Cesta k sobě
Ilustrační foto: Pixabay

Cesta k sobě

30. 3. 2026

Vyrůstaly jsme se sestrou v prostředí, kde hlavní slovo měli vždy dospělí. Dítě se muselo podřídit a chovat se podle přání rodičů. Co chtělo či nechtělo, bylo druhořadé. Nejlepší bylo, když se o dítěti ani nevědělo, když bylo tiché a sedělo na místě.

Není divu, že prosadit svůj názor či přání vyžadovalo, když ne odvahu, tak aspoň drzost. Touto výchovou došel člověk do dospělosti s chatrným sebevědomím a ve společnosti se stával neviditelný. Navíc měl kolem sebe přátele a známé, co prosazovali jen sami sebe.

Učili nás, že myslet na sebe je sobectví, obětování je ta pravá láska. Silná osobnost pro ně neexistovala.

Přišel rok 1989 a s ním změny. Na jednom z mých průvodcovských kurzů jsme byli upozorněni na knihu Napoleona Hilla Myšlením k bohatství. Tato kniha nastartovala mé změny v myšlení. Všechno má začátek v myšlence. Myšlenky ovlivňují můj život.

Následovala další kniha Miluj svůj život. Louise L. Hay zde vysvětluje, jak limitujeme své myšlení a názory a tím vytváříme v hlavě zárodky a příčiny nemocí.

Najednou jsem se dočetla, že je nutné se mít ráda. Následovaly další knihy, které více méně říkaly totéž, jen jinými slovy. Ale vždy to byl opak naší výchovy.

Louise L. Hay popisuje, jak těžké je vzít zrcátko a říct sobě: “Mám tě rád/a.“ Jeden její klient odhodil zrcátko do kouta a utekl.

Janette Rainwater popisuje, jak se zbavit prožitého trápení. Říkejte si, když se vrací smutné zážitky z minulosti: „Teď se mi nic neděje“ a sledujte, co právě děláte a popisujte: „Právě se procházím. Dýchám...“

M. Scott Peck ve své knize Nevyšlapanou cestou nabádá k lásce i sebelásce. Je známo, že nejsme schopni milovat jiného, pokud nemilujeme sebe. Nelze být zdrojem síly pro jiné, když nerozvíjíme vlastní. Láska a sebeláska jdou nejen ruku v ruce, ale jsou v podstatě nerozlišitelné.

Začala jsem měnit svůj pohled a s ním se měnilo mé chování i mentalita. Podle těchto knih jsem nepřestávala si říkat pozitivní tvrzení: například když jsem šla nahoru po schodech, tak jsem si říkala: Jdeme nahoru či dolu díky podmínkám, které můžeme ovlivnit, jestliže je ovlivnit chceme. Cestou na metro ráno jsme si říkala: Jdu od úspěchu k úspěchu, mou cestu tvoří stupně ke stále větším úspěchům. V přeplněné tramvaji jsem si říkala: Na světě je hojnost pro všechny.

V městské knihovně jsem se zúčastnila přednášky paní Evy Rheinwaldové, psycholožky, která se vrátila z USA a v Praze přednášela a psala knihy. Tato noblesní dáma radí, aby člověk pozitivně myslel. Říkejte si krátké pozitivní věty: např. Život je sen. Tak rozdílný pohled od našich. Babička nám vždy po přečtení časopisů Vlasty a Květů zatrhávala ty nejhrůznější články, kde ženě bylo nějak ubližováno. Článek zvýraznila a připsala: Nepřehlédněte, otřesné! Při hovoru vždycky dodávala Život stojí za ... víte, za co. Když už jsme bydlely samy, články nám nosila. Když jsme ji napomenuly, že takhle by neměla uvažovat, poslala nás do… Stejně tak uvažovala mamka.

Mamce jsme přinesly knihy Paula Coelha Alchymistu a Pátou horu. Vrátila je s odporem a doslova se otřásla.

Absolvovaly jsem dva víkendy - kurz Silvova metoda se Zorkou. Celé dva dny jsme meditovaly, poznávaly různé druhy uvolnění, subjektivní komunikaci, učila nás používat paměťové háčky apod. Bylo to zábavné. Zorka byla nepřehlédnutelná. Černé bohaté natupírované vlasy, rudá rtěnka, celá v černém. Vyprávěla, když přejela hranice, že slyšela celníka, jak říká: Už je tady zas, ta čarodějnice.

Další cesta vedla k autohypnóze. I tato zkušenost byla zajímavá.

Vždy jsem si opakovala slova M. Scott Pecka: Proces duchovního růstu je obtížný a vyžaduje úsilí, směřuje proti držet se starých způsobů, proti sklonu vybírat si jednodušší cestu, překonat odpor, překonat lenost, nebát se změny, dřiny, kterou představuje.

Tak začal můj růst a rozvoj mé osobnosti. Přečetla jsem spoustu knih, ve všech jsem si našla nějaký způsob změny. Někdy si ještě s chutí takové knihy přečtu. Ukončila bych tento článek slovy M. Scotta Pecka:

Úpadek fyzických sil ve stáří je nevyhnutelný. Naproti tomu lidský duch se může v životě jedince vyvíjet velmi dramaticky a projít zásadními změnami. Duševní schopnosti mohou růst až do okamžiku smrti v pokročilém stáří. (i když se to většinou nestává). Život nám poskytuje neomezené možnosti duchovního růstu až do konce.

