Úniky seniorů do lenosti
Ilustrační foto: Freepik

Úniky seniorů do lenosti

6. 3. 2026

Dnes jsem po dlouhé době potkal v obchodním řetězci kamaráda, se kterým jsem dvakrát týdně hrával v tělocvičně fotbal a potkávali jsme se i v posilovně. Povídám mu: „Hýbeš se? Sportuješ?“ „Blázníš, jsem rád, když vyjdu z domu na lavičku. Nohy mě ukrutně bolí."

„Lojzo, je to Tvá lenost. Mě také nohy bolí a mám na rozdíl od Tebe i kolenní kloub umělý, přesto vyrážím do přírody, na nohejbal, tenis, ping-pong." Pohyb proti bolesti. Bojuji a jsem odměněn. Chodím a žiji plnohodnotný život. Neutápím se v depresích a nejsem zavřený doma s roztoči. Nechci být závislý na prášcích a injekcích proti bolesti. Ty nic neřeší. Jen má vůle. Bez pohybu může člověk skončit až na vozíku. Co pak ze života má? Přitom je na obtíž pro své bližní. Vím, že někdy to nepomůže, nemoc zvítězí, ale je plno případů, kdy si za to můžeme sami. Také nezřízeným životním stylem. Podle výzkumů si může člověk 40 % délky života sám ovlivnit. Je to každého věc, ale Lojza je kamarád a záleží mi na něm.  

V trolejbusu jsem se dal do řeči s dvěma dámami po šedesátce. Jedna mi byla sympatická a měla hezké dolíčky. Druhá mi připadala vyzývavá, jakoby si myslela, že nestárne. Ptám se jí: „Sportujete, cvičíte a chodíte?“ „Ne, mám srdeční potíže. Jdu na ablaci (zákrok na srdci při arytmii). Do schodů se zadýchávám.“  „Mám stejné potíže. Na ablaci jsem byl před třemi měsíci. Moc mi to pomohlo. Uspí vás a probudíte se jako znovu zrozená. Vyjdu po zákroku čtyři patra bez zadýchání.“ Právě my, co máme srdeční potíže, tak musíme přiměřeně tento důležitý orgán pohybem otužovat. Já na rady kardiologa dbám. Paní o pohyb evidentně zájem nemá, ale o muže ano. Kvůli svým nemocem si nemohu dovolit ten luxus, být líný.

Po uvedené ablaci jsem byl na pokoji s neurologem. Říkám mu: „Tomáši, byla mi zjištěna neuropatie nohou. Mám 12 let diabetes 2. typu. Myslíš si, že se to musí nezvratně zhoršovat?“ „Nemusí, pokud si budeš hlídat cukr a hýbat se“. Tak mám za sebou minulý týden po vyšetření a neuropatie se mi za rok nezhoršila. Takže žádné výmluvy, ale makejte na sobě nebo ještě další možnost. Pomalu umírat. To se mně ještě nechce.

Dále, co mě irituje, je stále dokola poslouchat stezky mnohých důchodců, jak jim chybí peníze, ale lehkou nabízenou práci odmítají. Nic fyzicky náročného. Vysedět si jako slepice za měsíc deset tisíc. Za 4 hodiny. Sedím pod třešní ve školní zahradě a čtu si, občas zmonitoruji hřiště, zda děti neničí majetek města. Vstávat brzy nemusím. Pracuji až od 15 hodin, kdy končí školní výuka, a sportoviště jsou zdarma nabídnuta veřejnosti. Zvládnu to levou zadní s kardiostimulátorem, umělým kolenním kloubem, diabetem a neuropatií.

Sehnat seniory na tuto práci je obrovský problém. Troufnu si tvrdit, že plno seniorů je líných. Odmítají pro svůj zdravý životní styl cokoliv udělat. Tvrdí, že jim důchod nestačí, ale lehkou práci odmítají. Oslovil jsem dvacítku mých kamarádů a známých. Všichni mě odmítli. Prý se napracovali dost a chtějí jen odpočívat a užívat si. Já to za výhru nepovažuji. Co to vlastně to jejich užívání je? Spát do devíti, čumět na televizi, čekat na oběd a na smrt. Já jdu raději mezi děti, do ekologické zahrady, natrhám si jahody, třešně a ještě si vydělám na luxusní lázeňský pobyt. Samozřejmě každý to vidí jinak, ale odmítám neustále poslouchat v MHD, obchodních řetězcích a jinde na veřejnosti jejich naříkání. Já jsem v důchodu devět let a jsem velmi spokojen. Mám život ve svých rukou.

Toto vše jsou pouze mé zkušenosti. Nic nezobecňuji!

