Moc hezké verše. Čtu je v době, kdy bych měla dávno zdravě spát.

Začít po padesátce mi vůbec nepřijde pozdě, spíš naopak. Člověk už má větší odstup, méně iluzí a často i lepší přehled o tom, co skutečně umí nabídnout. Jen bych si dala pozor na to, aby nápad nebyl postavený na malých, drahých improvizacích, které se špatně škálují. Pokud by šlo o vlastní produkt pro zákazníky, počítala bych rovnou s větší sérií. Dobře se mi to četlo na https://www.gom.sk/

Vlaďko, moc krásné fotky typického předjaří, kdy se zima ještě nevzdává, ale příroda již fandí novému životu...

Aničko - s touto bajkou a jejím poselstvím velmi souzním. Děkuji za poutavý cyklus k zamyšlení.

Nedočetla jsem ani do konce a stačí. Pro mě jsou lidé, ženy obzvláště, zrcadlem, ve kterém vidím a vnímám, jaká nechci být, nebo naopak a netýká se to jen zevnějšku. Od dětství až po dospělost jsem byla vedena k praktičnosti, nikoliv k dokonalosti. V mládí jsem na to žehrala, dnes jsem za to rodičům vděčná. Umět být sama sebou není lehké a já jsem konečně ve stavu, kdy se mohu se svým věkem, ale i postavou chlubit. Což jsem ve čtyřiceti až sedmdesáti letech rozhodně nemohla ♥♥♥

Zajímavé.

To jsou překrásní psi. Můj sen byl takový vlčák, ale tím, že tady na vesnici bylo mnoho zubožených, hladových koček, bylo nemožné si ještě k tomu pořídit velkého psa. Aspoň jsme zachránily se sestrou dva malé psy. Když jsme se sem nastěhovaly, přišlo nám k našim třem kočkám 16 hladových koček. Samozřejmě jsme je začaly krmit. A hledaly pro ně další pomoc.

Krásné, dojemné, milé... Moc děkuji za pěknou ranní chvíli, pane Jaromíre :-)

O skalním hradu Sloup a jeho okolí jsem tu psala loni - https://www.i60.cz/clanek/detail/37080/vzhuru-na-hrad-sloup-a-do-modliveho-dolu. Je tam všude krásně :)

...... :-)

O moudrosti přírody nepochybuji, dokonce ani v případě, že lidé odcházejí příliš brzy. Zřejmě mají splněno. Hezky rozjímavý článek.

Zdeněk Pokorný - to platí o všem. Díky.

Děkuji za pěkný fejeton, Honzo. Stalo se mi kdysi, že jsem se ocitla v novém, již roky vybudovaném domově jiným párem lidí a nahradila, po asi roční pauze, jeho ženskou část. Dlouho jsem se tam necítila jako doma. Až, když jsme postupně vyměnili většinu vybavení, ten pocit přišel. Trvalo to několik let. Ale stejně to nedosáhlo 100%. Je fajn, když se hnízdo staví v páru od prvního stébla. A nebo sám sobě a po svém. "Doma je tam, kde si mohu pověsit svůj klobouk," řekl kdysi klasik, tak jsem asi moc komplikovaná...

Ivo,to se mi moc líbí ❤️

To může být zajímavé.

Zdenko, to je hrozný zážitek. Asi bych se do Bulharska už nikdy nepodívala. Děkuji za sdílení.

Zažila jsem to před dvaceti lety, to byla podpora domácí péče v plenkách. Bez obětavé kamarádky bych to nezvládla. Dnes je i v našich končinách podpora domácí péče o kus dál. A to je dobře. Díky za článek. Informace v této oblasti mohou usnadnit život nejen pečovatelům, ale hlavně těm, kteří péči na plný úvazek potřebují.

Na počest stávky a protestů tisíců švadlenek na počátku 20. století v New Yorku vznikla tradice slavení MDŽ, a na počest mnicha Valentýna ze starověkého Říma, který byl umučen a svatořečen za to, že pomáhal zamilovaným, vznikl svátek sv. Valentýna. Co z toho kdo udělal, je až druhotné proti tomu, že každá příležitost navíc - k upřímné oslavě ŽENY /milenky, matky, babičky... a LÁSKY je moc fajn. Každý po svém a jak to cítí.

Dnes už nejsou titulky v pořádku nikde: co to asi je Předsatvení????

Pěkná vzpomínka. :-)