Moc a síla titulu doktora nebo alespoň magistra práv je v české společnosti nesmírná. Těžko říci, zda to je tak nízkým právním vědomím našich občanů nebo se jedná jen o nepřiměřenou úctu k tomuto titulu, pramenící ještě někde v Rakousko-Uherských vodách.
Vždy mě zajímalo, proč lidé, obecně na „ty všechny inteligenty“ nadávající a jimi pohrdající, se ve chvíli, kdy něco potřebují, začnou před právníky chovat, jak ten známý vesnický prosťáček, téměř se uklánět a kdyby měli čepici, určitě by ji v rukách žmoulali. Ti ostatní pak alespoň slovům člověka s titulem JUDr. věří jak evangeliu, Marxovi a Stalinovi dohromady nebo Dalajlámovi, záleží, jak je kdo orientován.
Je běžné, že daňové subjekty zpochybňovaly naše tvrzení a rozhodnutí, protože „jejich právník jim to řekl jinak“. To se bere jako samozřejmost a konečně je to práce zástupců s právnickým vzděláním, hájit zájmy svých klientů. Ale následující scénka z daňového řízení ukáže ten právnický syndrom v naprosto nové, brutální a zároveň neuvěřitelně paradoxní podobě.
Rozlícený daňový dlužník, budeme mu říkat „ pan Zuřivý“ se přiřítil na finanční ředitelství v úřední den, těsně poté, co se do krve pohádal na finančním úřadě, bohužel to neměl daleko, takže nestačil vychladnout. Bez zaklepání rozrazil dveře naší kanceláře a zařval mocným hlasem: „Kdo tady má na starosti vymáhání nedoplatků? „Můj kolega se nebojácně ke své specializaci přihlásil, nabídnul pánovi židli, vyslechl jeho verzi případu, našel si ho v databázi daňových dlužníků a poté mu velmi podrobně, odborně a korektně celou situaci vysvětlil, přičemž mu i nastínil možnosti nápravy jeho neblahého dlužného stavu vůči státnímu rozpočtu. Já jsem celé jednání zaujatě sledovala a uznale si v duchu říkala, jak to kolega umí perfektně vysvětlit, že je to skutečně odborník na svém místě.
Bohužel pan Zuřivý můj názor nesdílel, odborný výklad a rady mého kolegy, vlastnícího „pouze“ inženýrský titul neurvale přerušil: „Já vám nevěřím! Já chci právníka! Přiveďte mi právníka!“
„No, víte, pane Zuřivý, začal mu opatrně vysvětlovat kolega, „ my tady u nás právníka se specializací na exekuce nemáme, budete se muset spokojit se mnou.“
„V žádném případě, vy tomu vůbec nerozumíte, já chci právníka!“ trval na svém pan Zuřivý a v tom přišla moje chvíle. Já, která jsem až do tohoto okamžiku do jednání nezasahovala, vymáhací kompetence nemajíc, jsem náhle prohlásila: „Chcete právníka? Dostanete ho.“ A vyběhla jsem z kanceláře, přičemž jsem za zády cítila nechápající kolegův pohled.
Náš právník, honosící se titulem JUDr., toho času již vojenský důchodce, který si u nás velice slušně přivydělával tím, že „zastupoval naše ředitelství“, což v praxi znamenalo, že nosil na soud naše stanoviska k žalobám a čekal, jak to dopadne. (Někdy výsledek zapomněl, než se od soudu vrátil a na naše dotazy odpovídal, že nám to přijde poštou), nevěděl o vymáhání daňových nedoplatků naprosto nic.
Já však věděla, že mou žádost o právnickou pomoc při jednání neodmítne, neboť „kdo neví, že nic neví, ničeho se nebojí.“ Takže sebevědomě nakráčel do místa jednání, představil se a: „Co máte za problém, pane Zuřivý? Dlužník začal překotně líčit svou situaci, ve které byl vždy on v právu a finanční orgán nikoliv, což jej přivedlo tam, kde se nyní nachází, to znamená v dluhové pasti s exekucí na krku.
„Proč mi nikdo nikdy nic nevysvětlil? Proč mi nebyla daň posečkána? Proč mi nebylo penále prominuto? Proč mi bylo zamítnuto odvolání? Proč byl obestaven můj účet ?“ chrlí ze sebe a dívá se na právníka jak učedník na Spasitele.
„ Proč, proč, proč….“ opakuje po něm nejprve klidně ta naše „právnická štika“ a pak na něj najednou strašlivě zařve: „Vy se pořád ptáte proč? Tak já vám to řeknu, proč: PRO SLEPIČÍ KVOČ!“
Myslíte si, že následovaly stížnosti, vytýkací dopis, kárné řízení a veřejná ostuda? Omyl. Následovalo ještě pouhých pár chabých argumentů ze strany pana Zuřivého, pak uznání jeho dluhu, potřásání rukou a odchod z úřadu.
Tam kde selhal erudovaný výklad kolegy – celorepublikově uznávané kapacity v oblasti vymáhání, zvítězil titul JUDr. na celé čáře.
Ptáte se, proč jsem pro něj šla, proč jsem o k jednání přivedla? Sama už přesně nevím, možná proto, aby dlužník viděl, že právník není lepší než můj chytrý kolega, možná jsem chtěla právníka, který mi už dlouho pil krev, znemožnit…. Ničeho z toho jsem nedosáhla, takže proč? Asi jen pro slepičí kvoč, zdá se.
Z připravované knihy Daně na příští rok. Nakladatelství POINTA.
Děkuji všem za příspěvek na vydání knihy : https://bit.ly/KupDane
