Předstírám, že jsem zdravá, silná a že mě práce baví. Jsem léta zaměstnaná ve zdravotnictví, nechci záměrně upřesnit, kde. Je to práce náročná, ale pokud si člověk bere přesčasy a noční, dá se v ní dobře vydělat. A mně nic jiného nezbývá.
Před deseti lety mi zemřel manžel. Odešel po krátké těžké nemoci, která úplně můj dosavadní život převrátila vzhůru nohama. Byl sportovec, silný chlap a najednou tu nebyl. Jsem z práce zvyklá na podobné případy, ale když to člověk zažije na vlastní kůži, je to přece jen jiné. Nezbylo než žít dál. Zůstala jsem sama v třípokojovém bytě, uvažovala jsem, že ho vyměním za menší, jenže v té době mi syn oznámil, že se rozvádí. Manželka ho vyhodila z bytu, byl to ošklivý rozchod, hádky o majetek, prostě nechutná záležitost. Ale vím, že syn není žádný svatoušek, takže jsem nedávala vinu ani jednomu z nich a prostě jsem se do toho nemíchala. Děti nemají, tak jsem si říkala, že je to jejich věc a mně do toho nic není.
Samozřejmě jsem klukovi nabídla, ať se nastěhuje ke mně. Byl na dně, manželce musel dát nějaké peníze, připadalo mi to jako nejlepší řešení, než se zase postaví na nohy. Jenže jemu se u maminky zalíbilo. Aby ne, měl vypráno, navařeno, já nakupovala, platila všechny náklady spojené s bydlením. Trvalo to asi dva roky. Chodil do práce, ale střídal zaměstnání, je jen vyučený, nikdy se v žádném oboru vlastně neusadil, tak mi na domácnost moc nepřispíval. Řekla jsem mu, že to takhle dále nejde, že bychom měli hledat řešení jak budeme žít dál.
Synovec pracuje jako finanční poradce. Spolu se synem přišli s nápadem, že můj byt zastavíme bance, za peníze z půjčky si syn pořídí malý levný byt s tím, že půjčku, která je sice napsaná na mě, bude splácet on. Pokud nyní někoho napadá, že jsem hloupá, pokud jsem s tím souhlasila, pak má pravdu, jenže já to v té době netušila.
Syn si byt nekoupil, ale pronajal a půjčku rozfofroval. Prostě začal jezdit na dovolené, našel si ženskou, která nepracovala a on ji sponzoroval. To jsem samozřejmě netušila. Realitu jsem poznala, až když mě kontaktovali z banky, že hrozí, že jí můj zastavený byt propadne, protože půjčka není řádně hrazena. Občas syn nějakou splátku poslal, občas ne.
Nakonec jsem tedy půjčku začala splácet já. Nejde o malou částku. Takže místo toho, abych spořila na penzi, platím bance za něco, z čeho jsem vůbec nic neměla. Platím za synovu rozhazovačnost, abych nepřišla o bydlení.
Opravdu jsem zatím schopna si velmi slušně vydělat. Zatím. Nevím, co bude, kdybych třeba onemocněla. Chystám se teď byt vyměnit za menší. Mám malou starou chatu po rodičích, tak když bude nejhůř prodám i tu, ale to by mě hodně mrzelo, že je to jediná věc, která mi dělá radost. Na dovolené a na výlety si teď jezdit dovolit nemůžu, takže tam vlastně trávím dovolené, volný čas. Taky jsem ji začala pronajímat známým, každá koruna je dobrá.
Syn je momentálně ve výkonu trestu. Ukázalo se, že se namočil do nějakého podvodu. Byla jsem z toho tak zdrcená, že jsem zpočátku myslela, že s ním přeruším veškeré kontakty, ale to matka stejně nakonec nedokáže. Takže za ním jezdím na návštěvy do kriminálu. A jsem ráda, že se toho manžel nedožil.
Se vším jsem se vyrovnala, smířila. Přijala jsem to, že člověk pyká za špatná rozhodnutí. Mám jen obavu, abych byla schopná plnit své závazky, abych třeba neonemocněla, nepřišla o byt a nebyla bezdomovcem. Tak si říkám, že se nakonec třeba odstěhuju do té mé malé staré chatičky a budu tam spokojená.
Chtěla jsem, aby můj příběh byl zveřejněn ne proto, abych si stěžovala, ale proto, aby byl varováním pro jiné důvěřivé milující mámy.
(Redakčně zpracováno na základě vyprávění čtenáře, který si nepřál uvést celé jméno. Fotografie je ilustrační. Máte také nějakou životní zkušenost, o kterou byste se rádi podělili s našimi čtenáři? Svůj příběh můžete vložit prostřednictvím čtenářského profilu, anebo poslat mailem na adresu i60@i60.cz.)