nejlepší životní období, kdy nic nemusím, ale spoustu toho ještě můžu, ale za ničím se nehoním...

Článek se mi líbí, mám rád tato témata. Jedno moudré rčení říká : Mens sana in corpore sano, v zdravém těle zdravý duch. Jiné podobné, krajové říká Dobr kocur švihaný. Ale při té vší snaze bychom vždy měli zůstat nohama na zemi, a nesnažit se o nemožné. Být perfekcionista se nevyplácí, protože se zbytečně uštveme a neužíváme si výhled, jak řekl Charles Bukowski: život nás učí držet hu.u a užívat si výhled.

Jaromire, díky za věčně potřebné připomenutí.

Hezký a vtipný článek, s chutí si přečtu i další Vaše příspěvky. Děkuji.

Věrko, to jsou moc hezké vzpomínky. Známe se už pár let a tak vím, že jsi mimořádný člověk a máš můj obdiv. Já jsem také studoval PF, v Plzni a také v Brandýse, ale deset let před tebou. Ale to vše už víš. Dal jsem se pak na jinou životní dráhu, ve které jsem dosáhl hodně.

:-) :-) Cirkusácké rady kriplům proti smyslu (online) světa? :-) Vesele, jen vesele, život musíš brát... :-) :-)

Aaaaach :-) Děkuji, Ali.

Uffff .... Přečetla jsem jedním dechem ... Jene, nejdůležitější je, že Váš Jan .. On ... si nakonec uvědomil, že ač životem poničená, stále ještě ta křídla má ... Tak ať je rozepne a letííííí ... co nejdál to půjde. A ne zítra, ale už dnes :-)) Moc děkuji :-))

Holky, fandím vám.

Paní Renato, VELICE děkuji za Vaše krásně sepsané osobní vzpomínky. Co jsem dělala 17. listopadu 1989 si nevzpomínám, ale o pražských událostech jsem se podrobně dozvěděla přesně týden poté - 25. listopadu. A to na své první mezinárodní kočičí výstavě v Brně, kam přijeli studenti s fotografiemi a svým vyprávěním. Poté už události nabraly spád, a to i v mém osobním životě. Kromě jiného si vzpomínám, jak mne můj, tehdy čtyřletý syn, bral kolem krku a ptal se: "Mami, ploč blečíš?" Jenom doufám, že se diskuze pod Vaším článkem nezvrhne tak, jako pod jiným, podobným, věnovaným listopadovým událostem. Ještě jednou děkuji :-)

Moc hezké Ivo. Děkuji.

Nemám problém s tím, co na hlavu, ale co s vlasy, když pokrývku sundám. :-)

Gratuluju vítězům!!