 

Zdroje:
Louise L. Hay: Miluj svůj život
M.Scott Peck: Nevyšlapanou cestou
Napoleon Hill: Myšlením k bohatství
Janette Rainwater: Vezměte život do svých rukou

 

 

Můj příběh psychika životní postoj
Hodnocení:
(5 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Iveta Tomčíková
Ta první věta ve vašem článku si myslím, že pasuje pro všechny děti narozené od roku 1955 do nejméně roku 1963. Tehdy platilo "škoda rány, která padne vedle" neb když děti zlobily či nosily špatné známky, tak se trestaly - páskem přes zadek, trestem klečení u dveří. Nebylo to nic zvláštního pro děti té doby. Taková byla a rodiče trest považovali "právem" za správný. Ano, učily jsme se lépe a poslouchaly též. Tresty už dnes nejsou, jsou děti jiné, jsou jaké jsou..., poplatné současné době. Asi...
Michaela Přibová
Věrko, /9:55/ I já ti velmi dobře rozumím. I u nás by se z dnešního pohledu řeklo, že šlo o týrání, rány rákoskou na nahé tělo apod. Ale psychické ubližování, urážky, ponižování a výsměch byl mnohem horší. Sebevědomí pak přichází s vydřeným úspěchem a pocitem, že člověk dobře vypadá. Ale je to dlouhá cesta, krkolomná. Moc ti děkuji za upřímný příspěvek.
Michaela Přibová
Dušane, děkuji za příspěvek. Znám Sri Chinmoye. Byly jsem se sestrou na pár jeho přednášek, přednášeli jeho žáci. Doma jsem měla jeho knihu Meditace. Je srozumitelná. A citáty má opravdu nádherné.
Alena Tollarová
To je velmi zvláštní způsob výchovy :( Ani já jsem neměla asi úplně běžnou výchovu, ale to bylo dáno tím, že po smrti tatínka na mě a sestru na vozíku byla maminka sama a neměla to vůbec lehké.
Michaela Přibová
Jani Š. /23:55/ i vám děkuji za zajímavý příspěvek. Musel to být skvělý zážitek s p. Silvou. Silvovu metodu jsem užívala hlavně k zapamatování v učení cizích jazyků a výkladu. A také subjektivní komunikaci s kočkami a později psy. To bylo ohromné. Moc ráda bych se o tom s vámi pobavila, o vašich zážitcích a zkušenostech.
Michaela Přibová
Děkuji vám všem za velmi zajímavé příspěvky. Pokusím se vám odpovědět: Ivo, i já jsem "prošla v mysli povstáním téměř z popela", jak píšeš. A také už tyto knihy tak nečtu, i když nedávno jsem si s chutí přečetla dvě knihy od Laurenta Gounella Bůh chodí po světě inkognito a Muž, který chtěl být šťastný. Vždycky se snažím něco z takových knih si vzít do života. I když si myslím a cítím, že jsem došla do klidu. Děkuji ti Ivo za upřímné vyznání.
Věra Ježková
Míšo, velmi dobře ti rozumím. Měla jsem přísnou výchovu, z dnešního pohledu jsem byla týrané dítě – výprasky vařečkou, klečení u zdi, vyhrožování polepšovnou… Přitom jsem byla plachá, nijak výrazně jsem nezlobila. Máma mi vyčítala, že když se na mě někdo usměje a řekne mi Věruško, rozdala bych se pro něj. Nedocházelo jí, že je to tím, že to nemám doma. Ale na rozdíl od táty mě přitom zahrnovala láskou – a přehnanou pozorností. Vyrostla ze mě dívka ostýchavá, bez špetky sebeúcty a sebevědomí. Zlom nastal v prvním semestru na fakultě. Šla jsem za ruštinářem vyučujícím morfologii s tím, že mám problém. Usmál se a řekl: Prosím vás, jaké vy můžete mít problémy? Problémy nejsou, jsou jen otázky. Na to já: V jazyce ano, ale v životě… Pozval mě na víno. A u něj jsem mu vypověděla svůj příběh. Na to mi řekl mj.: Vždyť se na sebe podívejte. Jste chytrá, hezká … A od té chvíle jsem o sobě začala přemýšlet jinak. Ušla jsem dlouhou cestu, než jsem nabyla sebejistotu a začala si sebe vážit. Četla jsem psychologickou literaturu (L. Hay mám doma), citáty. Učila jsem se žít. Nakonec se to povedlo. Ale ta zakřiknutá blonďatá holčička tam ve mně někde pořád je. ♥
Dušan Brabec
I já jsem kdysi krátce po sametové revoluci některé z uváděných knih četl. Ale nakonec jsem zústal u Sri Chinmoye, indického duchovního učitele. A čerpám pozitiva z jeho citátů: Srdce, které miluje, nikdy nezná žádný strach. Každý okamžik života je příležitostí k růstu. Když vidíte krásu ve všem, krásu také zažíváte uvnitř sebe. Skutečná síla není v těle, ale v duši. Vnitřní klid je základem všech vnějších úspěchů. Atd. atd.
Šárka Bayerová
Míšo, dobře napsané a předané. I když na tyhle metody moc nejsem, uznávám, že pro někoho mohou být řešením. A směrovkou k jakémukoliv poznání...
Soňa Prachfeldová
Leckdo velmi citlivé povahy, to nemá lehké nikdy. A je dobře, že člověk vyvine snahu, aby se z toho snad i podceňování sama sebe dostal. Také jsem četla podobné knihy, trochu odvrátí člověku tok tíživých myšlenek, mě třeba pomohlo i háčkování deček, mozek byl zaměstnán něčím jiným. A důležité je věřit svému já!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 14. týden

Významné životní jubileum Zdeňka Svěráka (90 let) si v kvízu připomeneme prostřednictvím filmů, k nimž napsal scénař nebo ve kterých sám hrál.