Jdu vyhledat jiný teploměr - ten už není bezdotykový, je lihový a musí se několik dlouhých minut setřepávat...
A tu si jen tak vzpomenu.
Měli jsme doma po celé mé dětství i mládí jeden jediný teploměr - rtuťový. Byl uschován v bílém plastovém obalu. Nevzpomínám si na jediný problém s ním, prostě tam po celou dobu byl a zcela samozřejmě a jednoduše měřil teplotu. V podpaždí. Pak se sklepal a byl připraven opět posloužit.
Naprosto totožný teploměr v bílém plastovém obalu pak donesl do naší novomanželské domácnosti můj muž. Dala mu jej jeho matka, používali jej také již desítky let.
A co čert nechtěl - jednoho večera si manžel oděn již v pyžamu chtěl změřit tímto teploměrem teplotu - a při sklepávání trefil koncem teploměru knoflík na pyžamu. Křehký teploměr praskl, rozbil se. V podstatě to byla od manžela neskutečná trefa, nechtěná, pochopitelně, ale zkuste trefit špičkou teploměru do knoflíku pyžama, které máte oblečené.
Nu což.
Půjčovali jsme si v případě potřeby teploměr od mých rodičů, kteří bydleli pod námi, v našem domku v přízemí. Léta plynula, teploměr fungoval a nikdo ho neřešil.
Jenže pak jednoho dne bylo třeba změřit teplotu naší dcerušce, byly jí čtyři, měřilo se v pusince. A dcerka v průběhu měření kousla - a rozkousla rtuťovou část. Na náš pokyn rychle a úspěšně plivala a plivala, kuličky rtutě byly všude, sbírali jsme, vysvětlovali holčičce, že jsou jedovaté, uklidili, dcerka nedoměřena. Nic se jí nestalo, neotrávila se, ani nepořezala pusinku sklem.
No co, koupíme nový teploměr.
Ovšem netušili jsme, co nás čeká za anabázi.
Důvěřivě jsme v nejbližší době zašli do lékárny. Dozvěděli jsme se, že rtuťové měřily přesně i rychle, ale už se z bezpečnostních důvodů nevyrábějí, protože rtuť je jedovatá a mohla by někoho otrávit. Nevím, jaká já smrtelná dávka rtuti, a raději jsem paní v lékárně nesdělila, že právě máme za sebou zkušenost, že i překousnutí teploměru se dá přežít. A dokonce žeto přežije i dítě.
Byl nám prodán lihový teploměr. Velice brzy se v něm jaksi přerušila ta linka lihu a přestal měřit. Dost podstatná vada. I zakoupen nový. Ten odmítal přesnější měření. U paní doktorky se naměřila zcela jiná teplota a bylo nám řečeno, že lihové teploměry jsou velice nespolehlivé. Doporučeno zakoupit jiný typ. Ten s otřesným způsobem třepání - byl k tomu dodán i speciální vršek, ve kterém se měl teploměr střepávat, což trvalo i několik minut - a manželovi se to nikdy nepovedlo.
Pro jistotu tedy zakoupen ještě zcela nový typ teploměru - dotykový, ale elektronický. Jistou dobu měřil, ale pak odešel displej. Koupen další, situace se velice brzy opakovala.
V tu dobu se ke mně přihlásila nová žákyně - učím soukromě jazyky - a byla to magistra farmacie a pracovala v lékárně. Výborně. Hned na první lekci jsem ji požádala o radu, jaký teploměr zakoupit. Mám jediný požadavek - aby měřil.
Podívala se na mne a s úsměvem mi řekla - v současnosti žádný spolehlivý teploměr neexistuje. Lihové jsou nepřesné, elektronické nespolehlivé. Nejlepší byly rtuťové, ale ty se nesmějí vyrábět, tedy ani prodávat.
Koukala jsem na ni a řekla: "To si budeme teplotu odhadovat třeba po přiložení ruky na čelo?"
Je to už pár let a od doby došlo k jistému pokroku - jsou tu hlavně bezdotykové teploměry, které vyhovují především dětem a jsou snad i spolehlivé. Pokud ovšem nevyteče baterie.
Na toto vše jsem si vzpomněla, když jsem hledala nějaký funkční teploměr a našla jsem ten lihový, co se s ním tak dlouho úporně třese.
Vnoučkovi se líbil. A líbilo se mu to třesení. Pak mi sdělil, že by se chtěl napít. Šla jsem ohřát čaj.
Když jsem se vrátila, chtěla jsem kloučka konečně změřit. Teploměr už v ručičce neměl. Hledali jsme ho a našli. Položil ho na vcelku horký radiátor. Teploměr zažil zřejmě nejrychlejší stoupání teploty ve svém životě. A praskl. Líh kupodivu nevytekl.
Budu muset koupit nový teploměr. Asi zase bezdotykový, na baterie.
Kolikátý teploměr to už je, to opravdu nevím.
Ale celé mé dětství a mládí jsme měli pořád jen ten jeden, fakt. Celá desetiletí.
