Ilustrační foto: Pixabay

Ztráta potřeby

13. 3. 2026

Járo, už to nemožu vydržet.
Tak to pusť.
Ale já v tom nechci sedět celé odpoledne.
To máš fuk.

Dnes vám představím
knihu jiného žánru.
Bude to Stařec
a moře.

Járo, teče mi to po noze.
Tak to nech téct. A neruš.
Poslouchám.
Má hluboký hlas.

Nasládlý pach
mísí se s příběhem.
Je to tu všude.
I ve zdech.

Kdeže jsou teď
myšlenky na pomník.

Moje poezie

Autor: Zdeněk Pokorný

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Šárka Bayerová 13.3.2026 14:21

Dokonalá návaznost. Tvrdá realita. Počin se vším všudy... :-)

Ingrid Hřebíčková 13.3.2026 12:20

Probůh, to mě ani ve snu nenapadlo. Já taky viděla jen Hamingwaye a jeho Stařec a moře. Dík za tak tvrdou, až příliš realistickou báseň. A to myslím upřímně, báseň je chytrá a má pointu.

Michaela Přibová 13.3.2026 09:25

Zdeňku a Danielo, dík za vysvětlení. Člověku zamrazí v zádech. Brala jsem tu báseň jako samotnou, proto jsem hledala asociaci se Starcem a moře. Děkuji vám oběma.

Daniela Lender Chaloupková 13.3.2026 09:02

Zdeňku, verše velice oceňuji. Kdyby to šlo, dala bych jim i více ***. Někteří z nás ty pomníky rádi staví, zejména sami sobě, a nedochází jim (nám?), že vše je pomíjivé ... Moc děkuji ..

Daniela Lender Chaloupková 13.3.2026 08:50

Dovolím si reagovat na níže uvedené příspěvky. Míšo, podle mne jsou verše určitou asociací na redakční článek z 26. ledna letošního roku. Pojednával o aktivitách v různých zařízeních pro seniory - včetně předčítání (proto ten Stařec a moře). Členka redakce v článku popisovala zkušenost, že leckde jsou senioři k různým aktivitám "nuceni", ať už rodinou či personálem. Zdeněk P. tehdy do diskuze psal, že v podobném zařízení pracoval a má s tím zkušenosti. Neblahé. Já bohužel také. Proto mne tato spojitost ihned napadla.

Zdeněk Pokorný 13.3.2026 08:50

Je to poslední díl triptychu o muži, který touží po uznání, po pomníku. Dostane ho, ale za cenu ztráty vlastní duše. Nakonec i pomník je odstěhován do skladu a i on sám končí ve skladu. Konec je realistický až naturalistický v Domově důchodců, kde poslouchá předčítání knih.

Michaela Přibová 13.3.2026 08:30

Vnímám jen chátrajícího muže s dřívější touhou. Ale spojitost se Starcem a mořem ne. Ani myšlenku.

Michaela Přibová 13.3.2026 08:22

Zdeňku, omlouvám se, ale já tomu nerozumím.

Zpět na homepage Zpět na článek