 

 

aktivní senioři psychika zdraví
Hodnocení:
(3.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Irena Mertová
Mě taky napadnul Brouk Pytlík... :-)
Šárka Bayerová
Ach bože... zase.... jste lepší než Brouk Pytlík, jste prostě jednička, pane Berko! :-) Škoda, že se s Lenórou osobně neznáte. Skvělá holka...
Miloslava Richterová
Pane Berko, proč ne? Vaše energie a spokojenost z textu sálá, přeji Vám to, užívejte si života dle libosti. Samozřejmě já nejsem pro lenost, ale dopřejme každému, ať si prožívá seniorský věk podle svého :-)
Jana Kollinová
"Život podle Jindřicha Berky?" Nechápu, co vede jednoho seniora k tomu že věří, že jeho životní styl je tím správným jak žít ve stáří.
Jindřich Berka
Prosím vás přečtěte si poslední mé věty ve článku.
Jitka Caklová
:-) :-) Opět článek plný "vaty". Tak jen k poslednímu odstavci: Jsem v důchodu 22 let. Na vámi modifikovanou "lenost" jsem před šesti lety málem umřela. Asi mě Pán Bůh nemá tak rád a vrátil mě zpět, abych mohla psát jen z vlastních zkušeností. Kdybyste měl život ve svých rukou, neměl byste potřebu "odmítat neustálé naříkání v MHD, obchodních řetězcích a jinde na veřejnosti", neboť byste věděl, že ke své spokojenosti má každý svoji hlavu.
Věra Lišková
Věta, "vysedět si jako slepice za měsíc deset tisíc " se mi moc líbí, po ránu rozesmála. Já vsadila na bylinky, nyní mám v květináči z rýmovníku jen pahýly, je ožraný, jak po náletu sarančat. Každý den sním dva lístečky, a cítím se lépe a lépe.
Danka Rotyková
Tak to jste mne docela potěšil. Taky mám své bolesti, kterých se bohužel nemohu zbavit operací, protože pochází z genetiky. Prostě jsem do vínku dostala horší karty, než bych si jako novorozeně zasloužila. Ale to lenošení si musím pravidelně dávkovat vždy po příchodu domů, když jdu od svého milovaného vnoučka. Mrzí mě to, stala jsem se babičkou moc pozdě, ale ta radost mě dá zase další dny dokupy ( tedy když tělu pomohu od bolesti a druhý den se šetřím ) . Tak to prostě je, síla ubývá. Asi jsem tedy 50% lenoch. Při mé osteoporóze to považuji za úspěch.
Libuše Zímová
Pisatel tohoto článku má pravdu, stáří potřebuje pohyb. Lenost odhodit i s naříkáním a jít ven na procházky.Z počátku je to těžké ale pak se tělo rozhýbe a je to paráda. Je mi 77 let a toulám se po památkách nebo horách.Jen co mně šoupli do důchodu tak jsem si začala plnit svůj sen.Poznávat hory v Evropě i doma k tomu je také můj koníček fotografování.Život je nádherný,lékaře obcházím obloukem.Mám ráda bylinky a doplňky stravy.To je vše,ráda si dám v pohodě sklenku vína.Jsem moc ráda že mám přátele tedy jen na FB ale i to je vzpruha.Protože je důležitá komunikace to aby nezlenivěl mozek,tak vám všem přeji krásné jarní vycházky v přírodě.
Iva Bendová
Domnívám se, že každý to máme v sobě nastavené jinak, jinak silný motivační motor. Každému vyhovuje něco jiného. Někdo jako by utíkal všemi těmi různými aktivitami stále sám před sebou, nebo té s tou kosou, někdo je sám se sebou v klidu rád a spokojen a k návratu "domů, do klidu" postupně připraven. Už toho má prostě dost a životem příliš unaven. Někdo chce urvat od života co se jen dá, a dokud to jde. Všechny ale prostě pohání ten různě silný motor nebo už jen setrvačník, ani jedno nelze jen tak vyměnit. Někdy se to sice ještě dá, pod nějakým náhlým velkým tlakem, v hlavě přenastavit, protože vše je v naší hlavě, ale někdy už opravdu ne. Člověk může být druhému příkladem a inspirací svým chováním a činy, nikoli však slovy kritiky nebo holedbáním se - to vše ty slabší spíše popuzuje a zatvrzuje. Všeho s mírou a s citem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 10. týden

Dne 1. března 1955 byla vyhlášena nejstarší chráněná krajinná oblast v České republice – CHKO Český ráj. Vědomostní kvíz tohoto týdne se bude věnovat právě této lokalitě.