Je to nový životní styl. Stačí se zastavit před domem se sousedy a prohodit pár vět, po sportu si sednout se spoluhráči na pivo, jít společně s rodinou či přáteli na túru, do kina, divadla, vykoupat se a je plných jiných aktivit, kde se lidé scházejí. Třeba venčení psa. Do OC já nutně nechodím. .

Prosté, hezké, čisté... :-)

Ano, "vypnout" je docela těžké, ale dá se naučit... :-)

Toulavé psy jsem viděla i v Řecku. Vyzáblé, nemocné, obtěžující lidí v restauraci. Když jsme si objednali, dávala obsluha na stůl džbán s vodou na polití psů... To jsem měla Řekům za zle, že to neřešili.

Dano, děkuji za příspěvek. To je to, co mě fascinuje a zároveň děsí, jak se historie opakuje. A děkuji redakci, že vybrala fotku Věrušky Ježkové. Vložit fotky na úvod, je pro mne děsný. Jsou pořád bokem :-(

Hezké. Děkuji.

To jsem se zasmála... Díky za to.

Ach to rolování v mobilu - hvězdiček bych ráda přidala na šest :-)

Manžel si nedávno půjčil od známého 3 knihy. Vrátil mu je v pořádku. Jenže po nějaké době mu bylo řečeno, že jedna kniha chybí. Znejistěli jsme a začali doma hledat. Nic se nenašlo. Můj muž je starý poctivec, šel do obchodu a knihu koupil. Byl ale přesvědčen, že ji ztratil jeho kolega. Nechtěl se s sním, ale dohadovat a raději ustoupil. Ale váš příběh je moc prima, díky.

Jsou díla, která si své čtenáře, diváky, posluchače pracně hledají, což není znakem jejich nižší kvality, ba naopak. Buďme vděčni za to, že jsme měli/máme na téhle vlně alespoň našeho Miloše Formana. Děkuji, Jarko.

Chodím na gynekologii pravidelně už od mládí. Svému současnému lékaři vděčím za život. Před několika lety mi byla diagnostikována rakovina dělohy. Postaral se o mně.

Smekám !

Moc hezké počtení, Vlaďko. Samozřejmě se mi u toho vybavovaly vzpomínky na vlastní děti. Starší dcera se už v roce vyptávala celé dny s nataženým ukazováčkem a otázkou: "Co To? Co je to?" a dětská lékařka u roční prohlídky se při zjišťování, kolik že už umí slov, podivila: "Cože, už celé věty?" Poctivě jsem odpovídala a dcera ve dvou letech začala psát vymyšleným písmem nějaké texty. Škoda, že jsem si to neschovala a nenechala je rozluštit nějakým nástupcem Bedřicha Hrozného ;-) Mladší dcera se od ní později všechno naučila formou školy pro panenky a medvídky, kterou doma provozovaly, a do školy opravdové pak nastoupila chytrá jak rádio :-)

Paní Zajícová by se uplatnila jako hodinová manželka takový talent nechat ležet ladem.

S hrůzou i s úsměvem jsem si uvědomila, kolik z toho retro vyprávění jsem ještě stihla zažít :-) Jako studentka si ještě navíc pamatuji, jak s námi děvčaty mladší řidiči flitrovali a jedna spolužačka dokonce začala na chvíli s jedním chodit :-) Někteří byli lumpíci :-)

Krásná romantika, láska, být si nablízku. Děkuji moc.

Moc hezké a ucelené pojednání. "Tisíc" pohledů na "jednu" duši. Děkuji za příjemné počtení po ránu.

Pravdivý článek, život s těžkou nemocí a nesoběstačností není žádné terno. Na druhou stranu co přát devadesátiletým lidem, aby už brzo umřeli?

Šárka nezklame! :-)

Oldŕichu, četla jsem pozorně a aspoň polovinu z toho jsem nékdy slyšela. Němčina byla v mém dětství v rodině dost používaná, část rodiny žila v Sudetech. I ta moudra u nás lítala vzduchem. Velmi často se u nás použivalo “ježkovy voči”, to mi zůstalo dodnes a pŕeneslomse to až na vnoučata.