Nic takového jsem nezažila. Fandím ti. Taková zkušenost člověka hodně poznamená, a ty nám to svěřuješ s nadhledem.

Marie, úplně s vámi souhlasím, i pro mě v seniorském věku nastalo nejlepší životní období, kdy nic nemusím, ale spoustu toho ještě můžu, ale za ničím se nehoním...

Technická poznámka" Přívoz pana Proška není uzpůsoben pro převoz automobilů a prakticky se k němu nedá autem dojet. Pokud pan ministr životního prostředí chtěl jet do Branova, měl jet po dálnici D5 a použít most ve Zbečně, nebo dálnici D6 a použít most v Roztokách. Při pokusu o převoz přívozem to není pohádka, ale spíše poněkud šílený thriller.

O obsahu článku mohu polemizovat jen teoreticky, protože, jak jsem se přesvědčil zde, neznám mentalitu seniorek a seniorů. Ve svém okolí jsem ve svých 73 letech nejstarší a stýkám se s lidmi, kteří jsou o generaci, či dvě mladší a to denně. Tudíž i mé myšlení, chování a jednání se přizpůsobují jejich a vyhovuje mi to. Jen fyzicky, bohužel, jim už nestačím. A co se týká šikany, či nátlaku? Musím souhlasit, že se mladí snaží mne ovlivňovat. Nedávno mne donutili odložit a zlikvidovat můj čtyři desítky starý svetr, který jsem nosil "na doma". Prý že už je to jen obroubená díra. Nechápou, že více, než jeho stav, pro mne znamenají vzpomínky na události a zážitky, které jsem v něm prožil.

Právě teď se dějí překotné věci, směřující k soudům nad válečnými zločiny a zločiny v souvislosti s válkou. Naivní se budou brzy divit.

Hezký a vtipný článek, s chutí si přečtu i další Vaše příspěvky. Děkuji.

Věrko, to jsou moc hezké vzpomínky. Známe se už pár let a tak vím, že jsi mimořádný člověk a máš můj obdiv. Já jsem také studoval PF, v Plzni a také v Brandýse, ale deset let před tebou. Ale to vše už víš. Dal jsem se pak na jinou životní dráhu, ve které jsem dosáhl hodně.

:-) :-) Cirkusácké rady kriplům proti smyslu (online) světa? :-) Vesele, jen vesele, život musíš brát... :-) :-)

Aaaaach :-) Děkuji, Ali.

Uffff .... Přečetla jsem jedním dechem ... Jene, nejdůležitější je, že Váš Jan .. On ... si nakonec uvědomil, že ač životem poničená, stále ještě ta křídla má ... Tak ať je rozepne a letííííí ... co nejdál to půjde. A ne zítra, ale už dnes :-)) Moc děkuji :-))

Holky, fandím vám.

Paní Renato, VELICE děkuji za Vaše krásně sepsané osobní vzpomínky. Co jsem dělala 17. listopadu 1989 si nevzpomínám, ale o pražských událostech jsem se podrobně dozvěděla přesně týden poté - 25. listopadu. A to na své první mezinárodní kočičí výstavě v Brně, kam přijeli studenti s fotografiemi a svým vyprávěním. Poté už události nabraly spád, a to i v mém osobním životě. Kromě jiného si vzpomínám, jak mne můj, tehdy čtyřletý syn, bral kolem krku a ptal se: "Mami, ploč blečíš?" Jenom doufám, že se diskuze pod Vaším článkem nezvrhne tak, jako pod jiným, podobným, věnovaným listopadovým událostem. Ještě jednou děkuji :-)

Moc hezké Ivo. Děkuji.

Nemám problém s tím, co na hlavu, ale co s vlasy, když pokrývku sundám. :-)

Gratuluju vítězům!!

Paní Vlaďko, děkuji za další Martin příběh. Už jsem ji postrádala :-)) Navíc jste mi, nevědomky, velice pomohla při rozhodování, zda se zúčastnit jedné prosincové akce .... Děkuji :-))

Pane Jene, děkuji ... Někdy si člověk musí nasadit "masku", aby jeho okolí nepoznalo, jak moc je uvnitř citlivý. Není totiž nic jednoduššího, než jako součást anonymního davu zaútočit na někoho, kdo se vymyká .... Není nutné mít stovky "přátel", stačí mít pár těch opravdových, kteří vědí .... Těším se na Vaše další příspěvky :-)

Naivně jsem se domnívala, že po rozpadu východního bloku spějeme do fáze celosvětové spolupráce, že konflikty budou maximálně jen lokální, bohužel, současná situace nás vrátila tak o padesát let zpět k tzv. bipolárnímu světu s vyhrožováním atomovými zbraněmi. Přes všechen pokrok není lidstvo ještě dostatečně vyspělé, přes svou hloupost ten důležitý práh ještě není schopno překročit. Tak blízko jsme byli :-/

Právě v tento den je krásné číst Vaše slova.

Dobře napsáno. Ale čiší z toho smutek.