Osudové setkání
Ilustrační foto: Pixabay

Osudové setkání

3. 4. 2026

Kdysi na svých cestách, ještě jako mladá a bezdětná, jsem se setkala u svých francouzských přátel s manželským párem z Portugalska. Svěřili se nám se svým bojem o syna Federica, který se narodil s těžkou srdeční vadou.

Život mu mohla zachránit jedině operace, která však v Portugalsku nebyla možná. Stálo je ohromné úsilí zařídit operaci v zahraničí, ve Francii, kde byla naděje na záchranu dítěte. Pro rodiče to byla strastiplná cesta, kterou museli projít, plná nespočetných překážek, byrokratických, finančních i psychických. Operace se podařila, Federico získal nový život a už jako desetiletý chlapec se proháněl kolem nás na kole.

Jejich příběh, o ohromné oběti rodičů, lásce a desperaci na mě hluboce zapůsobil a v budoucnu jsem si ho nesčetněkrát připomínala.

Uplynuly roky. Vdala jsem se a přivedla na svět syna. Radost netrvala dlouho, v necelých dvou letech onemocněl leukémií. Vyhnu se popisu strachu, bolesti, trápení, nerada se vracím ve vzpomínkách k tomuto období. Dělali jsme všechno možné, abychom našeho jediného syna zachránili, léčili jsme ho i v Paříži. Bila jsem se za něho jako lvice, schopná zatřást celou zeměkoulí, jen aby se uzdravil.

Nepovedlo se. V pěti letech zemřel.

Vzápětí po jeho smrti jsme odcestovali k našim francouzským přátelům. S mužem jsme se nacházeli ve stavu hlubokého zoufalství a beznaděje, všechno pro nás ztratilo smysl. Byla jsem zlá na všechny, na celý svět včetně vesmíru a jeho božstev.

Jednoho dne jsme tankovali v přístavu jachtu přátel, zakotvila vedle nás jiná jachta a na ní naši Portugalci. Vím, zní to jako neuvěřitelný scénář filmu, ale mnohem víc neskutečné a neuvěřitelné bylo to, co jsme se záhy od nich dověděli. Jejich syn Federico nežije. Před měsícem se zabil na motorce, kterou dostal od rodičů ke svým osmnáctým narozeninám. I oni odjeli z domova hledat smysl života.

A tehdy jsem došla k poznání. Jakkoli jsem se nemohla smířit se smrtí svého jediného syna, pochopila jsem jedno. Můžeme to nazvat různě, osud, karma, fatum, předurčení, bůh – nic z toho nepřelstíme, nepodvedeme, není výhybka na vedlejší kolej. Můžeme se pokoušet změnit osud, hrát si na bohy, ale co má být, to bude.

Jako s těmi třemi sudičkami...

 

 

 

Můj příběh osud život
Hodnocení:
(4.9 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Bezděky se mi vynořila vzpomínka na letitou informaci, kterou jsem někde četla, o manželském páru, kterým zachránilo život, že zmeškali letadlo, které poté havarovalo. Záchrana však byla jen dočasná. Za nějaký čas měli ti manželé autohavárii a oba zahynuli. Je mi líto všech, kteří přijdou o své děti. Řada lidí pak říká, že je Bůh nespravedlivý. To ale já říct nedokážu. Děkuji Vám.
Blanka Tabaszová
Pane Zelenko, dovedu si představit vaši příšernou bolest. Prominˇte, nechtěla jsem tu vyvolávat takové vzpomínky, ale téma Osudové setkání´ve mně evokovalo právě tento příběh.
Anna Čunderlíková
Pani Blanka, ďakujem za pochopenie. Želám Vám a všetkým čitateľom krásne a pokojné sviatky.
Blanka Tabaszová
Děkuji všem za souznění... Ano, to byla těžká životní zkouška. Tehdy mi trochu pomohlo psaní, bolest a trápení jsem se snažila přesunout do jiné roviny. Tehdy vznikl příběh o mém synu, kniha vydaná v Polsku, kde žijeme. Dodnes slouží rodičům nemocných dětí v onkologických centrech. ale to už je zase jiný příběh... Paní Čunderlíková, vůbec vás neodsuzuji, věřím v anděly! A ti se museli někde narodit...
Anna Čunderlíková
Pani Blanka, ďakujem za príbeh, hoci vo mne vyvolal smutné spomienky. Možno to tu nepatrí, ale ponúka sa mi to zverejniť. Ako 5 ročná som prežila smrť môjho bračeka. Až neskôr som sa dozvedela, že sa narodil s vrodenou srdcovou chybou – Fallotovou tetralógiou. Spomínam si, že keď plakal celý bol modrý. Nasledovala hospitalizácia v detskej nemocnici, ale domov sa už nevrátil živý. Mal iba pár týždňov. Spomínam si na malú rakvu, na jeho telíčko zahalené v bielej dlhej košieľke. Vidím nešťastných rodičov. Prvý a posledný raz som videla plakať otecka. Neodsudzujte ma, ale ja mám pocit, že je mojim anjelom strážnym. Verím, že ma neviditeľne sprevádza životom.
Vladislava Dejmková
Souzním, skoro přesně před dvěma lety zemřela pri porodu naše vnučka Jasmínka. Vzpomínáme na ni stále, ač jsme ji nepoznali.
Iva Bendová
Život máme jen zapůjčený, a nikdo nevíme, na jak dlouho. Není snad nic horšího, než přežít vlastní dítě. Ta bolest musí být ukrutná. V blízkém okolí jsem několik takto silných příběhů posbírala. I mojí mámě zemřela sestřička dvojče už jako kojenec, na srdeční vadu, která se dnes běžně operuje. Nikdy se v rodině na Věrušku nezapomnělo... Děkuji, paní Blanko, za sdílení.
Michaela Přibová
Silný příběh. Smutný. Je to osud. Děkuji vám za váš příběh.
Jan Zelenka
I takový je život. Náš syn se utopil na dovolené v itálii. Bylo mu 17 let.
Blanka Lazarová
Smutné, osudové, i takové příběhy píše život. A my se v knize života pokoušíme číst mezi řádky ....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 14. týden

Významné životní jubileum Zdeňka Svěráka (90 let) si v kvízu připomeneme prostřednictvím filmů, k nimž napsal scénař nebo ve kterých sám hrál.