Jojo, Zuzi, holt nejsme žraloci, kterým neustále rostou vzadu zuby, které se jim posunují dlp. dopředu ;-) Prý si jich mohou během života vyměnit až desítky tisíc :-) Při čtení Vašich zážitků se mi promítaly roky u zubního křesla i na něm. V prosinci mi skončilo bez náhrady velmi oblíbené duo hodné a šikovné paní stomatoložky a skvělé sestřičky kamarádky, bývalé kolegyně. Odešly do důchodu bez náhrady, ordinace osiřela. Naštěstí mi pan Osud, převlečný za příjemnou pacientku v jisté ambulanci, kde jsem zaskakovala, přihrál dle pověsti ve městě skvělou náhradu. Výois z pojišťovny už mám připravený. Akutně tam mohu od ledna kdykoliv, na vstup a prevenci v dubnu. Tak, Zuzi, ať nám zuby slouží! :-)

:-) Miluji kamarádky, co mi po ukončení hovoru nebo při loučení se před kavárnou vždy připomenou vtip, jak dvě ženy spolu seděly dlouhé roky ve vězeňské cele a u brány při propuštění si slíbily, že si to odpoledne u kafe dopoví... :-D Holt jsme z Venuše a vy muži z Marsu ;-)

Honzo,děkuji za moc hezké vyprávění. Krásné fotky. To svědčí o tvém krásném vztahu a smysluplném životě.

Já se snažím tu moji důchodovou kapitolu odsunout co nejdál a ještě chvíli se cítit jako plnohodnodtný člen nejen týmu ale i rodiny, protože vím, že v mém případě nebude v důchodu někdy to udělám, ale bude nechce se mi a zítra a zítra a nikdy. Proto se snažím v mém případě ten fyzický a intelektuální sešup ještě trochu oddálit.

To tak často bývá, že hledáme něco krásného, dosud nepoznaného, daleko a ještě dál, abychom pak pochopili, že to najdeme zcela nablízku anebo přímo v sobě. Myslím ale, že všechna ta hledání nebyla marná, vždyť nás právě ona dovedla k finálnímu poznání. Děkuji Vám.

Tak hlásím přihlášené dvě osoby. Ale protože jsem zbrkloň a zmatkař, tak jsem samozřejmě nezadala heslo. Pro jistotu jsem rezervovala znovu s vysvětlující poznámkou. Takže doufám, že pokoj se dvěma pokoji budeme mít aspoň jeden :-)

Věrko, završila jsi parádní seriál o životě našich předků. Tohle je tvá parketa, to umíš skvěle. Dozvěděli jsme se, alespoň já, nové a méně známé okolnosti života našich rodičů i prarodičů. Velký dík za všechny ty přehledně uspořádané informace.

Díky za článek, rád jsem přečetl. Kdysi dávno jsem na údržbě a stavbě kolejí chvíli pracoval a trochu té ajznboňácké dřiny a bídy mi zůstalo pod kůží....

(Jen tak potichu a na okraj děkuji za Vaši krásnou ódu :-) umíte !!

Za nedlouho mi bude 69 pracuji stále protože mě to baví a naplňuje. Naštěstí jsem svým pánem.

Jarko, jsem rád, že sdílím, a hodně, váš zájem o Fulghuma. Mám 5 jeho knih i jednu knihu jeho syna. Třetí přání je úžasný příběh. Právě čtu, už po několikáté, jeho knihu - Všechno, co opravdu potřebuju znát .. atd. Pro mne jsou jeho knihy v mnohém inspirativní. Váš článek mne potěšil. Díky.

Hezká vzpomínka. Měli jste aktivní život.

Jsou chvíle, kdy si člověk přeje, aby se zastavil čas...

No ten je krásný! :-) Děkuji za další zajímavé představení exponátu z muzea Staré krásnosti. Opět se těším na další, paní Jitko.

Bavím se. Před nedávnem zde Věra Ježková zveřejnila článek O jazykovém purismu a dnes je článek z tzv. druhého soudku. :-))

:-) To prostě nemá chybu!!! Jen mě teď zrovna nic stejně geniálního nenapadá :-)

Milovnice mrkve děkuje Vlaďce za obsáhlé velebení :-) Před lety jsem vyhrála za recept na "Vepřové na mrkvi a zázvoru" na internetovém portálu designový šátek od návrháře Polanky, který mám a používám doteď. Manžela si tehdy dobíraly kolegyně v práci, že má rád mrkev :-) Ta rubrika s recepty a představením autora byla tehdy populární, tak to šlo rychle ven :-) Dnes dělám kuřecí rizoto s mrkví a hráškem. Skvělý článek!

Přílohy jsem si prohlédla s velkým zájmem, ale v textu se ztrácím, přesto díky za info.

Váš článek je pohlazením na duši, povídání o pospolitosti, dobré myšlence, která se ujala u dobrých lidí. Projekt Tříkrálové sbírky sleduji od prvopočátku a těší mě, jak přirozeně vrostl do naší společnosti, resp. navázal na tradiční koledování, a pomáhá lidem v nelehké životní situaci.

Děkuji, Věro, za pokračování cyklu s nahlédnutím do historie lidských neřestí. Při čtení mi zněla v uších slova i s nápěvem písničky "Na tom Bošilenským mostku, hrály tam dvě panny v kostku..." :-) Ale také mi vytanulo v mysli heslo z učebnice JČ, už nevím, z které třídy, že: "Nekouřit je normální." Ve starších českých filmech /nebo v dějově starších nových/, všichni hulí, jak sádroví ježci...