Naivně jsem se domnívala, že po rozpadu východního bloku spějeme do fáze celosvětové spolupráce, že konflikty budou maximálně jen lokální, bohužel, současná situace nás vrátila tak o padesát let zpět k tzv. bipolárnímu světu s vyhrožováním atomovými zbraněmi. Přes všechen pokrok není lidstvo ještě dostatečně vyspělé, přes svou hloupost ten důležitý práh ještě není schopno překročit. Tak blízko jsme byli :-/

Právě v tento den je krásné číst Vaše slova.

Dobře napsáno. Ale čiší z toho smutek.

Na dnešek 17.11. je vyhlášen svátek Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. Tedy dnes již spíše jen Den boje za svobodu a demokracii, neboť Mezinárodní den studentstva byl poněkud historicky zapomenut. při tom na jeho základě se udála ona demonstrace, která změnila režim a kterou dnes máme slavit. Říká se jí "Sametová revoluce". Byl jsem pěšákem té "revoluce", účastnil jsem se jí osobně, jak dne 17.11.1989, tak i předchozích akcí. V tom roce např. Palachova týdne, demonstrace k 28.10. i akce na Albertově a Vyšehradu a poté i následných akcí a dění. Na Národní třídě jsem nebyl, neboť jsem mimopražský, na podobné akce jsem dojížděl a musel jsem z Vyšehradu odejít na autobus, abych se dostal domů. Osobní zkušenost a zralá úvaha z tehdy prožitého mi ex post říkají, že to nebyla revoluce, ale napůl povedený převrat jedné komunistické garnitury druhou. Ta pozitiva, která 17.listopad 1989 přinesl, jsou jen důsledkem toho, že se tato akce pragmatické generace mladých komunistů zcela nepovedla, musela "uvolnit šrouby" a došlo k jistému uvolnění. Přesto si myslím, že ona "svoboda a demokracie" u nás je stále jen iluze a je nutno za ni bojovat i dnes. Příkladný důkaz? Třeba pro začátek tím, že budeme respektovat výsledek voleb.

Šárko, další Váš článek je jako rosa dopadající na tento svět! Skvěle jsem se pobavil a - myslím to vážně, nabídl bych Vaše Sebrané spisy o svatých nakladatelství Paulínky nebo jinému echt katolickému nakladatelství. Já být vydavatel vděčně po tom hrábnu.

Pěkný příběh ze života za " totáče ". :-)

Možná, že dnešní pokračování seriálu o ragby je poněkud nezáživně teoretické. Ale základní pravidla jsou potřebná znát pro pochopení zdánlivého chaosu na hřišti, jak se může nezasvěcenému diváku dění na ploše jevit zdát. A ještě poznámka pro znalé puntičkáře: Na úvodní fotografii nejsou míče na ragby, ale americký fotbal. Ragbyové míče nemají vylisované vázání, čímž se, ač jsou oba ze stejného plastového materiálu, od míčů na americký fotbal liší .

Ingrid krásné, mohla by to být i písnička. :-)

:-) :-) Staré jalové myšlenky lenivého člověka jako dramatizace nových banalit? :-) :-)

To je hodně zajímavý koníček, plný záhad, dobrodružství a tajemství. Věnoval se mu můj strýc, pátral i v církevních matrikách a zjistil i šokující věci. Já tu trpělivost ani čas nemám, ale nechala jsem si udělat rodokmen z otcovy strany a také mě hodně informací překvapilo. Ať vám váš společný zájem přináší nadále mnoho nových poznatků.

Moc hezké, vždyť nadarmo se neříkat, ve dvou se to lépe táhne a není to jen o manželské dvojici. Ano, člověk potřebuje vědět, že není sám, že se má komu svěřit, s někým někam vyjet a přitom mít rád samotu a svoje soukromí.

Nevím o tom - vlastně teď už díky Vám vím, a půjdu to omrknout. Baví mě takové věci. Díky za tento článek.

:-)

Potřeba dlouhodobé zdravotní a sociální péče není novum, které se náhle objevilo nyní. Je to jasná potřeba, která byla a je evidentní již několik desítek let. Souvisí s pokroky zdravotní péče, zlepšením životního prostředí, případně životního stylu a tyto změny zvyšují věk dožití. Bohužel, toto prodloužení života je často příčinou zhoršení zdravotní a sociální kvality dožívání seniorů, kdy jsou odkázáni na pomoc společnosti. Základem by mělo být sociální a zdravotní zabezpečení občanů státem. Pokud se tak už minimálně 30 let neděje, je to státní selhání. Suplování této státní povinnosti soukromými společnostmi je ukázka špatné práce státního aparátu. Soukromé společnosti nemají takové možnosti, jsou podfinancovány a v podstatě "žebrají" u občanů o peníze. Dostávám takových žádostí o příspěvek na práci několika sociálních zařízení mnoho, naposledy dnes. Pokud ministr sociálních věcí na konci své kariery konstatuje jasnou věc potřeby, která chybí, co dělal celé funkční období? Je na tomto ministerstvu tento úkol zajistit. Neposílat prostředky do války, která, byť v cizích zemích právě zdravotní a sociální situaci zhorčuje, nýbrž je vložit do zkvalitnění sociální (a zdravotní ) péče svých občanů. Pokud se zvyšuje věk dožití, je potřeba zásadní vize a koncepce státu tak, aby se zvyšujícím věkem držela krok i kvalita života, která úzce souvisí s kvalitou práce ministerstva sociálních věcí. A za posledních 30 let se žádné osazenstvo tohoto ministerstva nevycajchnovalo a nedokázalo uskutečnit program "peníze těm, kteří sami nemohou, ne těm, kteří sami nechtějí". A je to ostudný problém.

Martine, děkuji za Váš další skvělý článek. Celý týden se těším na pátek, protože Vaše vyprávění o Češích v zahraničí jsou velice poutavě napsána. Ač tak exotický kraj, opětovně se potvrzuje dávná pravda, že se vše dá uplatit penězi a ti, kteří neustále kritizují, se najdou všude. Ještě jednou děkuji :-))

Skoro každý jsme něco podobného prožívali. Oživili mi to moji plzeňskou minulost. Moc hezké.

Coby celoživotní milovnice a chovatelka (bývalá profesionální) koček děkuji za úžasné fotky :-))

Silný příběh a já mu věřím. Po šílené nehodě u Bezděčína - střetl se vlak s autobusem v r. 1969, se vyprávělo hodně zvláštních příběhů o těch, co je Osud zachránil, ale i o těch, kteří tam neměli být. V autobuse byli hlavně škodováci z okolních vesnic po odpolední směně. 24 obětí včetně řidiče. Měla jsem obě babičky v tomto regionu a hodně se toho k nám doneslo. Bylo mi 13 let a velmi jsem to, uprostřed prázdnin, vnímala a prožívala, tak se mi to oživilo.

Maželka má t.zv. CHOPN. Také se jí motá hlava. Je možné, že by to bylo následkem tohoto onemocnění , příp. následkem Covidu ? Odpoví mi někdo povolaný ? Můj e-mail: Fra.Matousek@seznam.cz

Super, o adrenalin a zábavu postaráno