Asi bychom se podle toho měli řídit, ale myslím, podle vlastní zkušenosti, že ve většině tomu tak není. Ale jaro toužebně očekávané je tu, vidíme ke konci března spoustu něžných jarních kytiček, ať už ve volné přírodě, nebo na vlastních zahrádkách. Anebo si kupujeme petrlklíče a macešky a primule, aby nám projasnily okna. A také, kdo žije na vesnici, vidí, jak i zvířátka se mají k světu. Zejména kocouři už drze nakukují, kde je nějaká kočka k mání a běda, když není kastrovaná. Mě čeká kastrace, tedy mé kočičky Sisi, příští týden. Už teď je mi z toho ouzko, ale nedá se nic dělat. Je mi líto vyhozených koťat i větších koček, my už jsme takhle adoptovali tři v poslední době.
Měsíc březen opět utíká nesmírně rychle a musím říct, že pro mě to byl, a ještě je, pohár plný dojmů, prožitků, hezkých chvil a také smutku z připomenutí smutného výročí. Koho máme rádi, ten není zapomenut. V rodině máme hodně rodinných oslav, dva synové i moje nejstarší vnučka, jsou březňáci. A to jinak nejde, než se se sejít, povídat si a něco dobrého pojíst. Březen je také nápor na peněženku, platí se různé poplatky jak radnici, tak pojišťovně a já si vždycky říkám: To by mi zůstalo peněz, kdybych z toho důchodu nemusela tolik platit, ale to si mohu jen říkat.
Také sluníčko některé dny již náramně hřeje a to mě láká ven s kolem. Už jsem byla na 3 větších projížďkách, teď jsem se podívala na Mi Fitness a mám tam 81 km. Tenhle program je moc fajn, zaznamenává i další, chůzi, cvičení, tep, spánek. Ale to jistě mnozí máte a znáte. Moje první projížďka byla přes vesnice, kde je klidnější provoz, kolem ledvické elektrárny a s ní sousedící obce. Není to nejlepší soused, ale zato hodně tyto dotčené obce podporuje finančně. Druhá projížďka byla na Kostomlaty, Štěpánov a za Lukovem jsem šla obhlédnout bledule, ale moc jich nebylo. Třetí vedla přes Hetov na Mukov a nazpátek na Razice a dolů do Světce. Na kole je mi náramně, pročistím si hlavu, v tom klidu a tichu si opět připomenu takové nejdůležitější životní hodnoty. No a potom je tu ten dennodenní život. Rodina, přátelé, íčko, zahrada, milá spolupráce s obcí, co se týče seniorů, naše milovaná zvířátka a mám pocit, že den je příliš krátký na vše. Ale co, řeknu si maňana. Každý den obhlédnu svoje květinky na oknech, podívám se na skalku, vytahuji kytičky očima a vyháním kočky.
Každé ráno vzhlédnu k nebi a pozdravím nový den. A poděkuji za ráno a uvidím, zda si zaslouží dík i večer. Jsem šťastná za svůj domov, za svůj hrad v nemilých dnech a s přibývajícími roky si uvědomuji, jak mě baví žít a jak mě ten život tvaruje. Učí mně, co je podstatné, co je nutné, co nemusí být a co pro to vše udělat. Vždyť jsou to chvíle, dny, měsíce, roky, které se nevrátí, snad jen ve vzpomínkách. Ale v každém budoucím čase je naděje. Tak ji nepromarněme a dejme jí šanci. Anebo dává ona šanci nám?
Ještě se vrátím k našemu íčku. Záměrně říkám k našemu, moc se těším na ranní pozdravy, na fotky, na články, ani vše nestíhám. Jedem takhle už skoro 15 let, známe se virtuálně i osobně. Jsme takový, dá se říct cestovatelský vlak. Občas někdo vystoupí, někdo přistoupí a někdo jezdí opakovaně, protože je to dobrá jízda s přáteli. A dobrý přítel se pozná, to mi jistě potvrdíte. I ten, koho znáte jen z psaného projevu, i tam se pozná, kdo je jaká povaha. Jsme lidé namíchaní z různých ingrediencí. Tak ať ty správné převažují u každého z nás. Vždyť se říká, že věkem člověk moudří. Nebo ne?
To je můj prožívaný měsíc březen, věřím, že i vás moc nezlobil a přinesl všem to toužebně očekávané jaro. A protože vše je tak prchavé a nevratné, přeji vám každý den kouzelný, zdravý a usměvavý, ať je slunce, nebo prší. Ono se to vzdycky nějak vyvrbí. Krásné jaro přátelé. ❤️
