Mílé, snad každý se raduje z nového procitnutí, jaro je nádherné

Taková setkání dají člověku hrozně moc, starý nemocný pán měl v sobě umělce, básníka i statečnost. Děkui moc pěkné !

Hezký příběh, který není daleko od skutečnosti, i když je to pohádka. Mnoho lidí na světě se modlí za příchod dešťů a vykonávají různé rituály, aby ho přivolali. Kdysi jsem byla v pouštích Uzbekistánu - Kyzyl-kum a tam nám říkali, že 4 měsíce už nepršelo. Pěkně napsáno paní Hano. Děti budou mít radost. Z Austrálie známe hlavně filmové příběhy klokanice Skippy :-)

Já si na tu "michelinku"počkám u nás v Mariánských Horách za rohem,jak jsem psala ve "Jsem tu na správné adrese" a v "Sedmé nebe po francouzsku".

A hlavně máte bezvadného chlapa. Je obdivuhodný po mnoha stránkách.

No tomu říkám nápad! Hodný vyzkoušení :-))))

Myslím, že se to dojemně hodí, to označení Svět na dohled. Příchod jara, dospívání a s tím navíc spojené nezvykle zralé poznání a přijetí těžkostí života. Myslím, Lído, žes už tenkrát na něj byla dobře vyzbrojena.

To si dovedu paní Zdenko živě představti Vy v kloboučku a batikované šaty od Danily přímo světová značka,,člověk chvilku brblá,ale stejně na psa nedá dopustit. Je to nejmilejší a nejvěrnější přítel člověka,vím to ze zkušenosti..

Líbí se mi, že celou tu trojici, která v Tvém, a nejen v Tvém, životě patří k sobě (slzy, láska, naděje), umíš tak hezky a jemně přiblížit.

Podobně vypadají louky v údolí pod Žacléřem, když rozkvetou bledule.

Petr Novák : "Já budu chodit po špičkách a Povídej" .... to bylo mé mládí ještě jsem byla žačkou devítiletky, měla jsem moc ráda jeho písně, byl to milý člověk, který tak brzy odešel .....

Jsem na tom stejně s kazetami.Ale neposlouchám je.Byla to doména mého muže.Ovládal mnohé z nich na kytaru,hrou i zpěvem.Ale poslechnu si ho občas ráda,třeba Když si báječnou ženskou,vezme báječný chlap -k tomu to Chateau neuf a nemá to chybu!

Znám lidi, kteří se za minulého režimu vůbec nijak neangažovali a neužívali výhod, a přesto zůstali i v současné době finančně hodně nízko. A naopak jiné, kteří si za svou činnost v minulém režimu odnesli do současnosti finanční zvýhodnění. Je dobře, že jste tu uvedl příklady různých "překabátěných" a vyrovnávání účtů. Ale myslím, že Vy jste v tomhle přece nad věcí, že to berete s humorem.

Milá Aleno, sama jsem byla v lázních jednou jedinkrát, a to v lednu v Mariánských Lázních, když mi bylo 37 let. Lázně se tehdy rekonstruovaly a spousta procedur se nekonala (asi proto jsem ty lázně dostala :-). Nikoho jsem neznala a nepřijela jsem se tam seznamovat. Jít si však sednout do kavárny nebo do restaurace znamenalo dávat signál k seznámení. Vaše zážitky se hodně podobají mým. Nakonec už jsem prosila svého tehdejšího přítele, aby tam za mnou přijel, protože nemůžu vůbec nikam jít. Myslím, že vy jste obě s maminkou veselé holky. Moc se mi líbila ta její hanáčtina.

I když jsem milé Budějovice dost zrádně opustila v roce 1982 a šla neprozřetelně "za hlasem srdce", přesto ve mně zůstávají a každé léto, když jsem v Týně, se tam jedu podívat. Myslím, že turistický ruch městu prospívá a že se "Budějičáci" na všudypřítomné Rakušany a Němce ani nezlobí. Tehdy jsem tam měla otřesné bydlení (viz Můj příběh - Není zima jako zima), ale dnes se mi tam líbí. Vzpomínám na třídu talentovaných dětí z jazykovky, s nimiž jsem na závěr školního roku místo učebny zvolila procházku městem, každý si připravil určitou pasáž v němčině, o náměstí, o divadle, hlavní třídě atd., a když jsme někam dorazili, převzal roli průvodce. Děti tenhle způsob výuky milovaly. Dnes je to běžné, ale tehdy v hlubokém socialismu se ještě učilo dost klasicky. Já jsem učila netradičně. Budějovice jsou opravdu krásné, že ano, Libore?

Haničko,ty popelnice se nějak proti Vám spikly!!!Byla jsem zvědavá,jak dlouho "tady"jste,tak jsem šla na Váš profil a s údivem jsem zjistila,že tu"sloužíte"už dlouho a jak pilně!"A do oka mi padla,jak jinak,než popelnice.Mně do oka ,Vám na hlavu.Čtení bylo příjemné,máte smysl pro humor,proto "ty babky a dědci".Už chápu a zdravím.mm

Fotky a vyprávění jsou moc pěkné. Radku, psal sis deník nebo si to vše tak dokonale pamatuješ? A nutno říct, že jste se od té doby nijak nezměnili. A to v ničem, což je dobře!

Bohužel při válkách jsou ztráty na životech civilních obyvatel často vyšší než na frontách. Ženy a děti se nemohou bránit dopadům bomb. Když jsme byli v Tokiu u malého císařského paláce, tak v jeho blízkosti stojí obrovská budova, kterou nám Japonci ukazovali. ŘÍkali:" Tady sídlí velení okupační armády USA. Vojenských základen mají v Japonsku až dost." - Bohužel musí nést následky za expanzivní útoky japonské armády za II.světové války do Číny, Koreje, Vietnamu a mnoha dalších zemí. Od nás bývalá sovětská vojska odešla.

Určitě byla v mládí krásná a líbila se nám i v televizním seriálu Hrabě Monte Christo, který nedávno česká televize reprízovala. Bohužel na na Miss 2013 u nás nebyla k poznání. Asi díky zásahům plastických chirurgů. Škoda, že neuměla zestárnout jako jiné skvělé herečky.

to je moc pěkně napsané !